Praha

Každý jsme nějaký, že? EMOTO - japonský vědec zkoumal sněhové krystaly a přišel na to, že když budete na vodu, nadávat vytvoří paskvil nebo žádný krystal, pokud na vodu budete působit s radostí a láskou, vytvoří se krásné krystaly. Pokud to funguje na krystalech znamená to, že to funguje i v každém živém tvoru. Říká se:  pěnila se mu krev, vařila krev, srazila se mu krev zlostí apod. Máme v sobě 70 procent vody... Dobrý příběh by se mohl přirovnat ke krystalu, který vyzařuje jasný odkaz, energii. Ave!

To jo, to mě taky. Ale krásné věci si zase přímo říkají aby o nich někdo napsal.

Nakonec je podstatné, jak píšete, než o čem... jestli svoje zaujetí tématem přenesete na čtenáře.

Je to zajímavé téma k zamyšlení. Za sebe můžu přiznat, že když jsem šťastná a spokojená, nenapíšu obvykle ani řádku. Psát mě "nutí" spíš to, co mě trápí, štve, co mi schází, čeho se bojím... Paradox ;)

Já myslím že je to tak nastejno, ale protože já to psaní dost prožívám, řekl bych spíš že po tom ošklivém mi není tak dobře, jako po tom hezkém, řekl bych spíš že u mě je to naopak:). 

Ozzozorba, proč ne, svým způsobem máš pravdu, o štěstí a kráse je mnohem těžší psát, a já to nikdy neuměl, ale že o hnusu umí psát každý? Spíš o tom píše víc autorů, protože je to zajímavější.

Psát o ošklivosti dovede každý buřt a ještě mu za to zatleskají :)... Ale není náhodou, že se Praha stala v šestnáctém století sídelním městem císaře Rudolfa II. Šlechtici mu přesídlení do Prahy nikdy neodpoustili. V Praze hledal Rudolf elixír na nesmrtelnost... Protože Praha BYLA A STÁLE JE MYSTICKÝM MĚSTEM S ÚŽASNOU ENERGIÍ. Sám jsem v Praze strávil pět let a každý den to byla nádherná jízda plná úžsných pohledů na architekturu, cvrkot lidí všech národností a tak dále a tak dále a ty smažky na pražském nádraží? K politování, ale proč věnovat pozornost narkomanům, prostitukám, pasákům, gemblerům... 

Na textech autora Kuby se pozná. že je nadaný vypravěč, ale nejen, postřehy dané jím do souvislostí jsou často pozoruhodné, neotřelé.

Občas mi některá věta sice přijde rozpačitá, ale když se autor "rozjede", chytí dech, jsou tu pasáže hodně živé, dobře představitelné, kupříkladu:

Když sem jezdíš dost často, tak úplně zapomeneš na všechen ten cirkus kolem, nevidíš ho, ale on tu pořád je, stejný jako kdykoliv předtím, nejspíš to tak chodí ve všech velkých městech, jenže já je nikdy pořádně neviděl, takže to byla rána pořádným kladivem přímo do tváře, ŘACH!, a z obličeje ti crčí krev, chápej, já vyrůstal na vesnici, kde nebyl ani jeden obchod a vrchol kultury tam do teď je hospoda, tam na ulicích nepotkáš sjetý proroky cizího světa, jen občas se tam válí opilí důchodce, který si šel trochu užít svou měsíční výplatu, v tohle přerostlém monstru z cihel, oceli, trubek, kanálu a skla najdeš úplně všechno.

Částečně vypreparovaná špína města jehož sláva je úzce dotýkána v kanálech bezradnosti, feťáků, buziků, bezdomáků, s mnoha opomenutými zápornostmi, zločinem, prostitucí, korupcí, podvody, hazardem, slepené bezohlednustí, egoismem a nihilismem.

Vzhledem k věku, zkušenostem a talentu jistě dobře napsaná úvaha nebo fejeton

Taky obdivuju Kubův styl, říkám mu "něco mezi reportáží a osobní zpovědí", a tohle propojení objektivního popisu a pozorování s citlivým, upřímným líčením vlastních prožitků působí nenásilně, úplně přirozeně. Ten volný proud myšlenek a postřehů mi vzdáleně připomíná Kerouaca, ale ráda přiznávám, že Kubovo vyprávění je mi mnohem bližší obsahem i určitou hravostí, uvolněností. Jsem ráda, že jsem tady mohla potkat takový talent.

Theodore, popsal jsi to naprosto přesně.

Vau, znovu si pročítám komentáře, a musím poděkovat, vážím si té chvály

No v překladu jsem myslel, že píšeš jako starej umělec, ale to ty víš.

Próza_měsíce- určitě ano! Budu za to rád 

Kubo, můžeme miniaturu nominovat do soutěže Próza měsíce?

Moc pěkný "výlev". Miluju Prahu i to, jak o ní básnil třeba Jaroslav Seifert. Zrovna včera večer jsem prošel celé centrum od Florence až na Anděl a nádhera. Taky jsem tam bydlíval a teď zde opět studuji a to na Žižkově... Vypichuji toto:

"...prostě ta sebranka, kterou opěvuju na metaforické rovině, ale ve skutečnosti mě děsí..."

Janina6- já to pochopil, jen to vyvolalo zvláštní pocity 

Kubo, já bych to brala jako pochvalu. Když se řekne "střílíš jako starej voják", nemyslí se tím věk, ale že působí zkušeně, jako by to dělal už dlouho. I tvůj styl psaní působí vyzrále.

Myslím vyjadřovací schopnost. S tou se asi člověk rodí.

K3- je zvláštní slyšet, že někdo o mně mluví jako o starém artistovy, vzhledem k tomu, že mi je osmnáct. Snad tahle věta dává smysl, píšu jí dost pozdě. 

Moc pěkně si to vykreslil. Po svým, barevně, jako starej art-ista.

S tou vesnicí jsi to vystihl dokonale, bydleli jsme tu chvilku, nikoho jsem neznala, ale všichni najednou znali mně a starali se.  Dodnes skoro nikoho neznám a pravidelně se stěhuju... :)

Libí se mi jak píšeš

Aha, jasně, ten posun časem mi nějak unikl. Dík za vysvětlení.

A ano, má tam být nepřijdeš 

Janina6- hele, jde o to, že s časem se i z kouzla stává něco obyčejného, známého. 

Fajn. 

Dokud nepřijde o peníze? Spíš nepřijdeš, ne? Oprav si "milí a usměvaví" a "stověžaté město", "opilý důchodce". Barbaři možná někoho dobijí (sekerou), ale město dobudou. 

Tomuhle nerozumím: "No, je to kouzelný, ale stejně zapomeneš, všechno najednou vyoadá naředěný...." Proč? Co se změnilo? 

Díky za zajímavé čtení.