Dívka a moře - Nicol VII.

Nicol

(červenec 2003)

VII.

Ráno vyrazil člun s vědci z oceánografického institutu, Čočkou a Zrzounem, do nitra souostroví. Podle toho, jak se učenci tvářili důležitě, zcela jistě plánovali objev minimálně na Nobelovu cenu. Mary kotvila necelých sto metrů od útesu s vrakem Carnaticu, tak potápěčky absolvují cestu vlastními silami.

Po nepovedené večerní debatě ohledně ženských tvarů Nicol dívku přehlížela. Do rána však opět narostl strach ze žraloků. Celou dobu oblékání výstroje nakukovala do vody, zda neobjeví podezřelý stín. Bylo časně, na obzoru žádná jiná loď, a nějaký zvlášť zvědavý žralok se mohl při návratu z nočního lovu o Mary zajímat.

„Holky, ještě radu,“ zastavil je Ichtyl před vstupem do vody, „sledujte prostor pod sebou. Nejagresivnější ryby Rudýho moře jsou ostenci. Začíná doba rozmnožování, kdy si hloubí na dně hnízda a jinak mírumilovná ryba brání nad ním sloupec vody až k hladině. Většinou útočí na ploutve, ale může i kousnout. Poznáte ji snadno. Dospělej ostenec bejvá tři čtvrti metru dlouhej, z boku má tvar zdeformovanýho kosočtverce a ostrou trojúhelníkovou hřbetní ploutev. Boky má jasně žlutý. Nic podobnýho tady neplave, tak mejlka není možná. Když zahlídnete, jak k vám od dna míří, stačí pár metrů odplavat a dá pokoj.“

„Konec vykecávání a mazejte do vody,“ popohnal je Pumpička, když doktor dokončil kázání, „musíme odzkoušet vysílačky.“

Instruktáž o používání novinky dostali během plavby Suezským průplavem, proto šlo o rutinní záležitost. Celoobličejová maska s napojením na přívod dýchací směsi umožňuje komunikaci nejen mezi potápěči, ale i s hladinou. Má však též nevýhodu. Neumožňuje podělit se o vzduch s dalším potápěčem předáním náustku. Proto je souprava doplněna dvacetiminutovou náhradní lahví.

Aniž se setkaly s některým z dotěrů, doplavaly dívky ke Carnaticu. Z ocelového trupu plachetního parníku zůstal zachován kus přídě a zádi, zatímco střední část je zhroucená. Rovněž z dřevěné paluby, kterou kdysi nesla ocelová konstrukce, mnoho nezbylo. Kromě střepů z lahví neobsahovala příď nic zajímavého, ale v troskách zádi bylo možno pod vrstvou korálů vytušit tvary parního stroje.

„Čím začnem?“ zajímalo dívku, když se usadila každá v jednom okně zadní palubní nástavby.

Schválně nepoužila slůvko přepínám, jak kázal Pumpička. ale spokojila se s uvolněním tlačítka mikrofonu. Nepřeslechnutelné cvaknutí stejně ohlásilo konec vstupu do éteru.

„Prolez záď, jestli odtamtud nehrozí nebezpečí. Pak hlídej, aby nás nepřekvapil žralok. Já se budu věnovat výzkumu. Přepínám,“ rozhodla Nicol.

„Tak jo, jdu dolů,“ ohlásila spokojeně dívka, protože takové rozdělení úloh jí zcela vyhovovalo, a spustila se do podpalubí.

„Prcku, koukej dodržovat režim spojení. Přepínám,“ ozval se Pumpička s upozorněním na vynechávání onoho magického slůvka.

„Trhni si,“ odpověděla, zatímco šmejdila po dně vraku, nakukujíc do každé škvíry, aby náhodou její společnici něco nevyděsilo, „nebudu si tu hrát na vojáčky.“

„Prcku, budeš poslouchat,“ vstoupil do diskuze šéf.

„Mám práci a jestli mě budete otravovat, tak ten krám nemusím mít,“ odsekla a na palubě zřejmě pochopili, že snaha o umravnění bude marná, protože se již ve sluchátkách další výtka neozvala.

