Dívka a moře - Nicol IV.

Nicol

(červenec 2003)

IV.

Na Mary čekala na dívku dvě překvapení. První bylo příjemné. Firma nakoupila pro potápěče nové vybavení s celoobličejovými maskami opatřenými vysílačkami pro podvodní komunikaci. To znamenalo konec nepraktického domlouvání posunkovou řečí.

Také ve vybavení lodi došlo ke změnám. Nový radar s větším rozsahem, rozvody pro komunikaci mezi posádkou do všech místností a největší překvapení, o něž již několik let usilovali, hydrofon s digitálním záznamovým zařízením. Občas je svět pod hladinou nazýván světem ticha, ale není to pravda. Spousta mořských tvorů je hodně ukecaná a pomocí speciálního softwaru, lze některé identifikovat. Také sonar byl překvapením. Již žádné ploché, černobílé obrázky, ale v barvách vyvedený 3D obraz, doplněný o další záznam z pohyblivé podmořské kamery umístěné v kýlu lodi. Další změnu zaznamenala přetlaková komora na zadní palubě. Místo objemného válce zůstal přístavek se dvěma lůžky a křeslem, zabírající čtvrtinu původního prostoru. Tím se uvolnil přístup ze zadní paluby ke dveřím střední uličky mezi kajutami.

Jako správný námořník, za něhož se již považovala, chtěla hned po vstupu na palubu vidět všechny novinky. Teprve k polednímu došlo na ubytování, kde na ni čekalo druhé překvapení, a to za příjemné považovat nemohla.

Kajuty pro ubytování posádky měly dřevěné obložení navození pocitu útulnosti. V docích dřevo dělníci očistili, vyměnili poškozené kazety a interiér dostal nový nátěr. Až potud bylo vše v pořádku. Zmizel však stůl s židlí a místo něho stálo u stěny provizorní lůžko. Hned po vstupu dívce došlo, že Nicol obsadila její postel. Zbytek prostoru pokrýval neuvěřitelný nepořádek. Šaty a spodní prádlo různě poházené, na druhém lůžku napůl vyprázdněný kufr a vedle něho několik páru bot. Box, do něhož v Marseille uložila osobní věci, stál otevřený uprostřed místnosti s přehrabaným obsahem.

Zůstala stát u dveří a nevěřícně přehlížela spoušť, kterou by snad za sebou nenechali ani zloději. Od mala ji doma vedli k pořádku. Teď toto. Otočila se, a vyrazila na můstek.

„Šéfe, kde mám stůl a židli!“ vyjela na kapitána.

„Ve skladu. Do kajuty by se nevešla druhá postel, ale jak nás Nicol opustí, dostaneš všechno zpátky.“

„Dobře, to vydržím. Viděl jsi, jak to tam vypadá? Jako po bombovým útoku,“ pokračovala nasupeně.

„Prcku, prosím tě, nějak to těch čtrnáct dnů přežij. Nemám na to, abych řešil spory mezi ženskejma. Musíš si s Nicol poradit sama.“

„To dopadne špatně, bude si stěžovat.“

„Vyhodím ji, budu respektovat, co uděláš,“ slíbil.

„Jak myslíš,“ pokrčila ramena a vrátila se do kajuty.

Posbírala Nicoliny věci včetně lůžkovin a naházela je na provizorní lůžko. Box přirazila ke stěně, kde ho může použít jako provizorní stůl. Skříň ve zdi zela prázdnotou, a tak do poloviny naskládala své oblečení. Následovalo vybavení kajuty. Záclonky, obrázky, různé tretky a ubrus, kterým pokryla box. Potom nakoukla do místnosti se sprchovým koutem a toaletou. Polička před zrcadlem byla zcela zarovnána zušlechťujícími proprietami. Polovina skončila rovněž na posteli. Nakonec vzala křídu a na podlaze udělala čáru od dveří k rohu provizorního lůžka, které bude obývat Nicol.

Spokojená s výsledkem zamířila na zadní palubu, kde se v lehátku, které pro ni kdysi zhotovil Pumpička, rozvalovala spolubydlící. Čím dřív nastaví pravidla soužití na omezeném prostoru, tím lépe.

„Vstávej,“ zacloumala ramenem podřimující Nicol.

„Co chceš?“ zaznělo nepřívětivě.

„Jestli ti to ještě nikdo neřek, tohle je moje lehátko. Pokud ho chceš použít, zeptáš se a teď padej do kajuty.“

„Dej mi pokoj,“ zavrčela Nicol.

