Dívka a moře - Nicol X..

Nicol

(červenec 2003)

X.

Po návratu na palubu šéf zavolal vysílačkou pobřežní hlídku. Ohlásil, že při mapování trupu Carnaticu objevili náhodou polotovar zlaté mince. Jelikož se blížila desátá hodina, kdy dorazí lodě s turisty, požádal o instrukce, jak postupovat. Velitel hlídky nařídil, aby do jejich příjezdu zabránili komukoliv v přístupu k místu nálezu. Dívka tím pro tuto chvíli unikla výtkám, neboť kapitán ji s Ichtylem poslal, aby se vrátili hlídat kráter s mincí.

Byla by to nudná služba, kdyby nedostali geniální nápad. Vedle místa, jež měli chránit před turisty, načrtli na ploše zhruba deset na deset metrů síť čtverců o straně třicet centimetrů. V písku dna tak připravili hrací plátno pro hru zvanou piškvorky. Když dorazily první čluny s amatérskými potápěči, okamžitě se stali celebritami. Cvakaly spouště fotoaparátů a vrčely kamery při pořizování záběrů dvou bláznů, co se na dně Rudého moře věnují dětské zábavě. Zřejmě byli zajímavější atrakcí než polorozpadlý vrak.

Oponu nad zajímavým divadlem zatáhli po hodině dva potápěči se znaky egyptské pobřežní hlídky na neoprénu a vykázali turisty z pásma viditelnosti, což činilo něco kolem třiceti metrů. Bylo to poměrně rozumné opatření kvůli zvědavcům, kteří by celé dno kolem vraku rozhrabali ve snaze zjistit, co zajímavého policisty přilákalo.

Když zmizela i poslední silueta v modři vody, pokusili se vyrušit v napínavém okamžiku. Doktor jen nervózně mávl rukou k místu fingovaného nálezu a ze tří metrů nad dnem přehlížel svou neutěšenou situaci, v zoufalé snaze zabránit třetí prohře v řadě. V té chvíli se ukázalo, že piškvorky jsou hrou na mezinárodní úrovni. Jeden z policistů přehlédl situaci a poradil Ichtylovi geniální tah. Druhý se připojil k dívce. Další čtvrt hodiny probíhal urputný souboj, který skončil remízou, když popsali všechny čtverce hracího pole.

Teprve potom přišla na řadu bezvýznamná záležitost, jako jsou zlaté mince. Policisté nafotili místo nálezu, zaznamenali jeho polohu na speciální folii překrývající mapu vraku a bylo hotovo. Zatímco civilní lodi musí dodržovat minimálně stometrovou vzdálenost od vraků, člun pobřežní hlídky zaparkoval přímo nad ním. Kromě členů hlídky naložil na palubu i dívku s Ichtylem a zamířil k Mary.

Po výslechu děvčat došlo na otázky o působení výpravy v egyptských vodách. Šéf doložil povolení úřadů k mapování vraku i výzkumu prováděnému vědci z oceánografického institutu. Výslech ukončil velitel hlídky důrazným upozorněním na přísné tresty v případě porušení zákazu vyzvedávání čehokoliv ze dna moře. Na významný pohled, kterým doplnil kázání, zareagoval kapitán Mary krátkou plamennou řečí, v níž zdůraznil vědecké poslání expedice a odmítl jakékoliv podezření z vykrádání vraků.

„Nepřehnal si to?“ nedůvěřivě kroutil hlavou Plešoun, když člun odrazil od Mary.

„Copak jsme něco ukradli,“ zamračil se šéf.

„Skoro, ale o to nejde. Takovej teatrální výstup spíš vzbudí podezření,“ přidal se ke kormidelníkovi Pumpička.

„Už si viděl egyptskýho policajta, kterej by nadšeně prohledával třicetimetrovou loď nacpanou materiálem? To by byla práce na tejden pro deset zkušenejch policajtů a k tomu s nejistým výsledkem. Kromě toho Ricardův institut i universita zaplatily nemalý peníze za povolenky. Kdepak, neriskovali by konflikt s francouzskejma institucema, od kterejch maj pravidelnej příjem, a ještě těžej z výsledků jejich práce. Teď rozchod a Prcek ke mně do kajuty.“

Následovala kapitána s povzdechem při myšlence na masáž, která ji čeká za porušení subordinace. Protože bylo jasné, o co půjde, vyrazil s nimi také Ichtyl.

„Co ty tu děláš,“ obořil se na něho šéf.

„Každej má právo na advokáta,“ klidně odpověděl doktor, „a kromě toho si myslím, že se zachovala správně.“

„Jak chceš.“ Kapitán pokrčil rameny a obrátil se k Prckovi: „Proč jsi nesplnila příkaz?“

„Jakej?“

„Nedělej ze sebe pitomce. Jednu minci jste tam měli nechat a zbytek vzít na palubu.“

„Neměli jsme na to právo, patřej moři.“

„Cože?!“ šéf opět zvýšil hlas.

„Chová se k nám slušně a nemáme právo krást, co jednou vzalo.“

„Jak jsi správně řek náčelníkovi pobřežní hlídky, jsme vědci, ne lovci pokladů. Souhlasím s Prckem,“ zastal se dívky doktor.

„Proboha Ichtyle, jsi vzdělanej otitulovanej člověk, netvrď, že věříš na takový blbosti, jako je pomsta moře,“ nevěřícně vyhrkl šéf.

„Od doby, co je Prcek na palubě, dost přemejšlím o jejím vztahu s mořem. Asi existujou věci mezi nebem a zemí, kterejm nikdy neporozumíme, ale radši dám na její instinkt. Teď řekni něco ty mně, co jsi chtěl s těma kolečkama dělat?“

Šéf mávl rukou: „Zapomeň na to. Myslel jsem, že by si mohla jeden kousek nechat na památku Nicol. Vzorek vzít na fakultu, do firmy a zbytek věnovat námořnímu muzeu. Egyptský zlato je to stejně jen podle paragrafů, protože vrak leží v jejich vodách. Podle spravedlnosti to tak není. A teď vypadněte.“

K večeru na chvíli navštívili Giannis D, jehož záď s můstkem a komínem je jen několik metrů pod hladinou. Stejně jako u Carnaticu střed chybí. Vše, co bylo možno z vraku odcizit, bylo demontováno. Děvčata prošmejdila torzo lodi, kde byla zajímavá jen strojovna se zbytkem několika strojů a koupelna. Ani její kachlíkový obklad již nebyl kompletní. Nenechavé ruce odnášely suvenýry v podobě ulámaných dlaždiček.

Nejzajímavější na Giannis D je proto její nešťastný osud. Loď řeckého majitele vyplula z Rijeky v Jaderském moři s nákladem dřeva a mířila do saudskoarabského Jeddahu a jemenské Hodeidy. 19.dubna 1983 za klidného počasí předal kapitán kormidlo prvnímu důstojníkovi, který udělal drobnou navigační chybu. Ke všemu ještě přehlédl laterální značení, což je bóje u útesu. Giannis D narazila v plné rychlosti do severozápadního výběžku Shaab Abu Nuhas. Náraz způsobil naprosté zhroucení celé střední části lodě. Podle zprávy vyšetřovací komise se posádka zachránila ve člunech.

- pokračování -