Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sechodím a svoje kroky počítam
Autor
8hanka
ako kedysi spieval Pavel Novák...vlastne za mňa už kroky počíta krokomer, doba ide dopredu. Len ja akosi spomaľujem.
...posledný pohľad za odchádzajúcim rýchlikom, zostávam sama... kam teraz? Prázdny byt neláka, plagáty pri športovej hale pozývajú na dávne májové koncerty. Pri Váhu horúco, v meste tiež... prejdem necelých desaťtisíc krokov, kým nenaskočí tridsiatka na teplomeri...najvyšší čas ísť domov.
Celý mesiac bol stále niekto doma ako to bývalo kedysi, týždeň dokonca obaja synovia, vnúčik, nevesta. Tešilo ma, že sme konečne od Vianoc spolu, že im chutilo, pridávali si, bryndzové halušky (robila som na ich želanie 4x) miluje aj Giulia a tiež si dala dupľu. Varila som aj iné, ale halušky boli top.
Bavili ma spoločné túlačky, rozhovory, prechádzky s kočiarikom, hry s Timim. Chýbajú...Timiho zaujatie hračkami, preliezkami, hojdačkami, mávaním letnému vláčiku, šofér ho už poznal, zazvonil, zakýval ...ktovie, či by aj mne samotnej, možno v nedeľu vyskúšam...
Pozerám na osamotené balóniky, miluje ich nielen Timi ale aj mačka Pia, zopár skúmala, neodolali. Presun na balkón do kresla, na kolenách mačka, tiež jej chýba plný dom, užívala si pohladenia viacerých rúk, teraz musia stačiť moje. Letný vánok rozvieva okolo nás lupene muškátov, občas niektorý pristane vo vlasoch. Prichádza správa od syna, priletel v poriadku. Na videách a fotkách spokojný vnúčik, užíva si pozornosť rodičov, starých rodičov, ochutnáva perníček odo mňa.
Počítam dni do víkendu, príde mladší syn, pôjdeme pozrieť potočné raky, černice, už pomaly dozrievajú. Čoskoro odletí aj on a budúci mesiac i ja ...za Timim...to bude krokov s kočiarikom v parkoch, zastavení pri psíkoch, kačkách, padajúcich listoch...
mať sa na koho tešiť je také krásne...aj keď krásne neznamená vždy dokonalé...(sú to krátke chvíle v živote ale hlavné je, že sú)
11 názorů
Je to už nějaký čas, když v rozhlasovém rozhovoru si posteskla jedna známá starší herčka, že už ji tolik neobsazují, a neubránila se pohnutí, že je sama. Nedávno jsem četl o jiné filmové hvězdě, že dožila v léčebně dlohodobě nemocných a dnes vzpomínku na herce, který po smrti manželky se užíral až byl protivný na své okolí a nikdo ho nenavštěvoval. Pravda, nejsme na plakátech, nikdo nechce naše podpisy, stane se, že i děti jsou za mořem, ale pak, třeba jednou za rok přímo, a občas přes skype vás vidí a ví, že jste sice už babičkou nebo dědou, ale babičkou a dědou jeho dětí. A vnoučata o překot vypráví, že až jednou budou velká..., a vypráví, protože ví, že mu rozumíte. Nakonec čerpáme sílu ne z toho, jak jsme obletováni, ale z toho, že jsme mohli obletovat a činili tak s láskou.
Kroky nepočítám. Jenom kilometry. I když... IPhone vlastně umí spočítat obojí. Nezáleží na tom. Dnes si ze mě dělala Z srandu že jsem unavený. Z práce unavený. Veď ty vlastne nachodíš kilometre! Čo je to pre teba...? Nič. Nic. To jenom přišla řeč na mou dovolenou a že mě asi nemine_JÉMINE!_chození po horách. Jenže... Zase budu chodit sám no...
No. Už vypadni debile!
Tak.
Je to tak... a možná je dobré si tyhle "samozřejmé pravdy" občas zopakovat, připomenout. Velký souhlas s Alegnou.
Hani, ráda jsem se prošla s tebou. Důležité je umět se radovat, těšit, a ty to umíš.
Krokoměr jsem si nainstalovala 6.6. na mobil a je to dobrý hlídač aktivity.
hezky zapisek, uklidnujici
Kdyby ty krásné chvíle šly uložit a pak vytáhnout a zas tu být. :-)))
Ach, halušky. Ty já miluju. Jenom sehnat dobrou bryndzu je těžké.
„tiež si dala dupľu“ – to jako že si Giulia dupla, že chce přidat?
Perníček si někdy spojujeme s osobou nevábného vzezření a prachbídného charakteru, jež se neštítí usilovat o život i poměrně malým dětem. Hani, ty jsi však – jak dokazuje nejen toto dílko – naprostým opakem čarodějnice. Vlastně si ani neumím představit ještě propastnější rozdíl.
Na závěr chci už jen říct, že ti těšení a dočkávání se přeji co nejvíce. Uznávám, že moje Pokroutky tyto přirozené lidské touhy úplně uspokojit nestačí. ;-)
Hlavně, že jsou a někdy si říkám, že když je jich pomálu, víc si jich člověk váží