Žena, moře a Mary - Holka na prodej II.

Holka na prodej

(duben 2004)

II.

Bylo jasné, že rozhovor skončil. Manua padl obličejem na stůl a za hlasitého chrápání se odebral do říše opileckých snů.

„Tak to tu ještě nebylo,“ uchechtl se Pumpička, „zažili jsme leccos, ale u lidožroutů jsem ještě nebyl.“

„Že bejvali Polynésani kanibalové, je známý, ale to už snad neplatilo ani v minulým století,“ kroutil nevěřícně hlavou Zrzoun.

„Blbost,“ uvedl tlumočníkovu informaci na pravou míru Plešoun, „ještě dneska jsou odlehlý oblasti, kde si občas na lidským mase pochutnaj. Jde o výjimky a maj spíš náboženskej motiv.“

„Nechte spekulací,“ zarazil debatu šéf, „posoudíme situaci na místě. Pokud Manua mluvil pravdu, omrknem vodu v okolí atolu, aby byla firma spokojená. Maj si pořádně ověřit podmínky, než podepíšou smlouvu. Prcka s Čočkou pustím do laguny v případě, že si budu naprosto jistej jejich bezpečností. K Nukamaroro dorazíme po půlnoci a do rána zůstanem v uctivý vzdálenosti od břehu. Plešoun protáhne směnu až na místo, kde převezmu hlídku.“

Pokud Mary stála na kotvě, nebo jako v tomto případě udržovala polohu pomocí motorů, vstávala posádka před osmou. Dnes tomu bylo jinak. Již v sedm byli shromážděni na palubě a pozorovali atol porostlý pisonií. K všeobecnému údivu se přidal i Manua, který po vydatné konzumaci alkoholu působil čilým dojmem.

„Manuo,“ obrátil se na Polynésana kapitán, „včera jste nám nedopověděl, co víte o obyvatelích ostrova. Setkal jste se s nima?“

„Potřebuji po včerejšku trochu vyčistit hlavu, aby se mi lépe mluvilo,“ oznámil tlumočník, ale tentokrát narazil.

„Ne!“ zamračil se šéf, „nejdřív vyklopíte, co víte. Podle toho se rozhodnu o dalším postupu, a taky jestli vám ještě naleju.“

„Tak dobře,“ vzdychl Manua a pustil se do vyprávění. 

První setkání nedopadlo dobře. Jakmile uviděli vojáky, rozprchli se domorodci do křovisek, odkud házeli oštěpy. Pár vojáků bylo zraněno a velitel nařídil ústup. Podle rozkazu se měli pokusit o setkání bez násilí. Po roce rozhodla správa parku o dalším pokusu o kontakt. Tentokrát vyslalo vedení pět neozbrojených civilistů. Místo zbraní je vybavilo různými dárky. To zapůsobilo a domorodci byli ochotni jednat.

Společenství řídí samozvaný král, považující se za absolutního vládce celého atolu. Jak tomu bývá v Polynésii zvykem, funkci šedé eminence zastává kahuna. Král přijal vyslance u severozápadního průlivu, milostivě přijal dary a tím audience skončila. Přes všechnu snahu se o obyvatelích ostrova nic nedozvěděli.

Vedení parku se nemínilo vzdát. Chtěli znát počet domorodců, jak žijí, a při dalších třech návštěvách nabízeli vše možné, aby získali pozvání do vesnice skryté hustým větvovím. Jediným výsledkem však bylo zjištění, že kahuna je pravděpodobně vzdělaný muž, který má u krále rozhodující slovo. Nikdy se před Manuou nepodřekl, ale tlumočník došel k přesvědčení, že mluví anglicky. Je proto nutné být při jednání ostražitý a vynechat nevhodné poznámky.

„Proč je vystěhovali z Tongatapu?“ zajímalo Ichtyla, když Polynésan skončil s vyprávěním.

