někdo mi před ksicht pořád strká zrcadlo, ale nejsem v něm vidět já, ale on

Na pomníku se rozpřahuje jezdec na koni mečem.
OBRANA  či útok?
No v tom je rozdíl. 

Po hřbitově se pohybuje muž, co se ukrývá za pomníky s parabolou a odposlouchává rozhovory. 
Natáčí si je pro později. 
Doma si je sestříhá do tekoucích vět slov, co nebudou dávat smysl. 
Hudba pro cizí humanoidy. 

    „Já myslel, že vy jste zelený,“ říká, když konečně jednoho potká.
    „Kdo ti to napovídal?“
    „U nás se prostě říká, že jste zelený a máte anténky.“
    „Anténky?“
    „No na hlavě. Takový brčka.“
    „Brčka?“
    „No to je jedno. A vy jste skoro jako my.“
    „Za to vy jste nějaký divní.“
    „No to je pochopitelný.“
    „Proč?“
    „No když jsme jiní, tak musíme být divní.“
    „Proč?“
    „Ty máš otázky jako malé dítě.“
    „A to je špatně?“

PS.
    Chlap se ohlédne za pěknou ženskou.
    Je to ještě normální?