Na dně vzpomínek

Luzz, díky za komentář, přesně tak. Nárokům na vydestilovanou "stručnost a odlehčenost" ostatně neodpovídá kdekdo. Živě si pamatuju, jak jsem četla poslední báseň Stanislava Dvorského, kterou napsal těsně před smrtí a která vyšla v Tvaru za obrovských ovací stávající creme de la creme české básnické scény. A jak jsem si říkala, že za tohle by ho na Písmáku vypískali, aniž by si to vůbec přečetli. Protože takhle dlouhá báseň - to prostě nejde!

(Nehledě na to, že člověk mnohokrát píše tak, jak píše, protože nemůže jinak, ale to už je asi jiná pohádka.) 

podle mě vydařenej text. to sebehledání je docela vděčnej nápad a je myslím těžký uchopit ho tak, aby to nesklouzlo ke fňukání. tady vnímám přiměřenou dávku marnosti a bezvýchodnosti, i když... ty poslední dva verše tomu stejně dávají jakousi naději, pokud si je tedy interpretuju dobře... a vyhovuje mi i zvolená forma, poezie v próze nebo co to vlastně je (není to nakonec jedno?)

- protože definice "správné poezie"... fakt si někdo myslí, že opravdu existuje? jak vypadá? je stručná? má rýmy? hezké metafory? třeskutou pointu? hloubku? daktyly, trocheje? viděl ji někdy někdo?

skoro by se mi chtělo napsat - snad by nám to slovutný literární kritik kamamura mohl objasnit, uvést příklady a podobně... ale tentokrát si to odpustím.

("rozezlený" kritik)

Boží, mám z tohohle komentáře radost. Příliš mnoho pozitivní zpětné vazby bez kritiky vždycky naznačuje nebezpečí, že člověk napsal kýč. Ale jakmile se objeví rozuzlení kritik, který má kvůli té básni problém dýchat volně, je to dobré znamení. Rozhodně se nehodlám řídit něčími dobově podmíněnými představami, jak "má" vypadat správná poezie, a crossover s prózu, kterého se dopuštím záměrně, často a ráda, nepovažuju za "chybu", ale za zásadní rys toho, jak moje poezie vypadá. 

Svobodně mi to ale nakydej na hlavu kdykoli. Komentáře zvyšují čtenost a moje ego to unese. Doba, kdy jsem se chtěla zalíbit všem, dávno minula. 

Goro, to mě nenapadlo, ale máš pravdu. Nechám si to projít hlavou, jestli by tomu začátku neprospělo pár úprav.

Každopádně tobě i K3 děkuju za tip I za komentář. :) 

Zdá se že je tam hodně záchytných bodů té doby znovuzrození..., přečtu si víckrát.

Také se vracím... něco mě při prvním čtení této básně "odradilo", a to složená /extravagantní/ slova, příliš poutala mou pozornost a jejich počet bych snížila. Zajímavé poselství pro mne nakonec však převažuje, a tak posílám tip za tvou podařenou imaginaci.

Většinou si načítám texty jako nepřihlášený uživatel, nemám ráda monitoring. Někdy mne děsí, co všechno lidé sledujou. Vracím se.  Píšeš mnohoznačné texty a když k večeru dojdu z práce a jsem unavená, tak načítám a přemýšlím. Uklidňuje to. Málokdo píše tak jako ty. Většinou si tyhle věci nechávám pro sebe.  Jsem samotář a mám ráda ticho.  :) 

Přijde mi úžasné, ze se k tomu textu opakovaně vracíš. Pro autora podle mě neexistuje větší čest, než když někdo čte jeho text opakovaně. :) 

Moc se mi líbí, po každém čtení je jiná. Někdy lpíme na na minulosti po psím, že. Každý večer se teď ty moje (svoje) dvě jezevčice  dohádají a nastupujou jizvy. Jindra je odtrhne, jedna putuje  k mý hlavě, druhá u nohou. Nevím, proč. Nikdo nikdy nevíme nic. A to je někdy fajn.  :)?

Děkuju za tip a ta komentář, Janino! Jo, taky ten konec chápu jako pozitivní, Helena má pořád ještě šanci :) 

"Helena zatím tápe bludišti zářivě pastelových ulic

které v mumraji davů a barvách přeplněných regálů

začaly ukapávat uspěchanou, zářivou, ambiciózní prázdnotu"

- mám pocit, že už dlouho jsem nečetla tak děsivě přesnou charakteristiku naší doby...

Neumím "rozebírat" poezii, ale z téhle mám silné pocity a ten, který převažuje, je vlastně jistým způsobem optimistický - ta turistická značka je vlastně na dosah, a pořád hledat není tak špatná náplň času...

To jsem ráda

Annnie, nedotkla ses mě. Děkuju za tip i za komentář. :)

No, znamená-li to, že pokud nemám v úmyslu dílo rozebírat, mám radši mlčet, budu si to pamatovat, až budu číst tvůj text. A ty si, prosím, zase zapamatuj, že i mne je možné se dotknout. Mám dojem, že ty jsi chtěla urazit mne, a celkem se ti to povedlo.Doufám, že jsem se snad svým vyjádřením radosti nad básní, která mne upřímně zaujala natolik, že jsem ji vřadila do svých oblíbených, nedotkla autorky. To by mne opravdu mrzelo.

já nevím, mi to přijde jako takový laciný výkřik o ničem, ale možná jsem poslední dobou víc kritická, nic víc 

Philoginy: proč? Je urážlivé, že mi líbí?

pro annie

mám pocit, že ten text urážíš

Je to magický. Annin výběr!!!

Štírko, Rem, Philogyny, díky za tipy a reflexi a za šanci vidět svou báseň Vašima očima. Rem, jasně, je to podobné Lepšímu životu, ta nálada, s níž jsem ho psala, zjevně ještě nevyvětrala. :)

Přijde mi, jako by jí chybělo kus minulosti, něco jí sebralo volnost, ta zpráva, kterou můžeme kdykoli dostat i my a pak se bude její osud týkat i nás. Je to těžký text, řekla bych, hodně osobní. Taky se vracím, omlouvám se za svůj možná nešikovný komentář. 

má to hloubku

A ještě jednou v reakci na komentář v poště: děkuju Alegno za reflexi, zrevidovala jsem tu interpunkci, opravdu to chtělo. :)

Helena - je něco jako pouhý label pro postavu sunoucí se časem...ve kterém je všechno a nic a to všechno a nic provází veškeré představy které se mi vyjevují –Navíc nic není možno nalézt – a také nic není možno ztratit – všechno je a není zároveň – velmi velmi zvláštní text – provokující... asi se ještě zítra vrátím...

Zajímavý text, tvůj, nutí k zamyšlení, četla jsem dvakrát a pokaždé to bylo nové a objevující, snad si najdu čas a přečtu znovu a třeba znovu.