Žena, moře a Mary - Holka na prodej III.

Holka na prodej

(duben 2004)

III.

Člun přirazil k jižnímu břehu zhruba v polovině průplavu do laguny. Ještě před několika desítkami let by bylo možné při vrcholícím odlivu přejít suchou nohou z jedné části útesu na druhou. Díky stoupající hladině oceánu v něm nyní byly dva metry vody. Manua je usadil na pláži lemované kokosovými palmami, kde mají čekat, zda někdo přijde. Sedátka vytesaná z kmenů napovídala, že zde král přijímal v minulosti delegace správy parku. Zhruba po půl hodině vystoupil z porostu stařec s dlouhou holí v ruce.

„To je kahuna, seďte,“ sykl Manua.

Sám vstal, uklonil se a cosi zabrebentil v tongštině, původním jazyce domorodců. Chvilku se o něčem dohadovali, přičemž oba mohutně gestikulovali. Z tónu hlasu mohli usoudit, že rozhovor neprobíhá hladce, ale nakonec k nějakému závěru dospěli.

Tlumočník se obrátil ke kapitánovi: „Prosím, nařiďte slečně, aby položila dary doprostřed mezi nás a kahunu.“

Začátek role zvládla perfektně. Po slovech Manuy zůstala netečně stát za kapitánovými zády. Šéf také zareagoval skvěle, když jí požádal o splnění příkazu francouzsky. Tím dali najevo, že posádka musí mezi sebou komunikovat řečí, kterou domorodci neovládají.

Donesla dárky na určené místo a opět zaujala své místo. Kahuna rozhrábl hromádku holí. Nakonec sebral vzduchový vrhač harpun, který chvíli zkoumal ze všech stran, než cosi sdělil tlumočníkovi. Potom zmizel na cestičce v podrostu.

„Jak jsme dopadli?“ vyhrkl nedočkavě Ichtyl.

„Zatím dobře,“ ujistil ho Manua, „můžete požádat krále o svolení k průzkumu pobřeží a vody kolem atolu. Jen s lagunou bude asi problém. Až dorazí, vstaňte. Počkáte, dokud neusedne a kahuna určí kapitánovi místo na některém sedátku, ostatní musí zůstat na zemi. Slečna bude následovat příkladu žen, které přijdou s králem, aby byla pánovi k ruce. Potom vám podle okolností řeknu, co máte dělat.“

Po hodině se na stezce objevil průvod v čele s kahunou, následovaný třemi muži s mačetami za opasky. Dalším v pořadí bylo Jeho veličenstvo doprovázené dvěma ženami a průvod opět uzavírali tři ozbrojenci. Přes malou postavu působil král impozantním dojmem. Co chybělo na výšce, nepřesahující o moc sto šedesát centimetrů, doháněl objemem. Oděn byl do šortek, které na první pohled pamatovaly lepší časy. Zbytek ošacení nahrazovalo tetování pokrývající celé tělo včetně obličeje. Na krku mu visela obří spodní žraločí čelist. Podle velikosti musela pocházet z velkého bílého nebo tygřího žraloka. Rekvizita zřejmě symbolizovala královo postavení.

Průvod zastavil před sedátky ve stejném pořadí, v jakém vyšel z porostu, jen kahuna se přemístil, aby byl po králově levé ruce. Monarcha těžce usedl na nejvyšší sedadlo, podepírán ženami z doprovodu. Jakmile byl usazen, zaujaly místa u jeho nohou.

Potom kahuna ukázal holí na sedátko po panovníkově pravé ruce. Bylo umístěno o půl síly kmenu níž, což zřejmě mělo zdůraznit královo postavení. Díky kapitánovým sto devadesáti centimetrům se však úmysl minul účinkem.

Prcek si svou úlohou užívala. Než po vzoru průvodkyň krále usedla k šéfovým nohám, mile se na něho usmála a neodpustila si poznámku pronesenou samozřejmě francouzsky: „Jako vždy k Tvým službám, můj pane. Stačí poručit.“

„Dřepni si a neprovokuj,“ zasyčel na oplátku kapitán.

