Haiku, nehaiku, senrjú? II

z dnešního doplnění nejvíc tento text, má Issovský charakter s dětským náhledem na svět:

Leť si beruško

z konce mého prstu

máš ke slunci blíž

Zítra se budu snažit napsat k několika dalším soukromou zprávu

hmmm ... viz. Můra73 ... T

Lami,

to haiku o kapkách a slzách jsem nenašla, takže jsem ho musela zkonstruovat znovu. Vypadalo asi takto:

Nevšimneš si

Začíná pršet -

V kapkách na mojí tváři

se ztratí slza!

Jako autorka a komentátorka tady na Písmáku zase jednou na nějakou dobu končím, ale tvou haikařskou cestu budu sledovat. Nevím, jsetli jsem vůbec schopná ti nějak pomoci, protože po těch letech tady už nemám ani jeden nerv na místní nesmyslné diskuse a pře o to, co je a není haiku. Mohu ti jen uvést příklady, co já (čistě subjektivně) za haiku považuji. Dám ti teď do haikárny (a do dílny) dvě sady svých haiku. Jestli si o nich chceš povídat, jsem tady. Jestli ne, nic se neděje. Nechám to tady týden.

Já si myslím, že nejlepší haiku z této sárie je tohle:

Album s fotkami -

Každá strana má

jinou vůni

Podobné haiku jako to tvoje o slzách v dešti jsem před lety napsala taky. Přesnou formulaci si nepamatuji. Musela bych se podívat, jestli to tu ještě je.

Posílám tip a variaci na tvoje pleny:

Vlající vlajky -

Černá nad střechou,  dole

pětadvacet plen

a ještě jedno:

vnučka

švitoří a švitoří -

tiše naslouchám

na rybách - 

polovinu noci

odháním komáry

A tady je hezký protiklad v líčení na ryby a odhánení komárů

Tlačím kočárek

a potichu spílám

letadlu nad hlavou

Tento text se mi hodně líbí, buď jsem jej přehlédla nebo je novějšího data

Tvé úpravy + doplnění se /až na pojem - vlajkoví/ mi dost zamlouvají, změny rozhodně k lepšímu...

...a znovu přečteno... a znovu pohlazení po duši.

Pěkná je (v této sadě) i myšlenka návratu po vlastních stopách. Snažila bych se upravit např. na jednu stopu, aby byl obrázek/chvíle časově konkrétnější... stejně tak Měsíc jako koláček nebo jako krajkoví bych zbavila metafor.

Můra ti ukázala, kde se nejvíc blížíš haiku. Moc jí děkuji, že se tvými díly fundovaně zabývá. K haiku vede dlouhá cesta a bez hodnocení a rad ostatních by byla ještě náročnější.

veľmi pekné***

krásné

I III si přečtu rád a rozhodně se jí nevyhnu obloukem. ;-)

Moc hezké.

Taková moc pěkná série...

Nadejde den

kdy budu osamělejší

než jsem dnes

V tomto textu unikáš od zásady, že haiku je fotografií okamžiku, zachycuje přítomný čas.

dále, haiku může být o osamělosti, nebo stesku, o citech, je ale ceněné nepsat o nich přímo pomocí abstraktních slov. Daný cit je žádoucí nepojmenovat, ale vepsat jej do haiku prostřednictvím hmatatelných kulis:

vkládám pro ukázku krásný text Jiřího Hájíčka:

ještě po letech

jeden její tmavý vlas

na dně šatníku

Z téhle sady jsou pro mě z pohledu formy haiku nejzajímavější: 

Hladce, obrace

*

Knot dohořel -

*

Vycházím z lesa -

Některé texty, jako hned ten první, jsou velmi působivé. V můřím vnímání haiku je tento už ale spíš krásnou miniaturou. 

Mnohé jak od Bašóa.

Pěkný obrazy, moc rád jsem četl.

Látkové pleny už jsem neviděl hodně dlouho, ale v dětství je, tuším,  používal.

Stopy ve sněhu- to je moc zimně hezký. I když teď je vlastně taky zima...

Skvělý jsou i ty noční.

A super je ta o osamělosti, z tý až mrazí. I když to vlastně není obraz v přítomném čase...

pěkné obrazy to evokuje

Na noc jsou lepší ty papírové ale jsou i dnes lidé, kteří se vrací k těm látkovým. Já žehlil už před 30 lety a pořád je to živé. Díky za tip.

Ráda čtu, že dnes ještě někdo používá látkové pleny ;)

Moc pěkné miniatury.