Dívka a moře - Zraněný žralok, manty a vodnáři III.

Zraněný žralok, manty a vodnáři

(září – říjen 2003)

III.

Vyplavali asi padesát metrů od Mary. Zamířili k lodi, kde stál na zadní palubě šéf s průvodci, a o něčem diskutovali. Po chvíli k nim pohlédl jeden z černochů.

„Shark!“ vykřikl.

Šéf chvíli sledoval ploutev rozřezávající hladinu několik metrů za potápěči, než mávl rukou: „Šedej útesovej, poraděj si s ním.“

„Tihle napadnou člověka zřídka, ale opatrnost je na místě. Kromě dozoru odpovídáme za bezpečnost vašich lidí a nechceme mít problémy,“ oponoval druhý strážce.

„Čočko!!!“ zavolal šéf a vytrčil paži k potápěčům, kteří se mezitím přiblížili na poloviční vzdálenost.

Přestali plavat a pohlédli směrem, kam kapitán ukazoval. Zatímco žralok celou dobu udržoval konstantní vzdálenost, nyní nepatrně změnil směr, aby nedošlo ke kolizi. V pomalém tempu začal kolem potápěčů kroužit.

„Čočko, plav napřed,“ požádala kolegu.

„Prcku…“ chtěl zřejmě oponovat, ale nedostal šanci.

„Prosím, plav napřed,“ skočila mu do řeči tónem, který na prosbu nevypadal, tak raději poslechl.

Počkala až vyleze na plošinu a začala opisovat kruhy po žralokově boku. Během plavání se k němu pomalu přibližovala.

„Proboha, co provádí?“ vyjekl průvodce, který jako první žraloka zahlédl. „Nařiďte, ať okamžitě vyleze na palubu.“

„Nic se neděje,“ uklidňoval ho šéf, „rozumí žralokům a pozná, kdy hrozí nebezpečí. Chvíli si budou hrát, než ho pošle pryč.“

Většina mořských tvorů má charakteristické rysy, podle nichž dokáže zkušený pozorovatel rozeznat jedince téhož druhu. Již při prvním přiblížení dívka poznala žraloka, který je poctil návštěvou na útesu a zdrhl. Zřejmě se mu rozleželo v hlavě, že útěk je projevem strachu nebo zvítězila zvědavost. Po chvíli vzájemného zkoumání natáhla ruku k tlamě, kde zahlédla cosi nezvyklého, ale ucukl a zpomalil, aby ji na oplátku šťouchl čenichem do ramene. Tak se chovají, když testují kořist. Vysloužil si za ochutnání takový pohlavek, že další pokusy vzdal.

Krátké přiblížení stačilo, aby zjistila, co má žralok za problém a zamířila k lodi: „Spusťte plošinu pod hladinu, hoďte mi nástavec harpuny s uspávadlem a Ichtyl ať si připraví nádobíčko k operaci.“

„Co se děje?“ zajímalo průvodce.

„Má v tlamě hák, kterej sám nevypadne. Musí mít problém s příjmem potravy,“ rozvedla původní informaci, „připravte se, dovedu ho nad plošinu, tak aby nezdrhnul.“

Šéf přeložil průvodcům, co se děje a během několika minut byli připraveni. Jedinou potíž působila nedůvěřivá paryba, která před plošinou uhýbala. Zřejmě ji znervózňovala řada lidí připravených na nejnižším schodu, aby se na predátora mohli vrhnout.

Po chvíli kroužení kolem zádi se Prckovi konečně podařilo žraloka nasměrovat nad plošinu. Potom šlo vše ráz na ráz. Těsně za hlavu dostal pigáro ze stříkačky vybavené pružinovým systémem. Ve stejném okamžiku se na něho vrhli Zrzoun, Čočka, Ichtyl a šéf. Pozadu nezůstali ani strážci parku. Zároveň Plešoun zdvihl plošinu těsně pod úroveň hladiny. Pumpička již stál připravený na schodech s hadicí, aby během zákroku proplachoval pacientovi žábry.

Uspávací prostředek zabral během několika vteřin. Všichni si oddechli, nejnebezpečnější část operace proběhla úspěšně. Zrzoun držel otevřenou tlamu a doktor zkoumal zranění. Se zákrokem si musel pospíšit, protože sedativum bude účinkovat jen tři minuty.

Podle všeho se žralok nedávno stal obětí bezohledného rybáře a měl v tlamě dokonce dva háky. Menší se zbytkem šňůry by časem vypadl sám. Větší byl kdysi součástí háku k zachytávání lodí. Rybář ho vrazil žralokovi do tlamy při pokusu vytáhnout úlovek z vody, ale zuby rozdrtily dřevěnou násadu. Ostrá špice pronikla spodní čelistí, a zbytek bránil úplnému dovření tlamy.

Hák byl venku během minuty. Ichtyl prohlédl vnitřek tlamy, zda někde nejsou stopy po dalším zranění, ale žádné jiné nenašel. Na místě zůstal Zrzoun, který díky obrovské síle měl žralokovi zabránit, aby se zranil o schody, až bude přicházet k sobě. Ve vodě mu dívka pomůže odplavat, až klesne plošina do větší hloubky.

„Ukažte mi hák,“ požádal průvodce Ichtyla, a po pečlivé prohlídce oznámil výsledek zkoumání, „tohle používali místní rybáři před zákazem rybolovu. Pokud vím, podobný tvar s ostnem na konci jinde nenajdete. Předáme ho policajtům. Snad najdou násadu i ruku, která ji držela. Toho člověka bych rád potkal dřív, než skončí za katrem.“

„Pytláci?“ zajímalo Ichtyla.

„Určitě,“ přikývl druhý strážný, „jsme vděčný za rychlý zásah, protože žralok by určitě uhynul.“

„Mně neděkujte,“ mávl doktor k plošině, kde se právě žralok probral a po několika zmatených pohybech sklouzl do vody, „bez ní by to tak jednoduše nešlo. Dovedla ho až na operační stůl.“

„Bylo to hodně nebezpečné. Mohl být vyhladovělý a zaútočit. Měla vůbec tušení, co se mohlo stát?“

„Tak se jí zeptejte,“ odvětil se smíchem Ichtyl a přivolal dívku.

„Děkujeme za pomoc, jste odvážná,“ černoch jí podal ruku, „ale neměla jste tolik riskovat. Zranění z něho mohlo udělat zabijáka.“

„Ale kdepak,“ zasmála se, „byl jen vyděšenej a zmatenej, co se děje. Neublížil by mi. Stačil jedinej pohlavek a byl jak beránek.“

Teď se zasmál i druhý průvodce: „Zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by pohlavkoval žraloka, ale nebezpečné to bylo. Nemůžete přece vědět, co se mu vylíhne v hlavě.“

„Já to vím,“ pokrčila rameny.

Černoch se udiveně obrátil na Ichtyla: „Vy tomu rozumíte?“

„Ne,“ zavrtěl doktor hlavou, „ale ona po jednom setkání s některým z mořských tvorů ví o něm víc než jiní za roky studií.“

- pokračování -