tábání III.

...lehce ti těžce se odchází pod strangulační rýhou?

neznám předešlé, máš větší zásobu slov než já a asi víc čteš... (já se snažím cizí slova nepoužívat už od gymplu...) je pro mě těžké se v díle zorientovat, ale mám to tak asi jenom já...

pro Silene

Ozvu se. 

Víš, Phil, když člověk konzultuje sám sebe (nebo nějaký jev) s pohledem do minulosti, už jen podle archeologických nálezů nemá smysl domnívat se, že si lidstvo kdy vědělo nějak komplexně rady se svým druhem. Šlo o otázku prosazení se, a tak nelze podléhat údivu, že máme v genech kdeco, agresivita je člověku přirozená, spíš jsou otázkou reálné možnosti její regulace. Kdybych znala nějaký univerzální návod, kterak na člověka, ráda se podělím, ale neznám právě. Lidi to na sebe vždycky zkoušeli všelijak, přes veškeré kulturní odlišnosti lze spatřovat jisté shodné znaky určitých většinových počínání v rámci těchto kohort. Vlastně stačí třebas i řecké báje, už i tam je zachycena nelibost přílišné odlišnosti, neposlušnosti k otci nebo nadřazené skupině, dtto archetypy ženského počínání atp. Něco být jinak může, když pustí příznivé podmínky pustí společenství či jedince někam dál, ale pořád jsme než ten homo sapiens sapiens, žádný nový druh.   

Filmové zpracování Hodin je výborné, svým způsobem přitažlivější než knižní předloha. / Billy Elliot dle mého názoru dost dobře zachycuje onen specifický mix ambicióznosti i pociťovaného stresu na straně jedince vyvíjejícího nátlak, všech těch předpokladů, předsudků, přesvědčení, nervozity z nesplněných očekávání (právě i v rámci rodičovské kohorty). 

Neznám. Zkusím se podívat a řeknu. Já takhle kdysi dumala nad Hodinama, než mi docvaklo. Pořád odbíhala a někdy i ty malé proluky chybí...

Phil, je to než film o jisté schematičnosti, ale vidělas? Billy Elliot

Budou i jiné, tento znám, mám v oblibě. 

pro Silene

Pouštím si ho přes pecky, musím, ale už jen na chvilku. Bolí mne hlasy. Nakonec i můj vlastní. Tinnitus je podivín. Jindra ho má taky. Zfauloval ho a přejel bruslí přes hrdlo, měl nákrčník a stejně najednou ležel na Jip. Byl brankář...sen manžela. Po mně křehký. Nedokázal vyplnit branku... Zažila jsem hodně věcí, jak táta mlátil malého syna hokejkou po hlavě a co po něm řval. Sedávala s nimi v šatně. Ten pach. Chtějí se ukázat ve svých dětech, chudáci. Cítím lítost a vztek. Někdy.  Pořád se to opakuje, stejný scénář a já nevím, proč. 

Phil, aha, v albu, pouštěla jsem jen oficiální videoklip a bez sluchátek, fakt je ten, že v sluchátkách leccos více vynikne, no, zase záhul pro uši. Ty jsi temperamentní, musí ti to kolikrát řvát.  

pro Kočkodana

Já se přiznám, stačí, když u svého textu vidím nick, který mám ráda a pak vím, že všechno je v pořádku. Soutěž je hra a někdy se bavím... Ráda tě zase jednou vidím a ty to víš...  :)

pro F.M.R.C.

Já děkuji za ten krásný přípis pod mou básní. moc

pro Alenakar

Byla jsem poslední dobou hodně smutná. Teď mi po letech ožil, už je druhý den v práci, tak snad, držím sama sobě pěsti... děkuji.

pro Silene

Je to tak, záhady a tajemství nutí k přemýšlení a přitahují. Já si na Spotify stáhla celé to album a tam ty kroky jsou... Mám jeho knihu se stejnojmenným názvem, Josef Vyleťal, kdysi ji vydal tuším Animal, ale v angličtině, ale když člověk hodně chce, tak se musí holt snažit...  A tak děkuji.

Být tohle v nejakém kole souteze BR, tak by te „protivníci“ pripravili o HLAS strááásne tezko. A pokud by te zajímal muj vers favorit, tak jím je onen s rybí kostí.

Velmi silné. Plné vjemů, snad bezútěšnost z těch slov klíčí, jenže...není to jinak? Možná je v tom víc než je vidět. Krása.

Pro mne až příliš temné, ale velmi expresivní. Tip.

