O slušném dlaždičovi

(Věnováno In memoriam panu Vorlovi a jeho nakouřené pěnovce)

----------------------------------------------------------------------------------------------------

„Václav Hrubec – Dlažby a obklady“ - Václav Hrubec odložil aku šroubovák, poodstoupil pár kroků od cedule a zkontroloval své dílo. Byl spokojený.

„Konečně OSVČ…“ pomlaskával si spokojeně.

Václav Hrubec byl dlaždič. Šikovný dlaždič. Šikovný dlaždič a slušný a zdvořilý člověk. Bylo zvláštní že tak zkušený dlaždič musel neustále měnit zaměstnavatele. Většinou to bylo dohodou. Důvod..?? Nezapadá do kolektivu.

Teď bude všechno jinak. Utěrkou přetřel pultík a čekal na svého prvního zákazníka. Netrvalo dlouho a první návštěvník vstoupil dovnitř.

„Dobrý den, čím prosím posloužím..??? otázal se zdvořile.

Zákazník se nejistě rozhlédl „Pardon, to je omyl“ a zmizel.

Václav Hrubec přerovnával vzorníky obkladů a trpělivě čekal. Tu a tam někdo nahlédl a po zdvořilém páně Hrubcovu dotazu zase zmizel.

„Nu, však oni přijdou“ utěšoval se Hrubec.

Utěšoval se první dny…

Utěšoval se první týdny…

Místo lidí přicházely ale jen složenky a upomínky z banky.

A protože nikam nevycházel, neslyšel ani řeči které mezi lidmi kolovaly - „Je to vůbec dlaždič…?? Mluví tak nějak divně…. Vůbec ne jako dlaždič…. To bude nějakej bílej kůň…. Radši na něj pozor...“

A čas plynul...

Ve slunečných dnech si vyndal před krám židli, seděl tam a zdravil procházející. Časem už nebylo koho zdravit protože všichni lidé před ním přecházeli na druhou stranu ulice.

„Však oni přijdou…“ mumlal si Hrubec.

Krámek pozvolna pustnul. Hrubec už ani neotíral vzorníky dlaždic a ty pokrývala stále silnější vrstva prachu.

Jednou, už k podzimu, když mu dorazilo pár dalších složenek, Václav Hrubec vzal provaz, udělal na něm smyčku a přesunul židli doprostřed místnosti…..

---------------------------------------------------------------------------------

Ulicí otřásla rána a z oken a dveří Hrubcova krámu se vyvalila mračna prachu.

„Kurva, kurva, kurvááááá…!!!“ V mračnech se objevil Hrubec celý bílý jakoby se vyválel v mouce. Na krku měl smyčku a na druhém konci provazu se houpal urvaný lustrhák.

„Co čumíte kreténi..??!!“ zařval na přihlížející. Vyděšení přihlížející ani nedutali a až po chvilce se jeden z nich osmělil:

„Neměl byste mistře čas..??? Potřeboval bych položit dlažbu kolem bazénu..“

A ozývali se další a další.

„Mohl byste mi obložit koupelnu mistře..??“

„Kdybyste byl mistře tak hodný a vydláždil mi příjezd ke garáži..??“

„Mohl byste…???“

„Byl byste tak laskav..???“

Hrubec je sjel pohledem.

„A to se kurva do prdele neumíte ani seřadit do fronty, vole..??!!“

Lidé začali urychleně vytvářet frontu a vzrušeně si šuškali… Protože sehnat dneska slušného dlaždiče, je fakt terno….