Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívka a moře - Zraněný žralok, manty a vodnáři I.
Autor
Andreina
Tak abyste věděli, že jsem nevyhrožovala marně, jsem tu ještě s jednou povídkou. Ale nebojte, tentokrát nebude tak dlouhá, ono ostatně už není ani tolik času.
Pokračujeme z minulé povídky a v první části se Prcek musí nejprve trochu zmotořit. Potom slibuji, že to bude již trochu zajímavější.
Zraněný žralok, manty a vodnáři
(září – říjen 2003)
I.
Dívka po zranění ve vraku Chrisoula a třech dnech na ošetřovně, zůstávala na lůžku v kajutě. Po dalších třech týdnech největší bolest odezněla, až na nohu, která byla poraněna nejvíc. Přes maximální Ichtyovu péči bolest ustupovala pomalu. Občas za ní zašel některý z kolegů, ale délku návštěv nepřeháněli. Raději trpěla o samotě nad knížkou nebo u notebooku.
Koncem srpna již na tom byla lépe a začala postrádat modrou oblohu, slunce a pohled na moře. Rozhodla se opustit kajutu a trávit dny nutné k doléčení v lehátku na zadní palubě. Každý den se zaťatými zuby absolvovala několikrát cestu na toaletu, ale bylo jasné, že schody z chodby na palubu nezvládne. Kolegy obtěžovat nechtěla, proto požádala o pomoc technika.
„Pumpičko, něco potřebuju,“ oznámila mu při jedné návštěvě.
„Pro tebe všechno,“ slíbil s úsměvem.
„Potřebuju berle.“
„Pomalu děvenko. Ichtyl o tom ví?“
„Ne a nic mu neřekneš. Chci na vzduch, a třeba by to nedovolil. Střídá kluky u potápění s vědátorama. Půjdu nahoru, až zmizí,“ prozradila mu své úmysly.
„Ani náhodou. Něco se ti stane a Ichtyl se šéfem mě ukřižujou.“
„Pumpičko, buď kamarád,“ škemrala, „zaštepovaní přes dopadlo dobře. Budu opatrná, uděláš mi je?“
„Až to dovolí Ichtyl!“ trval na svém technik.
„Tak víš co? Vykašli se na mě a já se nahoru nějak vyškrábu. Následky padnou na tvou hlavu.“
„Potvoro!“ odsekl Pumpička a práskl za sebou dveřmi.
Dívka se spokojeně uvelebila na lůžku. Znala kolegu dobře a věděla, že berle budou.
Pumpičkovi se požadavek nezdál, a zamířil rovnou za kapitánem.
„Ví o tom Ichtyl?“ zajímal se šéf.
„Ne, a myslím, že by to nedovolil. Prcka nějakej šrám nerozhází, ale podle toho, jak se občas zašklebí, pořád má bolesti.“
„Berle vyrob, ale něco udělej špatně. Předveď jí výsledek a další úpravou získáme čas.“
„Tak jo,“ zasmál se technik.
„Čemu se směješ?“
„Ty se Prcka bojíš, že chceš zákaz nechat na doktorovi? Každýmu jinýmu bys nařídil, že má zůstat v posteli.“
„Nebojím, ale znám výsledek, neposlechne. Teď padej vymyslet berle a najdi nějakej lehkej materiál, nemusej mít metrák.“
Po obědě přinesl Pumpička předvést výsledek. Duralové trubky osazené na jednom konci gumovým špuntem a na druhém příčníkem s látkovým potahem vyplněným polyuretanovou pěnou. Uprostřed bylo na trubku přichyceno držadlo. Dívka se vyhrabala z lůžka, popadla berle a zkusila, jak sednou.
„Jsou dobrý, ale dlouhý a rukojeť může bejt o pár cenťáků vejš. Takhle na nich visím plnou vahou a bolí mě rameno.“
„První zkouška jak v krejčovským salónu,“ usmál se technik, „trubku zkrátím a držadlo posunu. Jen to stihnu až večer, protože musím připravit na zejtřejší potápění sadu lahví.“
„Tak jo,“ vzdychla, „ale radši si mě přeměř, ať to trefíš.“
Před večeří dorazil s berlemi Ichtyl a místo pozdravu spustil: „Koukám, že sis zas prosadila svou. Myslíš, že tě pustím z postele?“
„To tedy myslím,“ ujistila ho.
„Nemám nic proti tomu, abys šla na vzduch, ale s doprovodem,“ podal jí doplňkové končetiny, „předveď, jak to půjde a jestli se jen trochu zašklebíš, zůstáváš v posteli.“
Zaťala zuby a s oporou berlí pomalu vstala. Potom si rychle přejela hřbetem ruky oči, aby Ichtyl neviděl slzy. Zkusila několik opatrných kroků s pokrčenou zraněnou končetinu. Nebýt bodavé bolesti v rameni, když se o berle opřela a slabosti, celkem by to ušlo.
