Vyhnálovský splín II

Morticie,

pár let jsem u sebe taky nosila mobil, kvůli zaměstnání, řemeslníkům a tak. Mé "vyzvánění" bylo kvákání žáby.  Teď už mobil nenosím. Dokvákal v popelnici nebo někde na skládce.

...nic proti žábám, ale tady mi je stvořil telefon. Teď vypadám poněkud nejapně.  

Ale ani vrány, ani havrani se nenaučí mluvit. To zvládnou jedině krkavci. Ti nad naší zahradou přeletují pořád. Jenže se nesnesou dolů "na pokec".

Vůbec nic proti havranům, žáby mi sedí vrány spíš počtem slabik než osudovostí. Oba ty osudové druhý mám moc ráda.

Morticie,

jsi už druhá, která mi to píše.  Už jsem přesedlala na vrány. Jsou v dnešních "Ptácích" i v "Severním nádraží", na kterém jsme se už potkaly. Vyhnálov zatím ponechám haranům. Jsou takoví - osudovější.

Krásné....jen nevím proč by mi tu víc sedělo zakrákání vraní.

Anasi,

vždy jsou možné různé rytmické postupy a každého bere něco trošku  jiného.  Já cítím "zakrákání havraní" jako takové uzavřené a zakrání vraní jako vzdušné a oteřené:

To smutné vichru vání,

jež rozfoukává bílý dým

i zakrákání vraní...

guy,

teď (od  17. 11. ) možná začnu zveřejňovat cyklus o vyhnálovských umělcích. Možná - pokud by se to čtenářům líbilo.

Tvá příjemná vyhnálovská klasika v podzimním balení ..

Goro,

moc děkuji za upozornění. Teď právě jsem to poštou řešila s jinými a opravila.

Hezké, jen havraní - havranní?

blackie,

já píšu podzimní básničky celoročně. Ale občas se při tom těším na jaro.

Marku,

díky za básničku.  - Ano, polibek může i z ledna udělat máj.

Jani,

já až tak klidný podzim zase naplánovaný nemám. Chci se v listopadu věnovat spíš "společensky angažovaným" volným veršům. Ale jestli vzbudí nějaký rozruch či dokonce pozdvižení, to opravdu nevím.

Nami,

jsem ráda, že se ti líbí moje krajinomalby. Jsem krajinářka a občas to přenáším i do poezie.

Evženie,

díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Čudlo,

díky za típek.

Jam,

já vyrážím s foťákem do lesa i v zimě. Ale většina lidí tady u nás v zimě zeleze ke krbu nebo k ústřednímu topení a sní o jaru. U nás je v zimě všecko "zafůkané"...

hrozně ráda čtu ty podzimní!...*/****

Opět je zde momentka bravurně vylíčena tahy slov. Inspirovala mě k reakci...

 Svět usnul - je to přímo kóma.

Kdy že se z něj probere?

Mysl je jak i tělo chromá.

Pro lidi je? Pro které?

 Tma je - slovo v krku vázne.

Svět dál chrápe - bolavý.

Že mám přání nehorázné?:

S polibkem se zotaví...

Takové příjemné, krotké... tak klidný podzim nemívám.

Moc hezké.

Pěkné.

Líbí /*

Líbí se mi to. Ani by tam nemuselo být to slovo "splín". Je to prostě podzimní nálada, která uvádí do klidu. Ten havran na mě působí varovně ohledně toho, jestli jsem chráněná před zimou, nebezpečím.

Markel,

jsem ráda, že "klasické" vázané verše pořád "letí" a my "vázaní" tu nacházíme pořád čtenáře.

píšeš krásně, můj šálek

Markel,

melancholický podzim je pro nás "textaře" hodně inspirativní. Ale bojím se, že už těch textíků píšu moc a tak na chvíli přejdu k volným veršům.

moc krásné *