Žena, moře a Mary - Útěk X.

Útěk

 (srpen 2006)

X.

Vděčně přijala od strážného láhev vody, protože měla ústa vyprahlá jako písek na poušti. Ucucla a schoulila se v rohu postele, opět připomínala zvíře uvězněné v kleci. Na pokus Krys o pokračování rozhovoru zavrtěla hlavou, což doplnila prosbou, aby jí dopřála chvíli klidu. Nutně potřebovala nabýt rovnováhy a zbavit se napětí.

Seděla nehnutě s očima zavřenýma několik hodin. Nevnímala, když služba přinesla krabice s pizzou, což zřejmě mělo suplovat oběd. Jen občasné zachvění očních víček napovídalo, že nespí.

Ani dlouhé soustředění prokládané uvolněním výsledek nepřineslo. K údivu spolubydlící pojednou vstala a bez jakéhokoliv vysvětlení začala provádět uprostřed cely podivné cviky. Začala dlouhým stojem na jedné noze se zavřenýma očima, což je bez důkladné průpravy téměř nemožné. Člověk v takovém postavení rychle ztrácí rovnováhu a padá. Následovalo vytrčení pokrčené končetiny naznačující výpad. V podobném duchu pokračovala dál. Podle všeho okolí nevnímala.

Vykulená Krys přivolala gestem Číňana, který zprvu vypadal stejně překvapeně. Po chvíli však kývl hlavou a šeptem podal vysvětlení: „Nerušte ji. To jsou cviky na usmíření jin a jang, cesta k nalezení ztracené duševní rovnováhy. Při výslechu se neovládla, teď se snaží najít klid, aby byla připravená na obranu.“

Ukončila cvičení několika hlubokými výdechy a překvapeně zůstala zírat na Krys s malým Číňánkem, kteří ji se zaujetím sledovali. Do této chvíle je nevnímala.

„Slečno, nechci být neomalený dotěrnou otázkou, ale můžete mi říct, jak dlouho se věnujete Wing Chun?“ položil strážný se zřejmou úctou otázku, když usoudil, že je opět duchem přítomná.

„Čtyři roky,“ odpověděla.

„Tak to měli kolegové,“ pohodil hlavou ke služebně, aby bylo jasné, koho tím myslí, „velké štěstí, že se vás nepokusili zpacifikovat silou.“

„Asi jo,“ přiznala.

„Kdysi jsem se tomuto umění věnoval také, ale chyběla mi trpělivost,“ odmlčel se, jako by o něčem přemýšlel, a potom pokračoval šeptem, aby ho Krys neslyšela, „ti, co Wing Chun dobře ovládají, vynikají velkou obratností a žádná překážka je nezastaví. Hlavně v noci. Proto byste si teď měla odpočinout.“

Na okamžik zvedl oči, jako když se šéf dovolává pomoci nebes nad některým z jejích průšvihů. Potom rychle zamířil zpět ke stolu.

Dostala námět k přemýšlení. Jednání Číňana ji překvapilo a netušila, co chtěl naznačit. Asi by se měla prospat, aby byla v noci čilá. Měl na mysli možnou odvetu pana Wanga za zničenou židli a klávesnici? Již jednání Malajce naznačovalo, že násilí na vězních nemusí být ve zdejších podmínkách výjimkou. Co to však mělo společného se zmínkou o obratnosti? Zamířila opět k posteli, kde si chtěla vše důkladně promyslet, ale to nebylo po chuti Krys.

„Prcku, už jsem zažila leccos, ale tohle je na moje mozkové závity trochu moc. Můžeš mi nějak srozumitelně vysvětlit, co se tady děje?“

„Zatím se v tom nevyznám. U výslechu mi ujely nervy a vypěnila jsem. Cvičení pomohlo dostat mozek do normálu,“ ztišila hlas, aby ji strážný neslyšel, „ale nechápu, proč je strážnej na mě tak hodnej. Teď mě nech přemejšlet.“

Natáhla se na pryčnu a s pohledem upřeným vzhůru roztočila kolečka v hlavě na plný výkon. Opakovala si poslední Číňanovy věty, až je spojila s pohledem upřeným na okamžik vzhůru. Obratnost, překážky, noc, odpočinek, strop, vířilo stále dokola, až konečně význam doklapl, žádnej strop, ale mříž!

