NAPOŘÁD

Skoro každý den se mne ptá kolega ČOČKA: Jak to jde Miri? Dobrý? Zpravidla po ránu kdy je Slávek úlisný a po té co TETA odešla do penze taky výhradně jediný. A já odpovídám vždy stejně: Dobrý je za tři. Takže v mém případě je ta správná odpoveď DOSTATEČNĚ. (Možná ješte se znaménkem méně.) A on vždycky odpoví: Tak to ještě jde. Prostě prolézáš školou životem vším se čtyřkou_! Vlevo nahoře. Jak mě ta svině minule potrápila! To byla ale kurwa! bezesná noc!!! A blbý jeden kaz a může si jeden čistit zuby klidně třikrát za den...     Jenže... Mě už to prostě nebaví! Klidně bych bral i to abych mohl říct: Ale jó! DOBRÝ!!!

(Ale můžu mu doopravdy říct že se trápím? Že se užírám pro marnou a zbytečnou lásku? Ten starý hloupý trapný ošklivý klaun? Že se s tim snažím nějakým... Jakýmkoli způsobem Poprad...? Aby to už tolik nebolelo a bylo líp? Aspoň na ty 3? Že se cítím být osamělejší než vzduchoprázdno? Že mluvím s křečicí a taky často sám se sebou abych se nezbláznil? Přičemž evidentně už dávno dávno blázen jsem. A zajímá to vůbec někoho? Ne:-)

A bůh se klidně opil levným balkánským likérem a teď vyspává. Jinak to smysl nedává...

No... Musím se zase (s)prostě vypsat. A opít. Ne nutně v tomto pořadí.

Zajímavou aktuální kapitolou mého současného neživota je nucené potkávání se s Čubkou. Není už ani zlatá ani hnědá. Veškerá komunikace se omezuje na pár slov: Ano/Ne/Nevím. Když už se potkáme nikdy se na ni nedívám!!! Ignuruji ji. Ona to pochopitelně vnímá a zároveň se tomu přizpůsobuje. A současně jsem jí jak jinak než_!: U PRDELE. Ve svém životě mne nepotřebuje a v práci obejde tím že komunikuje s Kazi. Kazi je Slávkova nová kolegyně. Vševědoucí bezchybná a tolik tolik vnímavá! Ach!! Až věřit se tomu nechce!!! Nuž tak jest. 

Možná bych si mohl dovolit jeden letmý úsměv...?