nenázev

pro Viviana

Já jen to své děkuji...

pro Alenakar

Pařezy jsou jako planetky, malé klenoty, pořád fotím, jak se mění a co všechno na nich může být...děkuji.

Už vím, proč stromy někdy udržují při životě staré pařezy. Je to proto, aby se neztratila paměť jenak ož mrtvých "praotců" lesa.       Tip

Jednou bych chtěla psát tak jako ty.  S lehkostí, s přírodní, životní atmosférou. Prostě... miluji tvoji tvorbu. Neumím nic říct, vím o tom prd, ale dotýkáš se mě vším co píšeš. 

Já Vám všem moc děkuju, děkuju za ta slova. Jsme v horách, zlobí připojení zlobím se sama na sebe a udeřila bouřka... 

krásná báseň...ukládám si

do toho obrazu lze vstoupit...

Musím říci, že mně také se tu nějak příčí  ten ,,oheň bez přísahy", ..., ale jinak skvělé pro mne.. .

V mém vnímání je dvojice eben nebe čímsi jako Philogyniným autorským podpisem. Objevuje se často. Zaujala významová hříčka užni kým jsi. 

Čtu ráda komentáře, ale neumím dost dobře odpovídat. Čtu je ráda i u jiných básní a někdy žasnu, jaké asociace vyvolávají. Vždycky píšu to, co mi naskočí jako první. Než mozek začne zpracovávat to svý. Je to moje pravda. Někdy je těžké přiznat realitu. Zkouším další variantu, co míň bolí. Ale ta první stejně řve. Nestačí se schovat za strom. Vyjít ven se zdviženýma rukama. Pak křičím. 

Děkuji. 

Tvoje verše mají krásnou řeč a malují

spletité vztahy ... :) a kdo zůstane sám na louce, toho sežere les! povídala voda. Ráda tě poslouchám

...procházím se  s tebou...tebou...díky za slova. 

Citlivá hra slov, nálad... jedinečné vnímání přírody.

Jo, Opravdovost je Philogynino druhé jméno, zdá se mi...

Nevím čím - je to tak krásné - představami?

nevím čím - je to tak silné - opravdovostí?