„Jsi toporná, jak se snažíš potlačit bolest a sotva stojíš na nohou. Mazej do postele,“ rozhodl doktor a natáhl ruku po berlích.
„Ani náhodou, musím se začít rozcvičovat, než mě zašijete do pytle a pošlete na dno s koulí na nohách. Slibuju, že nepolezu sama na palubu a dole dojdu jen do jídelny nebo za Čočkou do kuchyně, abych dohlídla na vaření. Nic víc, souhlasíš?“
„Dám ti ještě šanci. Když si na sebe navlečeš ve stoje župan a dojdeš do jídelny, berle ti nechám,“ ustoupil trochu Ichtyl.
Při oblékání županu musela berle odložit a stát na jedné noze. Docházelo jí, že si představu o chození malovala příliš růžově. Přesto se nevzdala, i když po každém třetím kroku musela odpočívat. Nakonec dorazila do jídelny, kde seděla posádka u večeře.
„Hele, Prcek má o dvě nohy víc. Já si myslel, že se chce postupně měnit ve žraloka, ale ona z ní nakonec bude chobotnice. Ještě dva páry a budem se loučit,“ vítal ji se smíchem Zrzoun.
„Pitomče!“ zamračila se. „Jsem ráda, že se nějak sunu. Ještě slovo a dostaneš berlí přes zrzavou makovici.“
Na důkaz, že výhružku myslí vážně, pozvedla hůl nad hlavu, což neměla dělat. Již tak rozklepaná zdravá noha vypověděla službu. Nebýt zásahu Čočky, skončila by na zemi. Smích, který vyvolala Zrzounova poznámka, utichl.
„Prcku, tak zdeptanou jsem tě neviděl ani ve špitále v Kapským městě,“ pronesl s účastí do ticha Plešoun, „koukej se pořádně nacpávat, ať jsi zase brzo ve formě.“
Dívka se mezitím trochu vzpamatovala a s pokusem o úsměv odpověděla: „A proč si myslíš, že chci na vzduch? V posteli zeslábnu a umřu dřív, než oslavím dvacítku. Ichtyl mě nechce pustit ven.“
„To není pravda,“ bránil se doktor, „jen musíš bejt pod dozorem.“
„Je taková vyblitá,“ usoudil šéf a rozhodl, „jestli chce na vzduch, každej den jí tam někdo pomůže. Vědátoři příští tejden končej a plujem dál. Potřebuju, aby byla v pořádku. Ichtyle, jakej je výhled?“
„Problém je slabost a bolestí ze ztuhlýho svalstva, ale rehabilitovat musí pomalu. Taky shodila pět kilo, což je z pětačtyřiceti moc.“
„Sestav jídelníček, a jakmile to bude možný, začne se Zrzounem cvičit. Máte dva tejdny.“
- pokračování -
28 názorů
Květoň Zahájský
31. 10. 2022Hehe!
Stanislave, s berlemi je to docela legrace, ale jen do určité výšky vln, potom to fakt nejde.
Ta legrace je ovšem jen pro ostatní, když vidí, jak najednou začneš kolem sebe mávat berlemi jak splašený semafor, abys udržel rovnovánu. Na druhou stranu si nikdo nedovolí se smát, pokud je v jejich dosahu.
Květoň Zahájský
31. 10. 2022Na lodi se chodí blbě i zdravému, a to i za klidného počasí. O berlích to musí být skoro nemožné.
Kočkodánku, taková slova jsou mimi můj slovník, protože by se mohlo stát, že bys to vzal doslova a to nechci.
To vyznymenání by bylo spíš pro mne.
Andy, je ještě fůra slov, která jsi zatím nepoužila. Tak třeba: „Ty suchozemskej pacholku, pověs už krucifix konečně psaní těch grafomanských výplodů na hřebík!“
A zaručeně bychom takřka nepříčetně neprskali vzteky, kdybychom se ocitli v té tvé knihovně. Bylo by to vlastně vyznamenáním plně srovnatelným například s Řádem Bílého žral... pardón, Bílého lva. Dovoluji si mluvit i za Mirka.
Mirku, hezká vzpomínka na kamarádku a roky, které již někam uplynuly a dokonce v tištěné podobě. To Ti moc přeji.
Andrejko, už jsem zmínil, že v jeho věku jsem nebýval jiný, jen jsem neměl přístup k netu, leda z vědecké či místní knihovny a tam tě pustili na půl hodinky, přičemž si občas dlouho čekala.Teď ho mám a jsem v penzi, ale už jen někdy se rozjedu.
Takže Kočkodánka si určitě stahuj, to je souvislé dílo.