Phil, zkoušela jsem písničku a možná špatnou verzi, či jsem spíš asi nepozorný posluchač a sledovatel, klapnutí dveří jsem nenašla, naléhavost ano. Ale chci říci, že povídání, co se tu rozepsalo o Josefu Vyleťalovi, je pro mě stejně čtení víc na míru. / Na Štedrý nepodléhám, čekám jen a než na slunovrat. Mimo to jsem dospěla k názoru, že stonehenge je trvanlivá, osvědčená a naprosto univerzální celoroční i celoživotní dekorace. 

pro Gora

Je to nadýl. Štědrý den je pro mě fiasko, poražený stromek, mrtvá babička a pak táta. Zlý sen i s těmi reklamami a zpitomělými lidmi. Omlouvám se těm, kteří nepodlehnou, já nakonec vždycky... No a letos na Štědrý den vyhodila moje galeristka obraz Noční krmení. Už jsem možná zmínila, napsala podle něj zaříkání. Je pořád vedle mě, už vím, že dívka je ryba, ale pořád mi unikají další souvislosti a přemýšlím. Dneska mě něco napadlo. Až si budu myslet, že opravdu vím, napíšu autorce... 

pro Rem

prolog je Josef Vyleťal, malíř smrti....

Tenkrát jsem strašně chtěla jeden jeho obraz. Lawender chodila v Praze okolo výlohy a zjišťovala stav věci. Ale Orel potřeboval založit, chyběly mi peníze. Sehnala bych je. Jen jsem tenkrát nevěděla, jestli bych ten obraz ustála, byl příliš těžký. Věděla jsem, jakou má cenu. Ale o to mi až tak nešlo. Myslím, budou se podle něj nakonec tisknout známky. Strašně mě přitahoval a zároveň odpuzoval, nevím, co víc. No, myslím, kdybych ho nakonec koupila, tak bych asi taky předčasně zemřela, nejsem single, že. Zlehčuju... Jinak jeho Velký inkvizitor - kejklíř je pro mne jeho nejlepší dílo. Strašně bych ten obraz chtěla...to jsou ty sny, na které nedosáhneme.  Jana Žambocha neznám, zkusím načíst...děkuji.

pro Silene

Když odzpívá, ale on je spíš křičí tou zvláštní naléhavostí, tak jde dolů po schodech, hlasy a zvuk zavřených dveří. Začátek a konec té skladby mám nejraději. Leave Out All The Rest. Text je o něm a pak tak nějak přešla k synovi, některé věci se opakujou v čase. Úvod můj zamilovaný malíř, taky odešel dřív a přimotal se do myšlenek...  Děkuji, moc.

pro Štírka

Vykroutí ruku, ale láska je, jde jen o to, umět tu ruku včas pustit a neudusit, myslím si, někdy je to bolestné a matky jsou sobecké, je to na román... děkuji.  :¨)

Cit pro psané slovo, a nejvíc /za mě/ naléhavost vzpomínek?, ve kterých se lze potkat.../rybí kost.../

Mám zvukomalebně ráda deštěm šílenou, myslím, že nepromokla texty poprvé. Pouštím si do žil hudbu vpichem (taky by šlo, můj pych tu na textu).

. cit. věřím ti. / Kroky po schodech, zvuk zavřených dveří.

(. . trefa do černého, asi nejvíc z celku)

. zasněžené dvorce a podej mi ručičku ručku ruku       dlaň

. . fajnové, všemožné přechody mezi významy a nalajnovanými řádky jako (skorem) vždycky u autorky

Láska která ná být - je a není... vykroutíš se ze sevření... 

pro Benetka

Já se ti dneska pokoušela zaslat zprávu a s názvem omluva a koukám, nic.  Apple už si jede po svým, poslední dobou už mne štvou i fotky, dělá si, co chce...možná klapky na oči?  Děkuji.  :)

pro law

Tak to není, nakonec jsem si řekla, jsi víla, já zem, po něčem se tančit musí, snad nebudeš po vodě, i když člověk nikdy neví, močály jsou zrádný...  :) taky se tu usmívám.

pro yss

Měla  pouštím do žil hudbu, ale bojím se vpichu, asi podvědomí, přepíšu klidně zpátky, jsem za to ráda. Za každou kritiku. Setrvalý stav hluchoty se sluchátky..    :) 

Boty, o ty...o ty jedna autorka, kde sa to len berie. Pekný text, prepojenie všednosti  života skrz prírodu, mystiku reflexiu..príjemná práca s jazykom, príjemná cesta textom.  Osobne veľmi silný úvod, veľmi / pasáž s výdychom nádychom, to by som oželela, ale to je už moja preferencia / aj keď to funguje ako celok.. nádherné metafory a obraty. Ako niektoré veci by som asi zredukovala, ale  to už čisto len z pohľadu svojho apetítu. Fajn text 

nevědět je předpoklad všeho, nepotřebuješ nic, všechno se děje samo - já to vždycky jen kazím :)

No, jsi tam. Pořád nevím...  :)

pamatuju  - pořád to slovo používám - tábu :) myslím, že to nebyl jen šotek v písmenu, je to trochu magie slov ... i tvoje