„Kvůli kanibalismu a agresivitě, tak zní oficiální verze.“

„Ještě mě zajímá, jak přežívají s nedostatkem pitný vody? Na tom skončily pokusy Amíků a Britů o kolonizaci.“

Otázka Manuu rozesmála: „Tak se může zeptat jen běloch. My najdeme vodu i tam, kde zdánlivě není. V rybách, rostlinách a dává nám ji nebe v podobě častých srážek. Vy umíte otočit kohoutkem, a když neteče, není to vhodné místo pro život…“

„Stačí,“ zarazil ho šéf, „podle vašich slov lze s domorodci jednat. Jak navážeme kontakt?“

„Stačí přistát u průlivu a čekat, jistě nás již pozorují.“

„Vyrazíme. Jediný kotviště má bejt u severozápadního průlivu, kde zůstanem v bezpečný vzdálenosti od břehu. Zbytek zvládnem na člunu. Pojedu já, Ichtyl, Zrzoun a samozřejmě vy v roli tlumočníka.“

„Podle nařízení nesmíte na atol vstoupit,“ bránil příkazy Manua. 

„Až vás zas vysadíme na Tarasy, nahlašte porušení tabu, ale tady velím já. Kromě toho, pokud návštěva dopadne dobře, mám v kabině ještě jednu láhev. Pokud jachtu najdem, bude i nějaká ta prémie. Záleží jen na vás, jestli chcete spolupracovat.“

Rozmýšlení netrvalo Manuovi dlouho. Zda to byla vidina plné láhve nebo úplatku nebylo jasné, ale po chvilce přikývl: „Dobře, ale budete se řídit mými pokyny. Za prvé, čím víc vás pojede, tím lépe, protože návštěvu jen několika lidí by král považoval za urážku jeho majestátu. Za druhé, je nutno přinést dary, bez nich jednat nebudou. Za třetí, žádné zbraně. Za čtvrté, pokud si mezi sebou budete chtít něco říct, tak ne anglicky. Jestli souhlasíte, můžeme vyrazit.“

Zakotvili necelých sto metrů od břehu a po dohodě s Manuou vybrali ze skladu několik dárků pro krále. Hlavní složku tvořilo pět potápěčských nožů se vzduchovou harpunou. Zvlášť z výběru harpuny měl Polynésan radost, neboť v ní viděl možnost lepší pozice ve vyjednávání při příštích návštěvách. Domorodci budou závislí na dodávce nábojů, které si sami opatřit nedokáží.

Na Manuovo doporučení šéf rozšířil delegaci o zbytek posádky kromě Prcka, která měla držet hlídku na lodi. Kapitánovy rozkazy respektovala, a pokud nesouhlasila, porušovala je skrytě bez předchozího odporu. Tentokrát však protestovala, dožadujíc se účasti na schůzce s domorodci.

„Prcku, tohle není pro ženskou,“ zamítl šéf protest.

„Kapitáne, možná byste měl rozhodnutí přehodnotit,“ zastal se mladé ženy Manua, „není to špatný nápad, aby se slečna schůzky zúčastnila, pokud se bude správně chovat. Dodá vám to na vážnosti.“

„To myslíte jak?“ nedůvěřivě zareagoval šéf.

„Bude vystupovat, jako vaše otrokyně.“

„Cože?“ vyhrkli najednou šéf i Prcek.

„Myslím to samozřejmě obrazně. Pokud k jednání dojde, budeme sedět v kruhu, ale ona se postaví za vás. Předá dary, podá vám kokosový ořech k napití a poslouží s dalším podle okolností. Tím zdůrazní vaši důležitost. I ostatní vám budou prokazovat úctu, jako domorodci králi. Musí z toho mít pocit, že jedná se sobě rovným a bude důvěřovat vašemu slovu,“ vysvětlil Manua plán komunikace.

„Nevím, jestli je to dobrej nápad, ale znáte místní poměry, tak souhlasím,“ neochotně přikývl šéf, „na lodi zůstane Plešoun.“

„To je moudrý rozhodnutí, protože s jeho postavou by moh vzbuzovat choutky ke kanibalizmu,“ neodolal Zrzoun, aby si nerýpl do výrazné postavy kormidelníka, za což sklidil štulec do žeber.

- pokračování -