Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoje (a kočičí) ráno
Autor
Gora
Stračí klapání mě budí naprosto spolehlivě. Je slunná neděle. Červené blumky už skoro opadaly, za domkem dozrávají švestky, pnoucí víno a různé druhy jablek. Září, jak je mám ráda.
Psík Rufík čeká na venčení, hurá pod ořech na plac před domem! Tráva pro jeho stín na předzahrádce už beztak dávno neroste. Pohledem kriticky zkoumám figuru stále dobře naladěného křížence jezevčíka a rotwajlerky, s vervou čichajícího pachy noci, a často mi se z mysli vynoří zdvižený prst naší veterinářky: nepřekrmovat! Jenže desetiletý Rufík je mistr v hledání potravy svojí i cizí. V nouzi nepohrdne ani slepičím šrotem.
Tak jsme zase doma, Ruf dostává skromnou, tedy dietní snídani a je odvelen, aby nepoplašil kočky. Na veliký talíř strouhám kus měkkého salámu. Někteří moji strávníci mají špatný chrup. Jsou to tuláci, kteří u nás našli domov, ale jejich zdraví a psychika nejsou bez následků. Přidávám konzervu a pro vylepšení jednu, dvě kapsičky, aby si ve směsi každý našel, co má rád. Na prkénku mám připraven nášup pro opozdilce a nejhladovější. Nestává se, že by tam zbyl…
Přejedu pohledem, kdo dnes chybí za balkonovým vchodem. Černý Macík, jeho sestra Malenka a také divoška, drobná Maurinka s přesným "logem TV Nova" v srsti na boku, která se nedávno zotavila po dvou těžkých operacích. Vím však, že si nemusím dělat starosti, byli tu včera.
„Podává se snídaně!“ zatluču párkrát do plechového podnosu. Obrovský stříbrný kocour, kterému říkám Tichošlápek, se přibližuje jako ve zpomaleném filmu a výhružně mňouká. Je tu asi dva roky. Vzbuzuje v ostatních respekt. Myslela jsem kdysi, že přišel jen na návštěvu, tak nádherné zvíře by jistě nikdo nevyhodil, ale je tu každý den. Teď poprvé snědl sousto přímo nad táckem, neodnesl si je o kus dál! Je extrémně bázlivý.
O patro níž, na betonové podlaze pod pevným prknem se shromáždili ostatní. Šedá kráska Korat, kočka, která k nám přišla před pár lety a hned na půdě porodila, i věčný hubeňour, přítulný Čičík. Také mladý, hnědě žíhaný krátkosrstý mazel Obřík. Nechybějí plaší bratři - dva kocouři (jednomu jsem nedávno „stahovala“ plandající loňskou kůži) s věčnou grimasou „šklebu“. Proto nejspíš budou z jednoho hnízda. Navíc přišli před půlrokem společně.
Kočky celkem v klidu hodují. Čičík vyskočil na parapet a že by ještě něco chtěl… Přídavek, kousky salámu, dělím spravedlivě všem.
Pokračuju asi padesáti kroky dál. Veliký výběh slepic opouštějí vyplašené hrdličky, jejichž křídla při letu zvláštně vržou, a zlodějky straky. Už jich je pět, rozrostlá rodinka se naučila zobat kukuřici a pšenici brzy ráno, než pustím slepice. Převracím obsah dvou kýblů s namočeným pečivem a dalšími dobrotami na vyřazené dekly od sporáků. Extra výživnou porci tvarohu se šrotem a vitamíny dám dvěma kuřatům, která jsou s kvočnou ještě ve voliéře uvnitř. Příští týden by se měla pod slípkou, sedící v klícce na vejcích, vylíhnout další. Přidávám i jí čerstvou vodu a zrní.
Vracím se domů. Mangalice a dvě ovečky na kopci nakrmí později manžel.
Zbývá vložit hluboko do krčku půl prášku ATB novému nalezenci, asi dvouměsíčnímu kocourku Františkovi, potom i nám udělám snídani a hlavně si konečně uvařím kávu!
18 názorů
Rhode, táta byl pověstný urputností... a jeho syn je podivná směs vzhledu i povah, máme jej už 10 let... jmenuje se Rufus. Díky!
