Vědomí

VĚDOMÍ

     Smála se

     když jsem stál na kolejích budoucnosti

     a chtěl jít tam

     kde bylo mé duchovní slunce

     aniž bych o něm něco věděl

     smála se

     když venku zima pokryla svět

     a já ji chtěl vzít

     pod svá andělská křídla

     která znamenala štěstí a bezpečí

     smála se

     když jsem chtěl postavit palác

     z hromady popela

     tam, kde slunce mizelo za obzorem

     tkvící v zemi

     s neuvěřitelně silnými kořeny

     lpící na lidstvu

     jako pijavice

     smála se

     když jsem oživoval minulost

     o kterou jsem už nestál

     řekla, že dávno leží pod sutinami prachu

     dávno už opustila vědomí

     dávno uvolnila místo novému

     smála se

     když jsem stál na tom útesu

     a volal, že slyším vznešené hlasy s touhou

     ve své mysli

     sleduje tu dálnici

     lidského vědomí

     kousek nad oceánem

     po které plul zelený míč

     vznešeného symbolu

     který se silnou cílevědomostí

     zvedal dlaně k nebi

     a štědře dával to

     bez čeho nemohl žít

     Přesto se však stále dával

     a nebe přijímalo jeho dary

     aby se znovu zrodil v lidském vědomí

     čistém lidském vědomí

     To bylo jeho posláním

     i za cenu jeho vlastní existence

     která po oplodnění vědomí

     - když z nebe padaly žluté květy -

     zanikla

     září 2001