Jiřinka a František

Jiřinka a František

Pežoťák Jirka L. by asi doporučil novější model, ona si ale s tím svým starým hlavu nedělá. Květinářka Jiřinka z Hradčanské právě skládá kytky do auta, otlučeného zvenčí a zevnitř plného hlíny, vyráží na chatičku k Berounce, kde na ni už čeká hejno hladových koček a František, takový lesůpán, přivítá ji kníratým hubanem, s pivíčkem v ruce, ona mu vyčte, jaktože kočky nemají v miskách, on se zastydí, na ohýnku opečou buřty, S ďábelskou a pivíčkem, zatetelí se František, pak dvacet na terase, dolů k řece, vykoupat se jako první lidé v Píšónu, jen tak nahace, on ji pak položí pod rozkvetlou sakuru, do trav nazad, zmazlí ta dvě tučná potěšení, bachratou cestou vydá se k rokli klína, poručí na čtyři, ona neprotestuje, žena, zhluboka se nadechne, to je lepší než ďábelská a pivíčko, a po týdnu zas je dobře...

Jahody za Ludmilu

Náměstím míru voní jahody. Prodávají je tu tradičně, neboť archeologové zjistili, že chutnaly i svaté Ludmile. Milovala je s šampaňským, nechala si od Galů vozit Moët, tolik lahví, co se našlo na Tetíně, historici nepamatují. A ti dva, Tunna a Gomon, s těmi to taky bylo celé jinak, přednásel svého času Dušan Třeštík, byli to dva rozkurážení milenci a ve třech si tenkrát tahle veselá společnost, středověká high society, dopřávala nezvyklé erotické praktiky. A vymklo se to.. Dejme si za naši svatou jahodu, pozvedl sladký plod profesor a labužnicky ho vykousl ze šťopky. To byly časy v Centru medievistických studií.. Tak až půjdete kolem, deset deka a Moët naproti v lahůdkách!

Voní tér

Pod Letnou voní tér. Čerstvý, právě vylitý z báně, cestáři, chlapiska s velikými břichy, co už dlouho před polednem kručí píseň hladu, roztírají něžně černou hmotu, jako by hladili vlásky svých dětí. A kouří se z ní jako z hlaviček těch dětí, když jim paní učitelka dá početní úlohu a ony chtějí, aby měla radost. Ale chlapiska se tím nechlubí, když usednou na chodník, aby spálili retko, dávají do placu jiná témata, děcka ať si velebí ženské. A tak komentují rozměry stehen a zadků kolemjdoucích dívek, až se jim z toho pod monterkami divočí luliky, taky kam jít v poledne na guláš a pivo a kam zas po práci a taky že nový šéf je pičus. A tér zatím voní kolem a už má tak sugestivní výraz, že do něj vstoupí roztržitý úředník ministerstva vnitra, až po lýtka do něj vstoupí, dál k úřadu horem parkem už jde čapím krokem, od nohou se mu kouří, chlapiska kroutí hlavami, už je před kachlíkárnou, vrátnému se nezdá, běženci před úřadem prchají zpátky na Ukrajinu, ani iskandery a Čečenci se sušenýma ušima kolem krku nebudí takovou hrůzu, primátor Hřib je rád, dává bourat stany v Troji, a chlapiska zatím něžně češou rozcuchané vlásky téru.