Díky všem dalším, kdo se stavili, napsali pěkná slova, vyřídím zvířatům - a s Květoněm si virtuálně podávám ruku...:-)
Evženie Brambůrková
12. 09. 2023Ta tvoje zvířátka jsou prostě i tvůj život.
blacksabbath
11. 09. 2023Kdo má rád zvířátka - má rád i lidi....krásně jsi napsala...prošla jsem kocouří stezkou do vašeho kočičího rána ráda
Jo, znám to. Krmíme sedum až dvanáct koček, podle toho, jak se sejdou. A taky jednoho ježka. Je strašně užitečný. Například dojídá z misek granule, které zbyly po kočkách. Poslední dobou, asi jak se blíží zima, přichází dojídat hned poté, co misky naplním.
si skvelá mačacia mama, postaráš sa o každého príchodzieho, nakŕmiš, vyliečiš...mám kamarátky, ktoré sa denne starajú o množstvo mačičiek na uliciach aj doma, jedna chodí opatrovať našu mačku, keď odcestujem k vnúčikovi, od druhej máme za roky kamarátstva už druhú mačku, spolu s manželom ich zachránili stovky, mnohým našli domov. Dievčatá, robíte úžasné veci, vyhodené zvieratá bez domova našli u vás prístav istoty, bezpečia a plných brušiek. Ak existuje nebo, miesto v ňom máte isté...
na tomhle je nejlepší to, že je to prostě popsaná skutečnost :)
jedinečná
Alegno, Luboši, Jinysi, Janino, i vám díky. Je to radost, ale i zodpovědnost. Ve svých nejhorších snech vídám (mé, ale nejen) opuštěné kočky...
Luboši, dík za "vyznamenání". Ve skutečnosti jsem jednou v lázeňském aquaparku vytáhla topící se cizinku v momentě, kdy plavčice na balkoně kouřily, ale vyznamenání/uznání mě minulo. Kdyby se to tehdy někdo z vedení dozvěděl, dostaly by bez pardonu padáka!
Teda jo, ty máš těch strávníků... tohle skutečně obdivuju. Občas už mám problém postarat se o sebe a manžela... Kříženec jezevčíka a rotwajlerky mě donutil k úsměvu... hlavně když jsem si představila to plození ;) to snad jezevčík musel mít stoličku? ;) Předpokládám, že Rufík má spoustu kuráže a svéhlavosti od obou rodičů. Příjemné čtení, ale zkusit bych si tuhle "směnu" fakt nechtěla... Jsi dobrá. Jako že to zvládáš, a taky dobrá v srdci.
Irčo, i já dle vlastního a myslím nezkresleného názoru milovník zvířat) jsem si rád přečetl tvoje hezky chlupaté povídání. V kočičím utkání vedeš asi tedy 10:4 a už tě určitě neuže... chci říci nedoženu. Měl by se zavést aspoň některý z následujících vyznamenání, pak bys byla jistě jeho první nositelkou. Zlatá hvězda hrdinky nesocialistické práce kolem zvířat, Řád práce se zvěří, Za zásluhy o výstavbu lepšího života koček, Řád Marty Kubišové, medajle Zdeňka Srstky. No, do určité míry je nahrazují ony hezké komentáře, které se ti snáší pod dílko. Domnívám se, že jen člověk s nějak podivně pokrouceným charakterem by nepocítil ani špetku uznání či obdivu.
P.S. A sakra - Rufík je na šrot! (snad ne moc často...)
Nejdříve jídlo zvířatům a potom lidem, tak nějak to bývalo a u vás stále je. Ta káva jistě musí chutnat, je zasloužená. Jste vlastně dobrovolný útulek svobodných zvířat bez státních dotací :)
Děkuju všem za komentáře a milé reakce...
bydlíme v domku "na kopci" asi 35 let a za tu dobu tudy prošly snad stovky koček, některé zůstaly. Přes kopec vede cosi, čemu říkám kocouří stezka, mají ji snad v genech.
Kočičky jsme nechali odoperovat, aby se nemnožily, podle potřeby jim věnovali zdravotní péči a všem kvalitní stravu. Už se jich tady schází jen kolem deseti, bývalo to horší:-). Většina jich je divokých, do kočky domácí mají daleko, o to těžší je odchyt, pooperační péče a podobně.
Jsme stálými zákazníky u naší paní veterinářky:-).
Nejnovějšího nalezence Františka (vymýšlet jména je úkol pro vnoučata) se ujala snacha, jen tak sama od sebe. To mě moc potěšilo.
Zvířata dovedou dát najevo, že jim chutná. To udělá radost. A jste dobří, že se staráte o tolik koček. Mohli byste je zavést do útulku.
Když čtu, co píšeš, jako bych zabloudila do jiného světa, do minulosti.
Irenko, moc dobře se mně četlo. Poděkování nejen za pěkně napsané dílo, ale především za péči o kočičky, ale i další zvířátka :-))). Velký Tip.
Teda... Mojí ségře se přezdívalo kočičí máma. Když jsme byli náctiletí tak u nás bylo překočkováno. Teda aspoň jsem si to myslel až do teď. Na Tebe nemá... :D