Slova

Safiáne,

bavíme se sice o poezii, ale když už mluvíš o nějakém kultu, pak mě napadá Václav Erben, který měl nedávno smutné výročí úmrtí. Tak to je skutečně literát stále živý, čtený a obdivovaný od šedesátých let až do dneška. Jeho detektivky se dočkaly stále nových a nových filmových a televizních adaptací. A vadí to snad někomu? Naopak! Je obdivován právě pro tuhle svou neutuchající popularitu. Tak proč by měl vadit Hrubín, který je navíc populární, jak píšeš, jen mezi učitelským stavem?  Kdo ze současných básníků by měl být dáván dětem za příklad, když žádný z nich nesahá Hrubínovi ani po kotníky?

Alenakar, když to tak chceš vidět, prosím. Já se na to dívám jinak. V pohledu na stručnost jsme na tom stejně jako v pohledu na aktuálnost. Hrubínův kult (nic proti Hrubínovi) se mezi středoškolskými profesorkami drží od padesátých let. I nedávno v anketě o největšího Čecha byl vysoko. Pro tebe je to alfa a omega, já se tomu jen směju. Pro mě je to důkaz národní omezenosti. Když nějaký názor (spíš bych řekl obliba) trvá mezi učiteli víc než padesát let, pak je to něco podivného. Měl by se přinejmenším aktualizovat. Ale čemu se divit, když z některých studentských příspěvků je možné soudit, že ani  osnovy se u některých autorů více jak padesát let nezměnily. I to je jeden z důvodů pádu dnešní poezie do zapomnění. V devatenáctém a v první polovině dvacátého století to při vší koženosti vypadalo jinak. Když jsi zmínila Romanci, je to taková lidovější, o bezmála třicet let mladší Terezka Planetová. 

Safiáne,

Holan nepsal jen gnómy, ale také rozsáhlé básnické skladby jako Noc s Hamletem. Tam zrovna stručný nebyl. Holan byl básník pro vzdělance a intelektuály a v šedesátých letech byly určitě více čteni Hrubín nebo Seifert.

Že by byla Romance pro křídlovku zrovna stručná, to se říct nedá. Ono se stačí i podívat na pár filmů ze šedesátých let, třeba i detektivek, nebo i na výše zmíněnou zfilmovanou Romanci pro křídlovku a člověk ihned pochopí, že ta doba probíhala v jiném, mnohem pomalejším rytmu. My žijeme v době esemeskové, respektive v době klipové, kdy národ ovlivňují slogany ze sugestivních, manipulativních reklam. To hlavně utváří onen velmi pochybný kult stručnosti.

Alenakar, ty mluvíš o rozvláčnosti v šedesátých letech. Ale tehdy u nás dominoval Holan. A ten měl stručnost za své krédo. A přece se dnes najdou lidi, kteří ho mají za ukecaného. Nebo Eliotova Pustina. Tu pro první vydání vydatně proškrtal Ezra Pound. A co je zbytečného v Hrál kdosi na hoboj? A Dante? Ten přece nenapsal jen Božskou komedii. I když ani obrazy Pekla nejsou právě upovídané. Dnes se bez vysvětlivek neobejdou. Určitá rozkecanost je výrazem básníkovy potence, ale nesmí se na ni hřešit. Ty, obávám se, pohled na stručnost záměrně zkresluješ. Ony se také kdysi psaly eposy o několika desítkách tisících veršů. Už ten rozsah vyvolával úžas. Ale kdo dnes přečte alespoň kousek?

Safiáne,

všichni básníci z minula, které uvádíš jako příklad stručnosti, psali vázané verše a pokud používali předepsané formy jako například sonet, museli se vejít do formy a daný sonet musel mít přesně tolik slabik, kolik je předepsáno. Jinak ale ani Mácha, ani Bezruč, ani Dante ani Hlaváček struční nebyli. Mohla bych uvést spoustu příkladů jejich upovídaných děl.

Stručný Dante, stručná Božská komedie... Tomu jsem se obzvláště musela zasmát. A taky Máchův Máj je pro mnohé symbol upovídanosti.

Stručnost zkrátka někdy vhodná je a jindy ne. Upřednostňování stručnosti vždycky a všude a za každou cenu? Tak to rozhodně ne.

blackie,

slova podobná měňavkám se přizpůsobí jakékoli situaci. Když chceš někoho ukecat, musíš umět mluvit jako něžný kulomet a jakákoli slova partnera v diskusi brát jako nahrávku na smeč.

