Žena, moře a Mary - Útěk III.

Útěk

 (srpen 2006)

III.

„Kde máte Prcka?“ byla první kapitánova slova, když mužská část posádky dorazila před půlnocí na loď.

„Ona tu ještě není?“ vyděsil se Čočka. „Odpoledne se trhla, že se jí do hospody nechce a šla něco kupovat.“

„Koupila si kartu do mobilu?“ vyhrkl šéf.

„Když byla s náma, tak ne. Myslím, že neměla ani telefon,“ podal kameraman ne zrovna potěšující informaci.

„To je hezký,“ povzdechl šéf nad benjamínkem posádky. Hned rozdělil úkoly: „Ichtyle, obvolej špitály! Plešoun, Pumpička, Zrzoun a Čočka skočej na bránu přístavu, jestli se už nehlásila při návratu. Když jo, popadněte některou z místních patrol pod krkem, ať vyhlásej poplach, a začněte prohledávat lodě. Použijte všech prostředků, aby vás na ně pustili, i kdybyste měli jejich posádky naházet do moře. V případě, že ještě neprošla, Pumpička z vrátnice obvolá policejní stanice. Víc než padesát jich tu snad mít nebudou. Ostatní vyrazíte do ulic kolem přístavu a nevynecháte jedinýho pasáka, štětku nebo vrátnýho, co vartujou před podnikama. Všichni mohli něco vidět. Kdyby Prcka někdo přepad, není z těch, co by se nechala dobrovolně odvíst, a kolem by asi bylo pár potlučenejch. Nezapomeňte vysílačky, všechno budete hlásit. Rozchod!“

Kapitán zasmušile hleděl za kolegy, kteří vyrazili do půlnočního města za nesplnitelným úkolem. Pokud neuspěje Ichtyl dotazem v nemocnicích nebo Pumpička na policejních okrscích, je šance na úspěch minimální. Singapur patří mezi bezpečná města, ale i ono má odvrácenou tvář. Ta nejhorší se mohla týkat právě mladé kolegyně.

Prostituce je ve Lvím městě legální a policie nechává většinou vykonavatelky nejstaršího řemesla na pokoji. Nezasahuje do jejich podnikání ani v případech, kdy si pasáci na ulici vynucují násilím poslušnost sexuálních pracovnic. Jedna výjimka však existuje.

Již několik let si místní zákonodárci přehazují jako horký brambor normu, podle níž má být nelegální platit za sex dívkám mladším osmnácti let (pozn. zákon prošel až v roce 2008). Jejímu přijetí zřejmě brání obliba, které se právě mladičké prostitutky těší u vyšších vrstev společnosti a západních turistů nebo obchodníků. Místní mafie doručí požadované zboží klientovi až na hotelový pokoj.

Přes propracovaný systém zdravotní péče Singapuru je úmrtnost mezi dívkami velká. Aby nevznikl nedostatek, doplňuje podsvětí stav únosy. Oběti pochází z Malajsie, Indonésie nebo Thajska, ale nejžádanější jsou Číňanky. Právě u této národnosti se mafiáni dopustili zásadní chyby, když začali lovit v domácích vodách, kde jim v sítích často uvízly dcery z vážených vysoce postavených rodin.

Tyto omyly vedly k mnoha vyšetřováním a policii došla trpělivost. Nečekala, až papaláši normu schválí, ale začala jednat. Kde chyběla právní norma, přišla na řadu fabulace a křivá svědectví. V tom směru dosáhly policejní složky dokonalosti. Možná právě v Singapuru vzniklo přísloví křivý jak svědek, které se postupně rozšířilo do celého světa. Pasáci končili ve vězeních a pánové chtiví mladého masa plnili státní kasu obrovskými pokutami. Chtivost je však nad všechny zákony. I přes přísné tresty obchod vzkvétá dál, jen ceny stouply.

Takové myšlenky vířily šéfovi hlavou, když se vracel na můstek, kde Ichtyl obvolával místní nemocnice. Prcek ve třiadvaceti vypadala stále na sedmnáct a bílé ženy jsou stejně žádané jako Číňanky.

„Máš něco?“ vyhrkl s nadějí v hlase na Ichtyla, protože i zraněná bylo lepším řešením než unesená.

Doktor zavrtěl hlavou, ukazuje na mapu města s vyznačenými body a ze seznamu na monitoru počítače vymázl další položku: „Ještě dva špitály, ale ty už jsou daleko od centra.“

„Tentokrát doufám, že něco provedla a sebrali ji policajti. Snad bude Pumpička úspěšnější, protože jinak zbejvá jen jedna možnost. Vypadá pořád jak teenager,“ svěřil se kapitán s obavou.

„Myslíš únos?“

„Jo!“

„To je nepravděpodobný, znáš Prcka. Kolika chlapů je podle tvýho názoru potřeba, aby ji zpacifikovali?“ snažil se Ichtyl rozptýlit obavy.

„No, minimálně se dvěma by si bez problémů poradila, rvát se díky Zrzounově péči umí až moc dobře.“

„Jo, a bejt jich víc, tak některý odvezou sanitky nebo i pohřebáci. O takovým rozruchu by policajti určitě něco věděli.“

„Mohli ji omámit,“ oponoval šéf.

„Neblbni! Kdo by na dítě plejtval sedativama? V přístavu není, to bysme už věděli. Uvidíme, jak pochodí Pumpička. Jestli neuspěje, počkal bych ještě hodinu, a potom stáhnul kluky z města, aby si odpočinuli. Noční pátrání stejně nikam nepovede. Ráno znova obvoláme policajty a špitály, teprve potom začnem s hledáním. Víme, kde jsme se s Prckem rozešli, začal bych tam a rozšiřoval okruh. Někdo ji musel vidět.“

Ichtyl měl pravdu a šéf to dobře věděl. Když o chvíli později z vysílačky zaznělo Pumpičkovo hlášení o marném pátrání, rozhodl se postupovat podle jeho rady. Posádku pošle do postele a s doktorem do rána nad plánem města rozvrhnou další postup pátrání.

Nebylo to poprvé, kdy seděla v policejním autě. Občas se stávalo, že výlet posádky na břeh končíval za mřížemi. Mohla využít momentu překvapení a zmizet, než ji vecpali do auta. Stačilo utéct do nejbližšího obchodního domu, kde by se ukryla v davu. Pamatovala si však šéfovo kázání před první vycházkou v době, když přijala práci na Mary.

„Prcku, ne všechny návštěvy břehu končej dobře. Po pár skleničkách bejvaj chlapi trochu v ráži, což může končit i návštěvou policajtů. Pokud dorazej, snaž se zdrhnout. Když to nejde hned, počkej si na vhodnou příležitost. Klidně jim nech mobil, pas, peníze nebo kreditku, ale nikdy námořnickou knížku. Je to jediná možnost zjistit jméno lodi dřív, než zvednem kotvy a vrhnou se na nás jak vosy.“

Poučení si pamatovala doslova. Proto neodporovala při zatýkání a vše nechala na příhodnější dobu, kdy nejdůležitější osobní doklad opustí policistovu kapsu. Stačí, aby ho položil ve služebně na stůl. Chvilička nepozornosti a než se vzpamatují, stačí zmizet. Do té doby bude hrát vyděšenou holku smířenou s osudem. Byla přesvědčená, že provinění není tak velké, aby ji příliš hlídali. Možná ani nemusí utíkat, protože vše nakonec vyřeší kázání a pokuta.

- pokračování -