Hlavou jí proběhly obrázky z příjezdu na dvůr za policejní stanicí. Vrata, která pravděpodobně nejsou zamčená, žádný strážný, přístavek se střechou na sloupech slabě osvětlenou odněkud zevnitř. Z práce pod hladinou si odnesla zvyk, všímat si detailů kolem sebe. Tam taková vlastnost mohla být rozdílem mezi životem a smrtí, tady mezi svobodou a blíže neurčeným časem stráveným ve vězení.

Mříž ze silných prutů tvořící celou přední stěnu cely měla oka o rozměru zhruba patnáct krát dvacet centimetrů. Překrývalo ji pletivo, bránící prostrčení paže. Se stropem to bylo jiné. Betonová deska vypadala jako stěna s okny položená na plocho. Od zdí kryla prostor pouze do vzdálenosti půl metru. Vzniklý otvor vyplňovala opět mříž ze silných prutů. Jen oka odhadla při pohledu z lůžka na přibližně dvacet krát necelých padesát centimetrů. Pletivo chybělo úplně.

Stavitelé zřejmě usoudili, že takové zajištění čtyři metry nad podlahou stačí. Překonat překážku předpokládalo kombinaci útlé postavy, síly a mrštnosti cirkusového artisty. To zvládnu, usoudila, ale zbývaly dvě nezodpovězené otázky. Když ji včera přivedli, Malajec otevřel celu bez odemykání. To byla sázka do loterie, ale doufala, že jde o běžnou praxi. Poslední neznámou ve složité rovnici představoval průběh noční služby. Teď litovala, že noc prospala.

„Co vymýšlíš?“ přetrhla nit úvah Krys, které zřejmě přišlo mlčení spolubydlící již příliš dlouhé.

Přesunula pohled na protější postel, ale neodpověděla. Ta by mohla vědět, jak to tu v noci chodí, prolétlo jí hlavou. Krys nevypadala na podrazáka, ale svěřit se nechtěla. Pokud vše klapne, mohla by Polce připravit minimálně hodně nepříjemný výslech, a kdo nic neví, těžko může třeba omylem něco vyzradit.

„Prcku, mluvíš se mnou nebo ne?“ přišla další otázka, tentokrát pronesená šeptem. „Máš něco za lubem, a taky mě zajímá, co ti špital náš strážný žluťásek?“

„Krys, občas je lepší nevědět. Neber to prosím jako nedůvěru, ale nechci ti způsobit nepříjemnosti.“

„Mohla sis všimnout, že jsme na stejné straně mříže,“ šeptala Polka, „znám místní poměry dobře a třeba můžu nějak pomoct.“

Nabídka zněla lákavě a po chvilce rozmýšlení se rozhodla risknout otázku: „Říkalas, že jsi tady už byla, takže asi víš, jak to tu probíhá v noci?“ Slova doprovodila kývnutím hlavou ke strážnému.

„Až tak!“ vykulila oči Polka, které s největší pravděpodobností došlo, co má její společnice v úmyslu. „V šest se vymění strážní. Ten nový ještě chvíli posedí, ale potom bude na služebně. Zhruba jednou za hodinu nás přijde zkontrolovat. Víc mi radši neříkej.“

Číňana opět vystřídal protivný Malajec, který měl službu včera večer. Krátce na to usoudila podle změněného světla v prostoru nad stropní mříží, že Slunce nahradil noční bledý poutník Měsíc. Krys přenesla pozornost na Lintang, s níž si špitala podivnou hatmatilkou. Několikrát pohlédly na spoluvězeňkyni, ale hned pokračovaly v hovoru. Vše nasvědčovalo, že Krys dívku o něčem přesvědčuje.

Asi se k Polce nezachovala moc hezky, když nepřiznala úmysl utéct, ale byla přesvědčená, že je to pro její dobro. Teď se však neměla v úmyslu trápit takovými myšlenkami. Zbývalo jen čekání, až Malajec zmizí do služebny a Krys s Lintang usnou. Čas si krátila opakováním jednotlivých etap útěku.

Do této chvíle nepřemýšlela o postupu po opuštění dvora. Nejlepší bude najít nejbližší stanoviště taxíků a nechat se dovést k přístavu. S námořnickou knížkou by prošla přes vrátnici bez problémů, ale také nepochybovala, že to bude první místo, kam policajti zavolají, až útěk praskne. Nezbude než zdolat plot.

„Prcku, vrať se do reality,“ vytrhla ji z myšlenek Krys, „strážný zmizel do služebny a s Lintang jdem spát. Drž se, hodně štěstí.“

„Díky, Krys, a taky přeju dobrou noc,“ otočila se ke zdi a doufala, že dokáže předstírat hluboký spánek dost věrohodně.

- pokračování -