Bambinko

Boří hranice

Boří hranice tito lidé, přechody do chorvatska boří ve svých kombících, naftou voňavoučkých dieselech, vzadu řvou hysterická bambinka, vpředu tatínek a maminka, je-li to poslední dovolená, dozví se tatínek v září od rodinné advokátky Řemdihy, jméno si nechala změnit v dospělosti, aby budila náležitý respekt u tatínků, ještě má ale čas, ještě může jančit v boudě své kanceláře, neukojená lovecká fena, zatím její mandantka dává poslední šanci potenciální protistraně, Moře nadohled, hlásí tatínek, nikdo neposlouchá, děcka opitá pohyblivými obrázky jablečných telefonů, lépe než ožralové čučem, maminka už hledá v guglu "luxusní restauranty v okolí", penězocuc na kešeň, sedmihvězdičkový resort Hvarska zvezda, Željko hosty zve hned do taverny, na peřinách plují labutě, Bože, to je krásný, fotí ona, děcka z únavy chytnou další hysterický záchvat, Ševelín tluče hlavou o zeď a Frederičce asi zapadl jazyk, křičí ona, tak dělej něco! on jde vstříc nekonečnému moři, doufaje na horizontu uzřít ostrou ploutev, mít to rychle za sebou - blízké setkání posledního druhu... 

Bambinko

Mají bambino, vyslala ho do parku, je unavená, včera víno z Proseka, spumante pak frizante nakonec lulante, to se roztočí hlava i zkušené pičce (od slova pít), taky chce mít konečně chvilku pro sebe, to je samá kamarádka, chce si prošmejdit ešopy a instáč, tak ten italoargentinský tatínek tedy tlačí kočárek z výtahu, nabízím mu otevřít dveře, s díky odmítá, je zvyklý dělat vše sám, ona je samé víno, ešop, instáč, únava do toho, říká beze slov, pročs jí udělal to zatracené bambino, odpovídám beze slov, otevíraje dveře, už jsou v ulici, kde tyhle tatínky vídám stále častěji, Letná je předvoj, přes týden dřou, aby vydělali na hypotéku, její ešopy a večeře v luxusních restaurantech a osm dovolených do roka, a o víkendu pečují o bambina, zatímco maminky šošmelínky, ještě než usnou nad instáčem, z okna volávají: A nezapomeň bambinku koupit mastné brambůrky v bulvární bageterii. Nevařim!

Paladium

"Koblížky Claudea Lorraina, plněné středomořským sluncem, filáž d gaskoň, sypané antickou atmosférou a zabalené do blankytu nebe, vše dle původní receptury nalezené v ruinách chrámu bohyně Céres, sami arkadští honci dobytka byli jimi živi," holka s tetovanými pažemi, sladší než makronky z vitrínky, láká ve stánku pekaře Pavla kolemjdoucí na koblihu. Ti ale pospíchají do paladiovských krámků, holky vybrat plavky, píská se velký výprodej, na prdýlky brazilky, na prsíčka dvě sklíčka, transparency international, chlapci do prodejny počítačových her, s kruhy pod očima hledět na pohybující se obrázky, Ludický charakter světa a pád do nové negramotnosti v sobě ti hoši nesou, vysvětluje trpělivě pan Hayato Okamura svému synkovi Ignácovi, pak se vydají do bifé běžící suši, kde otec syna zasvětí do tradic rodné gastronomie, synek by raději z tetovaných rukou pekařky z kreperie pana Pavla bral koblížky, vytahoval je z krajek a blankytu, v nahé chvilce tiskl ústa k jednomu, druhému, stával se honcem v arkadském kraji, ale poslušen tradice samurajů sedí nohy v kříž a lapá suši. 

Šinzeho poslední přání

Střela z lupary svede člověka vykuchat lépe než wakizaši. Dík záznamu jsme svědky situace jako v Sarajevu: nenápadný přihlížející mění se v atentátníka, ještě ráno po šálku lahodné senči tu proměnu trénoval před zrcadlem, to není jako měnit se v brouka někde v dětském pokojíčku v Praze, střílí, všichni okolo mizí v oblaku dýmu, jakoby střílel z děla u Verdunu, Šinzo padá do náruče mladé milenky, s jejími kalhotkami na tváři ještě včera usínal, to je jinačí úlet než ty z sutomatu, projde mu ještě hlavou, pak ale další dávka broků, z hlavy už moc nezbývá, JFK na tom byl hůř, zůstala mu jí nejvýš třetina, pomyslí si tokijský spalovač mrtvol nad rakví, naplivne hřebínek a ponoří ho do zbylé polovice lebky, husté  kštice, pak z překrásně zdobené krabice vytáhne krajkové brazilky, přičichne pro kontrolu, oči slastí vyvrátí v sloup, a natáhne je Šinzemu přes tu zbylou polovici lebky - poslední přání nebožtíka.