Těžko si uchovat příčetnost

        Slyšel jsem vepřové plátky z pootevřených oken hospody, co syčely jak nasraní hadi.
        Až přešly do prskání, jako když se na cestě potkají dvě kočky.
        „Až umře Plant a Page, tak to budu hodně smutný,“ řekl kamarád. 
        Když umřel Tom Petty, tak nabíral slzy na prostranství před SK Kladno, a utišil ho až grog v restauraci. 
        „To je děs,“ říkal. 
        „A nejhorší je to, když chci něco vyprávět holkám u oběda, a najednou mě ovane tohle, co nevím co je, a já musím zhluboka dejchat, protože já nemám slzy rád,“ kroutí hlavou. 
        Hospodský pes majitele sedí přímo proti němu a prohlíží si ho vidoucíma očima pochopení. 
        Pes i při důležitém ceremoniálním momentu klidně pustí bobek. 

    „Ta moje husa mi vylila všechnu kořalku do kanálu,“ řekl chlápek od vedlejšího stolu. 
    „Krysy se nestačily divit,“ řekl jiný chlap. 
    „Jo. Tři dny zpívaly veselé písně a čtvrtý den na ně dolehl smutek.“ 
    „A za ním dorazily abstinenční příznaky.“
    „Jak se asi bydlí ve včelím úlu?“ špitl jsem.

    „Jsou vůbec nutný ty šaty do rakve? Není to volovina? DOBROU NOC. To by snad stačilo,“ prohlašuje kamarád s  definitivou, aby rozehnal to Něco.  
    „Snad by si lidem nechtěl brát iluze?“
    Pes zakoulel očima.
    Fakt jsem to viděl.
    A hned na to se vrátil za výčepní pult, jako kdyby ty kecy už nemohl poslouchat.

PS.
    Všichni jsme součástí mystéria.
    Poschovávaní ve vykřičnících.