Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStudánka
Autor
Aaen_jk
Studánka
Co se povedlo, je passé, co se nepovedlo, je passé. Já a cesta. Na Sobi 20 za Soběslaví. Jedu ke studánce, na posvátném místě, která dá sílu. Podmaluji si oči její vodou do dalších bojů, nakreslím si na čelo, jako to obvykle dělávám, moji oblíbenou runu, pozdravím, pokloním se a poděkuju. Děkuju za to, že v tomhle světě ještě zbyla nějaká ta posvátná místa, a neméně děkuji za to, že jsem schopný je cítit a povídat si s nimi. Místa často řeknou více než lidé, protože, jak zjišťuju, většinou není s kým a o čem. Vzácné výjimky, máte moji úctu. Jak říkal jeden z mých přátel, jsme starý čůráci, na který každej sere. Něco na tom možná je, ale ten život není jenom o počtu lidí, se kterýma se člověk setkává, ale i o nějakým vnitřním nastavení, morálním kodexu, smyslu; o tom, co se snažím; o ideálech, ke kterým se přibližujeme, ale nikdy jich nedosáhneme, protože jsou to ideály. A tak je to v pořádku. Člověk je jenom člověk, jsme jenom lidé, jsem jenom člověk. A jsem za to rád. Mám svoji světlou i temnou stránku jako tarotová karta Velekněžka, která má vedle sebe černý a bílý sloup, nad ní je měsíc v úplňku, vlevo měsíc dorůstající, vpravo měsíc ubývající. Pod jejíma nohama srpek měsíce, kam teče její život, její volby, její rozhodování. Něco ubývá, něco přibývá, něco teď je, něco je temný, něco je světlý. Není to úplně jednoduchý v tom životě, ale já jsem vděčnej, že tady jsem a že ho můžu žít. Je to nějakej životní styl, ke kterýmu člověk došel, co mu dělá dobře a nežít jenom pro sebe. Nedávno mě napadlo, vzpomněl jsem si na jednoho člověka, kterej řek u pokladny, když za někoho zaplatil pár korun, který chyběly, že udělal dobrej skutek a že každej den dělá dobrej skutek. Bylo to něco jako jeho kodex. Tak mě to inspirovalo. Tak se občas podívám do svýho deníčku, a zjišťuju, že to dělám podobně, a jsem za to rád, protože žít jen pro sebe je škoda. Ale je potřeba právě žít i pro sebe, právě se věnovat i sobě, protože, když se budu věnovat sobě, tak budu mít sílu se věnovat i ostatním a bude se mi chtít, nejde o to se zničit, vyhořet a zeslábnout, ale jak říká další z mých přátel, kveť jako květina. Ačkoli je ten člověk na mě až moc světlej, má pravdu. A není to pravda, že nejkrásnější květiny rostou jen na prahu propasti. Člověk se může stát takovou květinou a šířit svoji vůni dál, tím že má život, kterej je nějak smysluplnej. Ano, a co je dokonalý, máloco, málokdy, někdy ta dokonalost ale je. Přes to všechno, jak ty věci bolej, tak asi mám v sobě i nějakou vděčnost za to všechno. Provázejí mě runy, provázejí mě tarotové karty, jsem poustevník i poutník, miluju řeku Lužnici, miluju jižní Čechy. Miluju některý místa. A za co jsem rád, co se opravdu hodně povedlo, že některý věci cítím. Je to jako když se člověk v nějakým oboru naučí nějakou drobnost, nějakou jednoduchou věc, a tu rozvine do nekonečnejch variant a dokáže s tím opravdu mnoho. I kdyby tohle byla jedna z mála věcí, která mi snad jde, tak je tu obrovský potenciál a já věřím v potenciál, nevěřím v kruh, nevěřím v bod; já věřím ve spirálu, v keltskou spirálu, balvany, menhiry, dolmeny, spirály, draky, naše průvodce. Draky světla, draky temnoty a chaosu, draky ohně, vody, země, vzduchu, kteří nás mohou provázet. A teď jdu ke studánce.
24 názorů
Janina6: Děkuju Ti za přečtení, reflexi a tip. Text jsem napsal, jak jsem to cítil :)
No, abych byla přesnější, vlastně asi nevadí mluvit o sobě, možná je trochu "nudná" ta spokojenost... ;)
Ráda jsem si přečetla o někom, kdo žije v takové harmonii a spokojenosti se sebou samým. Obzvlášť v dnešním šíleném světě to jednoho uklidní :) Na druhou stranu delší text s podobným obsahem by mě asi nelákal k dočtení... lidi, co mluví jen o sobě, mi nepřijdou moc zajímaví.
Gora: Moc děkuji za vysvětlení :)
K3: V tomto případě samozřejmě velmi rád souhlasím s nominací do soutěže a moc děkuju :)
Próza měsíce, tak se jmenuje tradiční mnohaletá soutěž, která probíhá každý měsíc. Když klikneš na logo Písmáka (vlevo nahoře - modrý brk:-), objeví se ti stránka, v jejímž pravém dolním rohu jsou s ostatními událostmi právě probíhající soutěže Redakce prózy, momentálně je to Vyhlášení výsledků PM za prosinec 2023.