Já měl na saspi kamarádku, taky z Prahy a dokonce z téže čtvrti. Vdala se kamsi na Moravu a zplodila svému muži 3 dítka. Ta si některé mé plody Mús prý vytiskla spolu s dílky těch dalších. A dokopala mne (bylo mi ještě 59 a makal jsem v Praze na montáži na těch tramvajích po vozovnách), net jen večer na mobilu), abych šel do společného projektu, kdy si nás 10 vydalo společnou sbírku pod názvem "Báseň je zvláštní vize." Organizoval to jeden v mém dnešním věku. Dílka jsem zkopíroval a poslal v mejlíku, poukázat peníze z bankomatu by nebyl taky problém, ale když chtěl pár řádek o mně a já pak zjistil, že nemá na mobilu mms a musím to tedy večer nadatlovat ještě znovu na mejlík, tak jsem to chtěl zabalit. Ale ukecala mne a jsem tam hezky za ní. Ona byla prozaička, ale párkrát komentovala ve verších a pak jsem ji přemluvil, ať zkusí veršovat a byl mile překvapen. Holky z vaší čtvrti jsou asi všestranné šikulky a do čeho se pustí, to zvládají excelentně. Jen jsem jí slíbil, že zkusím povídku, ale tam už jsem to nestihl. Tak máme alespoň památku na jedno přátelství...:-D
Mirku, koukám, že Tě Kočkodánek inspiroval. Já si všechny ty básničky budu muset stáhnout a uložit do extra knihovny, kam si budu chodit číst, když budu mimo net. Jsou kouzelné.
Kočkodánku, díky moc, mně už došla slova, jak na Tvé výstižné veršíky reagovat.
Maruško, kde jinde rehabilitace než na lodi, přece Prcek nemohla riskovat, že jí loď foukne.
Aru, být mrtvý není u některých lidí vůbec na škodu, aspoň je od nich klid.
Nad mořskou ďáblicí
srdce až zapláče,
kterak to neříci:
neběhá, neskáče.
Čtyřicet kilo má,
(ztratila celých pět!)
o berlích, nevinná,
a já s ní trpím hned.
Nic není, jak se zdá,
anorektit není,
zase bude hvězda,
strava a cvičení
vícekrát během dne
dají ji do cajku,
brzy zas oblékne
podvodní kazajku...
Srdce mořských vlků
citem jsou dotčena,
knedlík mají v krku,
může za to ŽENA!
Ač tvrdí chlapi jsou,
za ni by dýchali
a ani náhodou
by ji neprodali.
Prý žena na lodi
znamená neštěstí,
Prcek jim vévodí,
koťátko pro štěstí...
:-***
Prcek leží ve své kobce,
nejde to s ní sice z kopce,
pokrok má však tempo šnečí,
ač ji Ichtyl pilně léčí,
týdny plynou, srpen končí,
jedno přání kouká z očí -
vylézt ven, pak do lehátka,
na oblohu čučet zkrátka,
pobyt dole hodně žere,
však na pomoc tělíčku
potřebuje berličku,
nejen jednu, ještě druhou,
až pár bude k chůzi vzpruhou,
dívky plán se zatím daří,
Pumpička jí hole svařil,
ona o ně stojí velmi,
musí dojít do jídelny,
sic je Ichtyl odebere,
to fakt ona zvládla,
i když málem spadla,
crew do Prcka mydlí dosti,
hlavně šéf tou vyblitostí,
jiná ještě trousí slova:
Budeš jíst a posilovat.
dievča z lesa
28. 10. 2022liečba a rehabilitácia priamo na lodi ... parťáci nešetria drsným humorom, v kútiku duše sa radujú, že Prcek vyliezol z kajuty a snaží sa rozhýbať doráňané telíčko***
být mrtvý? co je na tom špatnýho? má to svý prýmový stránky, můžeš třeba zírat v nicotu v jistém sladkobolném sebezničujícím uspokojení, taky se tomu říká deprese :D
Evžo, tak za takovou zkušenost lituji. Občas sice jsou dvě nožky navíc k užitku, ale lepší je, když to jde bez nich.
Aru, v okamžiku, kdy se člověk vzdá je nejspíš mrtvý, nebo na nejlepší cestě se do tohoto stavu přeměnit. Takže to není dobrá cesta.
Ireno, bez ní to nejde. V tomto případě byli po ruce přátelé ochotní pomoct a pohladit slovem, i když to mnohdy na venek jako hlazení nevypadalo. Jenomže soucit, je to nejhorší, co člověku určitě nepomůže.
Evženie Brambůrková
28. 10. 2022Berle jsou dobrý pomocník, ale musí se to s nimi umět. To bych mohla vypravovat :-)))
Alegno, byla to jen bolest těla a ta může přebolest, s bolestí duše by to bylo horší.
Jaroslave, čím rychleji to člověk překoná, tím dřív mu je líp. Tak na proč otálet.
Ivi, jak o vlastní se starají, když je ouvej a fakt to pomáhá.
„Je taková vyblitá,“ usoudil šéf a rozhodl, „jestli chce na vzduch, každej den jí tam někdo pomůže....aaa..... „koukej se pořádně nacpávat, ať jsi zase brzo ve formě.“ máš kolem sebe fakt přátele!!!!!!