Žena, moře a Mary - Útěk VII.

Útěk

 (srpen 2006)

VII.

Od dalšího výslechu ji osvobodil mladý Číňan, který v noci převzal službu od Malajce. „Dobré ráno, děvčata,“ pozdravil, přidal mírnou úklonu hlavy a vlil do duše likvidátorky policejních složek žvýkačkovým projektilem trochu naděje, když pokračoval, „vy se dejte v rámci možností do pořádku. Za čtvrt hodiny jdete k výslechu.“

„Děkuji,“ obdařila strážného milým úsměvem za vylepšení nálady, „snad se konečně všechno vysvětlí a pustěj mě. Je tu ale problém, nemoh byste chvíli tikat?“

„Cože?“ vyjevil se.

„Tikat,“ zopakovala žádost, „hodinky mi váš kolega sebral, a tak nevím, jak odhadnout tu čtvrthodinu.“

Číňánek, který nebyl o moc větší než ona, měl zřejmě smysl pro humor. Ujistil ji, že tikat nemůže, protože nikdy neměl mechanické hodinky a quartzky netikají. Dvojí tiknutí, kterým obvykle posouvá nepokoj vteřinovou ručičku o jednu šedesátinu kruhu, nedokáže tudíž odhadnut s dostatečnou přesností. Také si prý není jistý, zda lze bez kalkulačky spočítat sto dvacet krát patnáct. Může však přidat ještě jedno upozornění po uplynutí deseti minut.

Se značným odporem zvládla ošizenou ranní hygienu ve špíně za paravánem. Nebylo proto divu, že vše dokončila dřív, než strážný přišel splnit slib v podobě vyhlášení zvýšené přípravy na odchod za vyšetřovatelem. Když se po dalších pěti minutách opět ukázal, v duchu zajásala. Nesl s sebou sáček s jejími věcmi i protokolem sepsaným Malajcem. Bude stačit vteřina, kdy odvrátí pozornost a nic ji nezadrží. Příští okamžiky však opět přinesly zklamání. Číňan otevřel dvířka v mříži a nařídil, aby prostrčila otvorem ruce. Než se nadála, zaklaply na zápěstí pouta, což opět pohřbilo naději na útěk.

Vyšetřovatel byl též Číňan. U většiny ras se naučila odhadnout stáří, jen s orientálci měla problém. Wang Congming, jak se představil, mohl táhnout stejně čtvrtou jako pátou desítku životní pouti. Působil přátelským dojmem a nabídl jí neotevřenou lahev vody. Věděla, že u východních národů nelze spoléhat na úsměv ani milé jednání, protože se stejným výrazem vám klidně zakroutí krkem. Usadil Prcka na nepohodlnou tvrdou židli a sám zapadl do polstrovaného křesla.

Pokud čekala příval otázek, byla na omylu. Policista se pustil do studia papíru sepsaného Malajcem a občas zvedl oči k monitoru. Využila čas k prohlídce místnosti. V prostoru za pultem se tři strážci zákona snažili budit dojem zaměstnanosti. Před ním cosi řešil další policista s hlídkou a rozčíleným civilistou. Dvířka v přepážce mířila proti vchodovým dveřím.  Automaticky vyhodnocovala šance na útěk, pokud jí sejmou pouta. Sáhnout pro osobní doklad, přeskočit pult a čtyři metry ke dveřím. Do tří vteřin bude na ulici, i kdyby se hodně flákala. Za tu dobu překvapení policisté ani nezvednou zadek ze židle.

Otočila se zpět k panu Wangovi, který na ni zíral s milým úsměvem. Pokynul hlavou ke vchodovým dveřím a tiše dodal: „Na to tady myslí všichni, proto necháváme při výslechu pouta. Ven byste se stejně nedostala, dveře mají kliku pouze zvenku.“

Pár okamžiků užasle koukala, než byla schopna řeči: „Jak jste poznal, na co myslím?“

„Po třiceti letech v uniformě odhadnu reakce. Ještě chvilku strpení a pustíme se do toho,“ vysvětlil a dál studoval obsah monitoru.

