paprskové blaho

V páteční odpoledne , příliv lidí kolem jedné
intr pláže vlnou vzvedne a slunce s dusnem si sedne

vlažné blaho , jižní kraj , sedlina ,kde dá se aj
žít jenom tak z ničeho , toulat se spjat pevně s zemí
načpak zůstat ,u čeho ? - nevázanost mezi všemi -

příjmat léta vibrace,jež rezonují po okolí
tráva s rosou - matrace , víla , an uspí kohokoli

všude býti znám  a vždy tak trochu cizí
vždyť z obrazu to rám je každodenní vizí

mít kapsy prázdný a přec bohat býti
míti smysl rázný a věděti co chtíti

poutník , co šlapje po cestě polní
kapka , co kapá si z domku , v němž rolník
nemajíc hmoty a přece zdráv-šťasten
zná s dírou boty v nichž skrývá se prsten

a zlatá rybička , v kterém je jezeře ?
vypustme vodu , ať každý to ví
v každém to skalisku , v každé to mezeře
jen jedním způsobem přání splní

dlážděné náměstí od prachu z podpadků
mravenec naštěstí vstříc jarním odpadkům
vychází s měsíčkem v srpeční podobě
s motýlím jazýčkem , tonoucím pro obě -

ruka má rub a líc , muka víc , než měsíc
trvají , k sobě bdíc , nakonec zbude nic
to nic , co hřeje se se mnou tu na lavce
jak krásně smějě se , vidí li nespavce

smějě se srdečně , od duše , s přáním
že zpívám konečně všem jeho paním,
já ale vděčně se , vděčně se , vděčně se
vděčně se , vděčně se , vděčně se klaním , -