„Jak myslíš,“ otevřela dvířka v pažení, kde byly umístěny prostředky pro mytí paluby. Z prostoru vzala kbelík na dlouhém provaze a spustila ho do moře. Nicol došel význam dřív, než stačila exekuci dokončit.

„Nehráblo ti?“ vyskočila z lehátka, „co si to dovoluješ?“

„Jdem,“ postrčila ji ke vchodu do podpalubí, „budeš uklízet.“

„Prcku nebo jak ti to tu říkaj, abys mě mohla buzerovat, na to si málo vyrostla.“

Než dívka stačila odpovědět, ozval se Plešoun, který incident sledoval z můstku: „Prcku, jestli dělá potíže, propleskni ji. A ty Nicol radši poslechni, než zažiješ ošklivý překvapení.“

Nafouklá jako pátrací balon, vrazila Nicol do dveří kajuty, kde se vybarvila krásně do ruda při pohledu na provedené úpravy. Chvíli lapala po dechu, ale šanci k výlevu zlosti nedostala.

„Aby bylo jasno,“ předešla ji dívka a ukázala na čáru na podlaze, „tuhle čáru ve vlastním zájmu nepřekračuj. Máš půlku skříně a poličky v koupelně. Taky se mi už nikdy nehrab ve věcech! Teď uklidíš ten bordel a po večeři vezmeš do jídelny podklady ke studiu. Mám na tebe pod vodou dávat pozor, tak chci vědět, co mě čeká. Při prvním podrazu dostaneš přes hubu, podruhý si půjdem zaplavat. Vydržím pod vodou osm minut, jestli na tom nejsi líp, radši to nezkoušej. Teď makej a jestli máš problém, stěžuj si u tatínka.“

S pocitem, že víc pro jejich vztah udělat nemůže, přesunula se na zadní palubu. V noci nespala, protože zůstala na ostrově až do svítání. Nyní se schoulila do lehátka a za pár okamžiků měla půlnoc.

Zatímco přípravy oběda se ujal Čočka a dívku nechal spát, tak od večerní směny již osvobozená nebyla. Ač to neměl ve zvyku, tak před výdejem večeře zavítal do kuchyně kapitán.

„Jak se vám líbí nový vybavení kuchyně?“ začal oklikou. „Klimatizaci máte novou, tak už tu nemusíš běhat polonahá.“

„Copak, dceruška si stěžovala?“ nepochybovala, že starost o vybavení nebo její oblékání není hlavním důvodem návštěvy.

„To si piš, ale už dá pokoj. Po jídle budu u toho vašeho povídání.“

Byl a ne sám. Kromě vědců a Plešouna, který měl službu na můstku, se kolem Nicolina notebooku sesedla celá posádka. Podle informací, měla zmapovat vrak hybridní parní lodi Carnatic, která šla ke dnu při najetí na útes Abu Nuhas, v září 1869.

Ač se Carnatic potápěl celých čtyřiatřicet hodin, zemřelo pět pasažérů a šestadvacet členů posádky, po náhlém rozlomení trupu na dva kusy. Zbytek doplul na záchranných člunech na blízký ostrov Shadwan. Vrak zůstal v hloubce dvaceti sedmi metrů. Podařilo se zachránit většinu nákladu měděných plátů, balíků bavlny a asi dvě třetiny polotovarů zlatých mincí určených pro indickou mincovnu. Zbytek zůstal roztroušen po dně, a ještě dnes lze nějaké najít.

S těmito údaji a dalšími podrobnosti seznámila Nicol posádku. Jejím úkolem bylo podrobně zmapovat vrak, aby mohla v seminární práci provést porovnání s dříve zjištěnými údaji.

Pokud zbyde čas, kousek od Carnatiku leží od dubna 1983 vrak Giannis D, která převážela dřevo do arabských přístavů. Necelé dva kilometry východně spočívá na dně od prosince 1978 Kimon M, původně s nákladem čočky a na tomtéž místě šla v srpnu 1981 pod hladinu i Chrisoula K plná italské dlažby a obkládaček.

„Nicol, to opravdu myslíš vážně, to sis nemohla vybrat jinou loď?“ nedůvěřivě kroutil hlavou Pumpička.

„Proč?“

„Carnatic patří k nejproflákleším vrakům v celým Rudým moři. Tam bude víc amatérskejch potápěčů než ryb.“

- pokračování -