stárnu pomaleji než druzí

dík Law nejvíc bolí taking pains :) 

trefila ses - sakra tak! :) a já pořád zkouším neztratit, to bolí víc

sakra tak!

Tak nakonec jen droboučká úprava přímo v textu // předposlední verš//nepostřehnutelné takřka

Loki,

byl by z tebe výborný rapper. Umíš ze všeho udělat provokativní nablblou vulgaritu. Možná, že by ti potetovanci s křečemi v rukou i zatleskali.

opakuji se - je mi ctí.šedo všade. popel nebo šátek, nebo drátek.

Skvělé, kterak na konci v zápisu absentující interpunkce při recitaci na rtech přímo vyroste. Potopený křižník v místech volby verba finita: upalovali, jo, to řeže svou pravdivostí jako uhlíky, zejména zapálí-li člověk také nějakou tu hranici, chtěně, nechtěně. Předcházející vyčesané hrnky popela. Absolutní v reálném prožitku i v metaforickém pojetí. Nu, a to něco za něco vytěsněním. 

Tak jen nepodpaluj, jo, při upalování. Sounáležitost, jakkoli relativní. 

Kočkodane! Žádné verše v ústrety!? ach... inu, prostor především! (i když dobrých ludí sa prý vejde... :) )

Přidávám se ke společnosti přátel „prostorové“ pasáže. (lehký úsměv)

:D 

Zřejmě budu muset být o poznání rafinovanější! 

Helgarda neobměkčil ani ten široký hrudník

Ještě k tomu upalování. Nejspíš to je tak zakopaný podtext, že se k němu moc nejde dohrabat, ale mám za to, že dožije-li se čarodějnice určitého věku, je buďto velmi zlá (a mocná) anebo naprosto vypořádaná se svou minulostí, ať už byla jakákoli. 

Theo, děkuji za spolčení. 

To místo je pro mě důležité. A to, co jsem v něm měla nejvíc, je troufalost (až cynismus, který ovšem měl právě posledními dvěma verši zjemnit. Bez ohledu na věk. )

(Předchozí kritika patřila Safiánovi)

Obraz je to výmluvný a pokud chápu správně zahořklost, pak pro mě žel, dezinterpretující. Což je ovšem dobré vědět. :) 

Děkuji, vážím si. 

Vezu se na stejné vlně. A parádní je místo se ztrátou a novým prostorem. 

K textu. Báseň se mi líbí, ale nenapadlo mě hned, co bych k ní řekl konkrétního. Tak alespoň obrazně.

Verše mi sedly, ztráty mi také uvolňují prostor (nedělá mi dobře, když je přeplněný) a bolest probouzí emoce, co bychom bez nich byli?

Ráda jsem četla.

Safiáne, to je k textu, nebo k helgardovi?

Obvyklá bilace, které se tak posmíval Richard Weiner. Svět je zlý a já jsem malý.

Helgarde, ty zřejmě poezii nikdy nenajdeš. Někomu by se mohlo zdát, že nevíš, která bije. Ale já ti věřím, a tak tě prosím o vysvětlení, co je podle tebe volný verš.

Luzz, díky, vážím si úvah. 

Jistě to není vždy bezpodmínečně nutné, ale provázané to je. Není nutné ztratit, abys získala prostor, ale když ztratíš, tak získáš. Je to pro mě důležitej paradox bolesti. 

Loki, děkuju za vjem, vážím si. A děkuju za text - inspiruje. 

Alenkar, jj, iluzi je nutno udržet přesvědčivou zejména pro vlastní potřebu vitality ;) jakákoli vitalita se v důsledku přičítá k dobru. Tož! do tanca!

Goro, díky za podtržení, vážím si. Snad se mi to podaří ještě o něco lépe dopsat. Vložím pak do komentáře.

Mark Rabie, děkuji za interpretaci.

helgarde, děkuju za vjem, vážím si. Příště třeba zas více utáhnu.

Anas, díky za vjem, vážím si. 

Ano, cítím, že závěr se v tom kontrastu rozmělňuje.

Možná se toho zas jednou pokouším vyjádřit moc najednou. 

Konec nechctěl být trucovitý. Ztráty sakra bolí, tehdy i teď. 

Hm! už jsem blíž. Vložím pak do komentu.

mně to přijde docela dobrý. balancuje to na hraně - poezie / úvaha (dejme tomu)... ono se to možná tváří prozaicky, ale (na můj vkus) je tam básnických prostředků tak akorát...

zajímavý je to ztrácení a následný získání prostoru... přemýšlím, jestli se vůbec někdy něco/někdo může ztratit... asi ani ne... spíš ten prostor uvnitř narůstá - i bez těch ztrát... nemyslím, že by byl nějak ohraničenej - ve smyslu - pojmu toto a tamto už ne... máš to podobný jako s láskou - nemusíš přece přestat milovat někoho/něco, abys "měla místo" pro někoho/něco dalšího.

Taky se nedívám do zrcadla, což mi umožňuje iluzi, že stárnu pomaleji než druzí. Je to dobrá metoda. Člověk se může i česat s přimhouřenýma očima, aby na sebe moc neviděl. Tip.

cvrčko, v básni je nadhled, i když by se na první pohled mohla jevit "ublíženeckou", bilancování ve tvém podání jde pod povrch... obzvlášť -