Alenakar, mýlíš se, stručnost není výsledkem technických vlivů poslední doby. Ta tu byla, a u dobrých básníků vždy, od pradávna. I tvůj Hlaváček byl stručný, Bezruč, Mácha, Hora atd atd. Ale i Dante, Petrarca, Michelangelo atd. Ono záleží na tom, jak se na stručnost díváme. Můžeme třeba tak, že za stručné považujeme to, co obsahuje právě tolik slov, kolik je třeba k dosažení zamýšleného účinku. Všechno, co je navíc je dojmařina, neumění se vyžvejknout. Škrtat znamená i přeformulovat. Hrál kdosi na hoboj je stručná báseň, stejně Maryčka, Okno, Michelangelova Den  Noc.Ta je možná stručná až příliš. Kdysi mluvil Diviš o jedné písni (nebo básni) německého trobadora. Předvedl asi tři nebo čtyři verše a povídá. "To je jako Holan. V těch několika verších je celý středověk." Možná namítneš, že tvoje básně jsou jiné. Ano jsou. A většinou zbytečně neplýtvají slovy (nebo jsou komponovány tak, že se to nepozná). 

ukrytá,

a já děkuji za návštěvu a jsem rádas, že se líbilo.

Safiáne,

škrtat se dá vždycky a někdy se člověk proškrtá až k haiku nebo k senrjů.

Stejně tak dobře by se ale dalo i přidávat slova, verše i sloky. Mám z antikvariátu sbírku Gregoryho Corsa a když si čtu jeho několikastránkové básně, vždycky si vzpomenu na místní milovníky stručnosti se škrtací tužkou v ruce. Vpadesátých a šedesátých letech zkrátka bylo v módě mnohomluvnost a dnešní éra SMS zavedla módu "úspornosti". Každá doba má své opojení.

Rhodesie,

považují mě tu za autorku vázaných veršů a občasnou haikařku, ale já občas ráda zabloudím i mezi volnoveršaře. Musím občas přehodit výhybku. Kdybych měla čas, vrátila bych se i k próze, ale mám spoustu jiných povinností než psaní...

Bačkovský,

když potká manipulátor manipulátora, podobá se to často souboji chobotnic. Stačí třeba někdy v televizi sledovat diskuse poslanců ANO s poslanci SPD.

javavio,

pro některé lidi jsou přesvědčovatelé velmi nebezpeční. Já patřím spíš k těm, co pozvou jehovisty do obyváku na pokec a pokouší se je "ze sportu" obracet na buddhismus. Má to tu nevýhodu, že takové diskuse někdy končívají až pozdě k ránu.

Nami,

jsem ráda, že se líbí...  Se slovy to musí umět nejen humoristé jako ty, ale svůdci. Jinak by nikoho nesvedli. Před slovy je třeba se mít na pozoru, ať už jde o podomního prodavače hrnců nebo sňatkového podvodníka. 

Jamardi,

některá slova hnětou některé lidi jako plastelínu a ten, kdo umí mluvit nás má pak rychle v hrsti. Je třeba mít se na pozoru.

Slova podobná měňavkám....ta tvá mi sedla

Čudlo,

těší mě, že se ti líbí i mé volné veršíky, nejen ty vázané. Díky.

Markel,

ano - hadi jsou velmi výřeční a to už od biblických časů. Musíme si na ně dávat pozor.

Hanko,

my, kteří se slovíčky pracujeme, se jimi nenecháme tak snadno obalamutit. To je možná přednost nás - literátů.

Ráda jsem četla*

Mně se naopak zdá slov až příliš mnoho. Nejvíc by se asi dalo škrtat v první strofě. Druhá polovina skvělá.

Já už nemám slov. SKVĚLÝ!!! SKVĚLÝ!!! SKVĚLÝ!!!           

          "přetékání přes okraj vkusu"

          "slova podobná měňavkám"

          "chapadla"

           "protéct mu mezi prsty!"

Jedna perla za druhou...

výstižné...někdy je problém vysmeknout z takových chapadel...

Líbí se mi to.

Každý se nějak dopracovává k tomu, aby se vymanil z prázdných slov. Zmínka o lodičkách je výstižná.

Líbí /*

výřečnost hadí

zpočátku hladí

byli jsme mladí :-))

        líbilo, můj šálek *

tomuto rozumiem veľmi dobre... nakoniec som predsa len vykĺzla, aj keď to trvalo...

Až zvážíš všechna slova, ozvi se.

Tady musím vážit každé slovo… ;-)