Co si zač, Wangu? Zamyslela se nad člověkem, jehož jméno patřilo v Číně k jednomu z nejběžnějších. Budeš asi s tím tvým milým vystupováním a úsměvem pěkně vykutálenej ptáček. Až se začneš vyptávat, musím dát pozor na každou odpověď.

Potom jí myšlenky sklouzly ke jménu. Jednou byla přítomna debatě mezi Plešounem s Ichtylem na téma pojmenovávání orientálců. Do té doby neměla ponětí, jakým labyrintem mohou pro Evropana být. Číňané mají více příjmení neboli sing, ale Wang a Čang patří s pětinovým zastoupením k nejfrektovanějším. Ono také asi nebude až tolik jednoslabičných slov, které lze za příjmení použít.

Zatímco většina světa používá klasické řazení jméno a příjmení, Číňané to mají obráceně. Nejprve sing, a potom ming. Zda se inspirovali u Maďarů, Maďaři u nich nebo jde o pouhou shodu náhod, žádný z pramenů neuvádí. Až potud vše vypadá jednoduše. Zmatek vzniká u ming v našem pojetí křestního jména, v němž se obvykle nevyznají ani Číňané. Jinak než bordelem, se to snad nazvat nedá.

Dvouslabičné ming vybírá otec do tří měsíců po narození potomka. Nikoliv však podle kalendáře, ale řídí se přáním, jaké vlastnosti by měl syn či dcera mít. Domorodcům to potíže nečiní, však pro cizince vyslovit třeba jméno Hrdý – Jiao’ào je téměř nemožné. To je ještě ten lepší případ, v horším plácne milující otec nějakou významnou událost. Takže není problém narazit například na Smrt imperialismu, Mistrovství světa, Kulturní revoluci nebo Vlakové neštěstí. Na světě je další problém, podle ming nelze jednoznačně určit, zda jde o ženu, či muže.Ani tím však zmatek nekončí. Ming je řádně zapsáno na úřadech, ale v praxi se používá zřídka. Po narození dostává robě dětské jméno. Většinou zdrobnělinu, která vydrží do počátku studia. Tam získá studijní jméno, a tak to pokračuje podle životních kroků, až ke konečnému posmrtnému jménu. Do toho vstupuje další a zřejmě nejpoužívanější oslovení – přezdívka. Celý chaos završuje takzvané generační jméno. Je vkládáno mezi sing a ming, od něhož může, ale také nemusí být odděleno pomlčkou. Bývá krátké a označuje příslušníky rodiny v jedné generaci, tedy sourozence. Jde však o přežitek, s kterým se u mladé generace moc nesetkáme. Jako příklad lze uvést velkého vůdce Mao Ce-tunga a sourozence Mao Ce-min a Mao Ce-tchan.

„Tak se do toho pustíme,“ vytrhl zadrženou ze zadumání nad čínskými jmény pan Wang, „popište mi důvody a průběh zadržení.“

Stručně událost vylíčila. Nakonec přidala omluvu s vyjádřením lítosti nad nechtěným potrefením policistů žvýkačkovým projektilem.

Vyšetřovatel vše vyslechl, a nakonec s vážnou tváří pokýval hlavou: „Slečno, kdyby šlo o žvýkačku, nespala jste v cele, a teď bychom tady spolu neseděli. Spravila by to pokuta. Jenomže vše je mnohem vážnější, hlídka vás obvinila z pokusu o uplácení.“

„Cože?“ vykulila oči.

„V hlášení uvedli, že jste jim předala platební kartu, aby si z ní vyzvedli blíže neurčený obnos podle uvážení. I pokus o uplácení je u nás velice přísně posuzovaný trestný čin.“

„Plácáte blbosti,“ vyhrkla, „k čemu je platební karta, když transakci nepotvrdím? Kromě toho budu tvrdit, že mi ji sebrali a lžou.“

„To můžete, ale komu si myslíte, že vyšetřující soudce uvěří?“

„Jakej soudce?“

„Zítra vás převezeme do soudní věznice. Během příštího týdne určí pověřenec, který dostane váš případ na starost, kdy půjdete před soudce. Ten rozhodne o případné vazbě do řádného líčení.“

- pokračování -