Motýlci

Morticie,

to mě těší. Lidi si většinou jen z dortu vybírají hrozinky. Taaky mám ráda celý dort.

Mě se to líbí jako celek. 

guy,

díky. Nevěděla jsem, že jsi na haiku.

blackie,

ber to jako momentku z nějakého vesnického utkání, třeba u nás ve Vyhnálově. Při derby Sarta x Slávia by se to nestalo.

law,

moc děkuji za názor. Smrtihlav je asi dost "vydumaný", to je fakt.

Původně dal do brány gól bělásek, ale ten je moc obyčejný. Otakárek je víc nóbl a navíc má ostruhy jako nějaký rytíř - aristokrat.

Žužlíku,

pokud si to správně pamatuji já, pak si Enomoto Kikaku dělal legraci z módních haiku o červené vážce, kterou starojaponští básníci považovali za cosi obzvláště estetického. Jako kaktusářka vím, že Japonci jsou přímo posedlí bezchlorofilovými mutacemi kaktusů u kterých převládají červená barviva. Obzvláště si oblíbili gymnocalycium mihanovichii cv. Hibotan, cv. Rubra, cv. Variegata atd. atd.

Líbí se mi všechny

u mě vede jednička:-))))

mně se líbí paví oko a bělásek :) otakárek a smrtihlav mi přijdou víc na sílu dotažené ... ale jen můj pocit a tip

Žužlíku,

Enomoto Kikaku byl naprosto jiný typ humoristy než Kobajaši Issa, na kterého jsem se tak trošku snažila navázat. Issa je laskavě infantilní se všemi svými haiku o zvířátkách, která by tady spadala do kategorie "Písmáci dětem", Kikaku je dadaistický provokatér, který provokoval i svého mistra. Tobě by se líbil spíš Kikaku.

Elli,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

atkij,

díky za típek od haikařky.

Knihomole,

jsem ráda, když mohu pobavit...

Jamardi,

díky, jsem ráda, že se líbilo. Jsou to taková "crazy" haiku.

snake,

já vím, že u toho čtvrtého haiku bude asi problém, co přesně si při jeho četbě lidé představí. Když jsem ten textík psala, představovala jsem si četné bronzové sochy "vůdce" a velkého kormidelníka V.I.Lenina se zdviženou pravicí ukazující ten správný směr a taky třeba sochu diktátora Kim Ir-sena ve stejné pozici.  Hory mrtvol za oběma pány jsou velmi vysoké...

Jinak mě ale těší, že pojetí haiku jako vtípku je stále živé jako v 18. století za Issových časů.

Jistěže haiku by mělo obohacovat život, zachycovat různé emotivní momentky nebo vést čtenáře k zamyšlení. Neznám žádná dekadentní haiku ani žádná gothic haiku. Znám ale spoustu japonských haiku o smrti. Tolik, že by se z nich dala sestavit celá antologie. 

Markel,

díky za hvězdičku.

Všechny jsou fajn :)

Lobuji za třetí, skvostné. 

Pre mňa tiež naj 2 a 3.

Nejlepší je druhé a třetí.

Nejvíc se mi asi líbí třetí, pak druhé a první. U toho druhého je otázka, jak je to v haiku se smrtí - tady odkazuju na slavný Bašóův dialog s jedním jeho studentem, jehož výsledkem bylo, že haiku má život dávat ne ho brát. Tady je ale motiv trochu jiný, takže řešení zůstává otevřené.

pěkné * odeMknu

dievča, díky.  Někdy bývám trošku dětinská.

veľmi pekné***