Nepriznaná

ste na mňa takí dobrí...ďakujem, Jirko!

Jednou před dávnem jsem poznamel v komentáři pod tvým textem, že tvé průpovidky se sice místy tváři kriticky, ale já jsem v nich četl tvou laskavost, empatii, ty jsi mi tehdy odporovala a jako bys ten vztah spíše vnímala jako trpělivost. I dnes, a tento text to znovu potvrzuje, si myslím stále totéž - laskavá empatie. Bez ní bys už dávno neměla potřebu si klást otázky.

priznávam, čítala som niekoľko ráz... chcela aj nechcela som reagovať, pretože ...

- vydať knižku zážitkov s mamou je skvelý nápad, dúfam, že ju doplníš o fotografie, nech bude aj vizuálnou  spomienkou ...aspoň jednu?

• poznala /poznám Vás obe a vlastne nepoznám...mnohé má človek v sebe hlboko, hlboko a navonok ukáže len drobnôstky...až  cez Tvoje "denníčky" som sa dozvedela viac. Každý z nás má kúsok svojej mamy v sebe, Ty z Tvojej  máš len málo...to lepšie...
• Tvoj maminovský život je celkom iný, nevidíš v prvom rade seba ale svoje deti a vnúčatá, pre ne všetko...
• nie si ako mama, ktorá chcela všetku pozornosť pre seba, starostlivosť, denné telefonáty, návštevy...
• až zabolí, keď čítam, ako s Tebou "cvičila" a Peťa tiež...ich vzájomný súboj by bol úsmevný, keby si nebola medzi nimi Ty...byť na dvoch frontov naraz bolo takmer nemožné, vždy niekto nespokojný, kto mal menej Tvojho času, obskakovania...
• robíš všetko pre to, aby dobre bolo, aby bol každý spokojný...od mamy cez dcéry, vnučky až po zaťov...a vlastne ešte ďalej...susedov, kamarátov...
• a čo Ty? Asi nikdy nebuchneš do stola, ani obrazne nie, budeš sa naháňať, nehľadať možnosti,ako si to uľahčiť... čo ak by tým ten druhý utrpel?
• Dúfam, že sa odreaguješ aspoň v svojich snoch, nielen počas spánku... ešte stále je v Tebe kusisko dievčaťa s romantickou dušou a miestom pre lásku...
• Rozum a srdce, to každý z nás má...
  Buď šťastná, nepriznaná
  A nikdy nebuď sama
  Z diaľky sa budem dívať
  Ako sa máš a či si živá...

 Také jsem napsala svou knihu o mámě. Je to určité vyrovnání se sama se sebou. A dnes už vím, že jsem pro ni udělala, co bylo možné. 

A ty taky.

Takovou rodinnou kroniku náležitě ocení až následující generace. Je to skvělý počin.

Přiznám se, že tvoje dílka nečtu nerad. Ale to už možná spoustu let větříš a tušíš. ;-)

Nebudu dál mlít prstovým pantem a už len urobím tři křížky pod Alešom. (ne jeden nad ním)

Hm...z mého pohledu ti to psaní pomáhalo víc Suzan poznat, mluvit jejím jazykem a koukat se jejíma očima...i když si to často zlehčovala :o)

Rozhodně tak máš spoustu vzpomínek zaznamenaných, dá se k nim vracet, nezapadnou tak rychle v běhu času...

Zajímavý pohled a jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu :)

A nikdy nebuď samaaa