Když prozkoumala všechna zákoutí, vrátila se k Nicol: „Je to v pohodě, jen u kýlu kouká z díry vedle hlavního hřídele muréna, ale bát se nemusíš, není hladová. Pod motorem má úkryt chobotnice. Je dobře maskovaná, takže ji asi ani neobjevíš a tvýmu krásnýmu tělíčku taky neublíží. Pozor si dej akorát na malýho rejnoka, co se placatí u dna. Zřejmě sem jen zabloudil a za chvíli zmizí. Já zůstanu na traverze, co nesla palubu, mám odtamtud dobrej přehled.“

Nicol se spustila do prostoru zádě a dívka zaujala místo na pozorovatelně. Podle dohody zůstanou pod hladinou do chvíle, než připlují první lodě s turisty, ale nejdéle tři hodiny.

Usazená na traverze sledovala hejna rybek, kroužících opatrně opodál. S ohledem na každodenní nápor turistů, musely být zvyklé na bytosti vypouštějící k hladině proudy bublin. Možná proto trvalo déle, než zvítězila zvědavost nad ostražitostí a první jedinci zobli do neoprénu. Potom již měla o zábavu postaráno, když jich několik neodbytně pusinkovalo protaženou tlamičkou masku a nechaly se dokonce pohladit prstem po hřbetní ploutvi.

Vrak byl rájem klipek královských, což je endemický druh Rudého moře. Je jich hodně druhů a patří mezi nejkrásnější obyvatele útesů. Až na výjimky dorůstají pouze patnácti centimetrů. Výrazným rysem je z boků zploštělé tělo okrouhlého nebo lehce obdélníkového tvaru, z něhož trčí protáhlý ústní otvor. Hýří celým spektrem barev od kanárkově žluté po různě pruhované druhy. Klipka královská je bílá s výrazným červeným proužkem na konci ocásku a na zadní části hřbetu. Na bocích má několik svislých tmavých pruhů.

Vydržela si hrát s rybkami přes hodinu, než ji vyrušila Nicol, která dírou v nástavbě zahlédla několik stínů: „Co tu provádíš? Máš dávat pozor na žraloky, a ne si hrát s rybama. Přepínám.“

„Dávám pozor a dej pokoj s přepínáním. Poznám podle cvaknutí, že odpojíš mikrofon.“

„A co je tohle,“ ukázala Nicol k zádi lodi, kde se právě objevila silueta velkého žraloka, „proč jsi mě nevarovala?“

„Vidíš, že to jde i bez blbýho Přepínám,“ pochválila ji dívka a pokračovala, „to je žralok hedvábnej. Patří mezi potencionálně nebezpečný, ale nám neublíží. Je jich tu kolem pět a připlavali krátce po nás. Vím o nich, ale nechtěla jsem tě rušit v práci.“

„A jak se odsud dostaneme, když tu hlídkují?“

„To chceš končit? Vždyť si sotva začala.“

„Necítím se dobře se žraloky v zádech.“

„Nicol neblázni. Pořád jsou lepší žraloci než banda zvědavejch turistů, která sem za necelý dvě hodiny vtrhne.“

„Nedali by se nějak odehnat?“

„Kdo? Turisti?“ vykulila pod maskou dívka oči.

„Ne, žraloci!“ odsekla Nicol a přidala významné gesto spočívající v zaklepání prstem na hlavu.

„Zkus to, ale uvědom si, že jsou doma a my hosté. Jestli chceš, k některýmu doplavem a seznámím vás. Uvidíš, že se nemusíš bát.“

„Nejsem magor jako ty. Vrátím se dolů a půjdeš se mnou. Nehneš se ode mě na krok.“

Dívka zavrtěla nevěřícně hlavou nad hloupostí společnice. Zajímá se o mrtvé věci na dně, ale krásného tvora jako je žralok, poznat nechce. Rozloučila se s klipkami a zamířila za Nikol. Několik rybek ještě sledovalo potápěčky ke dnu vraku, ale po chvíli zřejmě pochopily, že zábava skončila.

- pokračování -