S politikou nemá co do činění, také autorská práva pochopitelně zůstávají tobě. Soutěž je v podstatě upoutávka na prozaické útvary na Písmáku, kdy uživatelé měsíc zpětně pročítají a hodnotí nominovaná dílka a vybírají podle svého čtenářského vkusu tři z nich. Výsledkem je pak ono Vyhlášení výsledků. Mezi Nominacemi a Vyhlášením probíhá Hlasování. To vše si můžeš prohlédnout na té písmácké nástěnce, jak píši v úvodu. Nebo si vyhledat nick Próza_měsíce a tam sledovat starší i aktuální aktivity.
Souhlas uděluje autor písemně pod své dílo, které tímto přechází do Nominací spolu s dalšími vybranými prózami. Pokud nesouhlasí, je nesouhlas respektován.
K3: Moc děkuji za nabídku a vážím si toho :) Rád bych se ale nejdříve zeptal, co je to soutěž PM a co by to konkrétně pro mě a pro text znamenalo. (Například bych nechtěl být v nějaké politicky aktivní soutěži nebo dávat někomu autorská práva na text apod.) Neber to prosím osobně, ale je pro mě důležité se nejdříve zeptat, o co se jedná.
K3: Rozumím a děkuju Ti; jak za reflexi, tak za dovysvětlení Tvého pohledu :)
S těmi odstavci ti rozumím a je mi to naprosto jasné. Ale tak nějak psal původně Keroac Na cestě, že? A přeci, když zakoupíš knihu, je s odstavci. Je fakt, že velmi omezeně, uznávám. Mně se to líp čte s odstavci, protože se jimi dá vyjádřit třeba změna nálady. To je můj názor, nic víc. Kaňka. No jasně že mi šlo o to slovo. Na mě to působí až nepatřičně, vzhledem k ostatnímu textu. Příklad, vezmi si obraz malíře v určitém ladění, a najednou tam je něco, co ti vadí. Tak to myslím. Samozřejmě to je na tobě, ctím autora:).
K3: Ahoj, děkuju Ti za přečtení, tip, komentář. Odstavce tam nejsou záměrně, chtěl jsem takovouto (možná postaru nebo prostě klasicky) fošnu čistého textu "od okraje k okraji" :) Kdyby šlo třeba o esej nebo článek, nejspíš bych postupoval jinak. Primárně mi jde o to udělat text, jak to cítím. Rozumím, že to může být náročnější na pozornost, na druhou stranu myslím, že ten text plyne a nezasekává se. A lze jej číst samozřejmě i víckrát. Zaujme, dobře, nezaujme, taky dobře :) Co konkrétně myslíš kaňkou? Pokud ten vulgarismus; vulgarismy beru jako jazykové znaky a regulérní součást výrazových prostředků, a takto jsem to chtěl napsat. Každopádně děkuju za reflexi z Tvého pohledu a za názor :) Napsal jsem k tomu, jak to mám a vidím já.
Je vidět že stojíš pevně na zemi a jsi smířený. Smířlivost má ohromnou cenu. Škoda absence odstavců. Určitě by to přečetlo víc lidí. Ta kaňka to taky sráží, ne obsahem ale interpretací. Zkrátka působí jako kaňka, není v rytmu ostatního textu a kazí ho.
Alegna: Když budeš chtít, mít náladu a čas, klidně někdy napiš a můžeme podebatovat :)
Třeba někdy do pošty. Víš ke mně věci přicházejí a já je přijímám, nedá se říct, že bych se někde inspirovala, jsem samorost, i když od Junga jsem kdysi dávno něco četla, ale jen ze zvědavosti, spíš věci vnímám a cítím podle svého :)
Alegna: Když se budeš chtít rozepsat, budu rád. Co konkrétně Tě třeba inspiruje; směry, knihy, myšlenky apod.
Třeba to, že by se měl člověk věnovat i sobě a je toho víc, třeba záliba ve filosofování, zájem o lidskou psychiku a tak ....
Gora: Ahoj, Moc Ti děkuju za přečtení a komentář :) Za hledajícího se asi úplně nepovažuju; hledal jsem léta, a dneska vím, co chci, a co nechci, co mi sedí, jak asi žít, co je mi v různých směrech blízký... :) Tak spíš jsem ve fázi rozvíjení těch věcí (a to sedí i s myšlenkou Junga, že po 40. roce života by člověk měl rozvíjet to, co předtím hledal/našel; aspoň myslím, že to řekl takto). Ale, ač to mám už nějak sám sobě nastavené, jsem otevřený možným novým inspiracím.
Hlavně třeba tu spiritualitu, psychologii, filosofii aplikovat v (tzv.) běžném životě, to je pro mě zásadní... mít svůj morální kodex, systém hodnot, návyky, cíle... vědět, kam jdu, co chci... a nežít jenom pro sebe.
Ano, je to myslím takový tok myšlenek najednou, co mi přišlo na mysl, a zapsal jsem to :)
lastgasp: Ahoj, děkuju a jsem moc rád, že se Ti text líbil. Putování po různých místech, cesty, taková dlouhodobá a moc fajn část toho, jak žiju :)
Alegna: Ahoj, děkuju :) Které pohledy na život máš, myslíš, podobně? Jo, jižní Čechy, to je takový můj druhý domov od dětství. A miluju jít i přes hranice do Rakouska, třeba do Blockheide...
Text mě oslovil, některé tvoje pohledy na život mi jsou blízké a taky miluju Jižní Čechy, tip
Mravní a morální potenciál v mystické duši míst, která umocňují sílu k lásce a dobru i když už jsme starý . . .
Dobře napsáno, přečetl jsem se zájmem.