Kdo zastřelil J.F.K?

    Nikdy jsem nepředpokládal, že se trefím. 
    Jen se mi líbilo to vzrušení, protože v každém muži je ukryt lovec. 
    A taky blb. 
    To už si prostě neseme sebou. 

        Měl jsem prak a střílel olůvky, co zbyla v kůlně po otci, který byl velký rybář. 
        Vždy jsem rychle otevřel dveře verandy a vypálil do houfu ptactva. 
        Fakt jsem nepředpokládal, že bych se mohl trefit. 
        Tehdy bylo ještě hodně vrabců. 
        Kam se ti ptáci vlastně poděli? 
        Byly jich mraky. 
        Slyšel jsem od jedné paní, že až zmizí vrabci tak bude konec světa.  

        Takže jsem zase jednou vypálil. 
        Bum! 
        Já se trefil. 
        Vidím jak jeden z těch ptáčků neodletěl. 
        Jen tak pomalu padl na zem. 
        Jako voják. 
        Nemohl jsem tomu uvěřit. 
        Vyrazilo mi to dech. 
        Šel jsem se podívat. 
        Zjistil jsem, že to ani nebyl vrabec, ale nějaký krásný ptáček, který se přimotal do jejich společenství. 
        Bylo mi z toho na nic. 
        To jsem přece nechtěl. 

        No to říká spousta vrahů. 
        Jak to ale mohlo jinak skončit, když jsem použil zbraň? 
        Jen jistá naivita dětství mi byla omluvou. 
        Pohřbil jsem ptáčka na naší malé zahrádce pod oknem kuchyně, kde matka pěstovala kopretiny.
        Prak zahodil. 

    PS.    
    Každopádně jsem zjistil, že se nedá střílet jen tak nazdařbůh a myslet si, že nic netrefím.