„Jak poroučíte, pane,“ odpověděla s pokorně sklopenou hlavou, aby nikdo nemohl pochybovat o úloze otrokyně.

Jaký dojem gesto učinilo, nebylo zcela jasné, ale zřejmě vnesla do ceremonie trochu zmatku. Oba nejvyšší představitelé atolu se chvilku dohadovali, než kahuna vykroužil klackem oblouk, který zakončil úderem na zem. Manua to vysvětlil jako příkaz k usednutí zbytku delegace a monarchova doprovodu. Poté předstoupil před krále, kde s mírnou úklonou pronesl dlouhou řeč. Na jejím konci několikrát ukázal na hromádku předmětů ležících uprostřed kruhu. Jeden z domorodců vstal a donesl je panovníkovi.

Král si pozorně prohlédl nože, odzkoušel jejich ostří a předal je jedné z žen sedící u jeho nohou. Stejně pečlivě prostudoval pár kousků triček s různými reklamními nápisy, odzkoušel plynové zapalovače, s uznáním pokýval hlavou nad dalekohledem.

Nakonec si nechal vzduchový vrhač harpun. Podle Manuova sdělení poslala v minulosti správa parku jako dárek klasické metače, které k vystřelení harpuny používají gumu. Pod vodou jsou účinné maximálně do tří metrů a na souši do pěti. Oproti tomu vzduchový vrhač dosahuje dvojnásobných parametrů. Patrona vystačí na vystřelení tří harpun ze zásobníku. Stejně jako u provedení s gumou táhnou za sebou silonovou šňůrku. Král něco sdělil kahunovi, který to tlumočil Manuovi.

„Chce vidět, jak vrhač funguje,“ přeložil požadavek Polynésan.

Šéf se zřejmě stejně rychle jako žena vžil do své role. Místo udílení rozkazů jí poklepal na rameno a ukázal na harpunu. Asi by bylo vhodnější pověřit někoho z mužů, ale kromě toho, že vrhač dobře ovládala, chtěl ukázat jednoduchost použití.

Okamžitě vyskočila, vzala z králových rukou harpunu a rozhlédla se po okolí. Potom ukázala na osamocený kokosový ořech, ležící pod jednou palmou. Do vzdálenosti deseti metrů si byla jistá zásahem i do daleko menšího objektu. Zde ležel cíl blíž, a proto ho bez problému zasáhla v rychlém sledu všemi střelami.

Výsledek vzbudil nadšení. Král zřejmě zapomněl na důstojnost svého úřadu a vcelku hbitě vstal, aniž k tomu potřeboval pomoc. Natáhl po harpuně ruku, ale žena ho zarazila gestem zdvižené dlaně. Pomocí navijáku, jaký je na rybářských prutech, přitáhla úlovek. Zde nastal problém, vytáhnout harpuny z ořechu bylo nad její síly.

„Potřebuju pomoct, než bude ostuda,“ obrátila se na Zrzouna.

Hromotluk popadl ořech mezi dlaně, kde ho vší silou stiskl. To, co následovalo, vzbudilo mezi domorodci stejný údiv jako použití harpuny a hlasité hůůů odměnilo silácký výkon. Zralý plod se totiž s hlasitým zapraštěním změnil na placku. Taková demonstrace síly nebyla v plánu, ale podle všeho značně zvýšila kredit návštěvníků.

„Díky,“ špitla.

„Nepřeháněj to komediantko, nebo se budem smát nahlas.“

„Trhni si,“ odsekla a uložila harpuny s novou patronou do vrhače.

Král opět natáhl ruku, ale ani tentokrát se nedočkal. Místo toho upřela na kapitána tázavý pohled. Teprve po jeho kývnutí harpunu předala. Popadl ji s chvatem, který jeho majestátu rozhodně neslušel a rozhlédl se, hledaje vhodný cíl. Nakonec zamířil na kmen palmy. Žena nedokázala skrýt pohrdavý úsměšek nad velkým cílem a králi to došlo. Pokud netrefí, ztratí před svými soukmenovci vážnost.

- pokračování -