Žena, moře a Mary - Taipi III.

Taipi

(prosinec 2006)

III.

Cestou k letadlu přemýšlela, jestli opravdu hledá pod hladinou vzrušení. Nikdy ji taková myšlenka nenapadla. Považovala potápění za cestu k poznání světa plného pozoruhodných tvorů. Živočichů, kterým rozuměla a byli jí blíž než vlastní druh. V posledních letech se stal koníček povoláním, ale souvislost s vyplavováním adrenalinu v něm nebyl. Jediný společný rys mezi pobytem v oblacích a pod hladinou viděla ve chvílích odloučenosti od lidí. Okamžicích, kdy je člověk jen sám se sebou. Možná právě tohle měla na mysli, uzavřela nakonec úvahu a vše hodila za hlavu.

Život pod vodou Prcka naučil, všímat si automaticky okolí. Mnohdy na tom mohl záviset život. Možná proto zaznamenala jako první, že není vše, jak má být. Zastavila a ukázala k letadlu: „Hele, krokodýl.“

 „Co teď?“ vyhrkla pilotka sledujíc paži ukazující na čtyřmetrového krokodýla mořského, který se rozvaloval přímo u předního podvozku.

„Budem vyjednávat,“ zaznělo od Prcka se smíchem a doplněním  o nabídku, „chcete si ho taky pohladit?“

„Žralok byl pro jeden den až dost, ale po tom, co jsem viděla ve vodě věřím, že vás poslechne i krokodýl.“

„Musí, nebo dostane nařezáno.“

„Jak to chcete udělat? S těmi potvorami není kloudná řeč.“

Zůstaly stát deset metrů od krokodýla, který se tvářil, že ho vůbec nezajímají. Takový pocit z plazů však může být tím posledním, co člověk zaznamená. Jsou inteligentní, ale příliš jiní oproti ostatním živočichům, což Prckovi bránilo rozklíčovat jejich emoce.

Krokodýl mořský (Crocodylus porosus), zvaný též krokodýl pobřežní, dorůstá délky šesti metrů s hmotností přes tunu. Jeho teritoriem je jih a jihovýchod Asie, Indonésie a severní pobřeží Austrálie. Má rád teplé moře. Je dobrý plavec a lze ho zahlédnout i tisíc kilometrů od břehu. K pohybu používá výhradně mohutný ocas, i když má na zadních nohou mezi prsty plovací blány.

Samice klade do hnízda v metrové hloubce třicet až šedesát vajec, která zahrne listím a bahnem. V tomto přírodním inkubátoru se po dvou až pěti měsících, v závislosti na teplotě, líhnou mláďata. Jsou sice ihned schopná samostatné existence, ale přesto je matka ještě několik dní chrání.

Malí krokodýlci se živí pulci, vodními měkkýši nebo hmyzem. Především na něm trénují schopnost vymrštit hlavu vysoko nad hladinu, což budou potřebovat při lovu. V dospělosti loví ryby, želvy, obojživelníky, malé kraby, ale také velké savce žijící na souši. Zatímco ve vodě útočí na měkké břicho, při útoku na suchozemské tvory jde po krku. Kořist stáhne pod hladinu, kde ji utopí. Rotací celého těla vytrhává z úlovku kusy masa, které polyká v celku. Pokud napadne člověka, bývá útok ve většině případů smrtelný.

V přírodě nemá krokodýl mořský přirozené nepřátele s výjimkou velkých žraloků, s nimiž se může střetnut na otevřeném moři. Největším nepřítelem je člověk. Obrovité plazy loví především pro kůži na výrobu luxusních doplňků, jako jsou kabelky nebo boty. V Asii je velká poptávka i po mase. Díky přísné ochraně v posledních desetiletích jejich počet opět stoupl a lovci tlačí na uvolnění lovu.

Vysvětlila pilotce plán, podle něhož se pokusí odlákat krokodýla od letadla. Měl svá úskalí, neboť reakce plazů jsou nevyzpytatelné a občas bývají tvrdohlaví. Poprvé se s krokodýlem mořským setkala před čtyřmi roky. Byla pouhý měsíc členem posádky, když se jim jedna hodně přerostlá ještěrka usadila na palubě a odmítala ji opustit.

Zatímco pilotka zamířila obloukem za krokodýla, tak sama vyrazila k jeho boku. Pokusí se ho donutit k ústupu nebo útoku. Byla si jistá, že o nich ví, i když to nedával nijak najevo. Zastavila kousek od plaza na úrovni zadních nohou. Bylo to v této chvíli relativně nejbezpečnější místo mimo dosah mohutného ocasu, kterým by jí jedním mávnutím přerazil nohy, a v dostatečné vzdálenosti od hlavy.

Konečně dal krokodýl najevo, že o příchozí ví. Otevřel tlamu a vydal syčivý zvuk, ale jinak se nepohnul. Tito plazi mají obrovskou sílu ve stisku čelistí, kterými dokáží v dospělosti ohnout i ocelovou tyč. Na druhé straně otevření vyžaduje velkou námahu a dospělý člověk jim v tom zabrání holýma rukama.

Pokrčila pravou nohu, aby mohla vyrazit do bezpečí a levou lehce šlápla krokodýlovi na zadní ťápátko velikosti řádné poklice. Nic, ani se nepohnul. Zkusila to znovu, tentokrát s přenesením větší váhy. Opět žádná reakce.

„Blbej plaze, to ses přežral nebo si tak línej? Hni se konečně!“ vykřikla, a bez ohledu na lásku ke tvorům ze zvířecí říše, kopla krokodýla do boku. Tentokrát zareagoval okamžitě, sklapl tlamu a vyrazil k moři, kde zmizel pod hladinou.

„A je to, můžete letět,“ oznámila pilotce.

Ta se zasmála: „Mě považují za cvoka, protože beru i kšefty do míst, kam nikdo nechce létat, ale na vás nemám. Mějte se hezky a zavolejte, až budete chtít odvoz. Naše firma je vám kdykoliv k službám.“

Když odcházela, nechala dveře a okno nad postelí otevřené, aby pořádně vyvětrala. Chatu našla uklizenou, ale bude pár dnů trvat, než ji zbaví nepříjemného zápachu ztuchlotiny, svědčící, že nebyla dlouho obývaná. Při návratu přejela pohledem místnost, aby rozhodla, jaké nedostatky musí ještě odstranit. Pohled na postel ji zmrazil na místě, protože uprostřed ležel barevný polštářek. Svým příchodem taipana zřejmě vyrušila z rozjímání, zvedl hlavu a rozeklaný jazýček prudce kmital, jak chytal ze vzduchu molekuly pachu.

„Jednoho plazivce se zbavím a druhýho vzápětí najdu v posteli,“ zavrtěla nevěřícně hlavou, „vždycky jsem si myslela, že Austrálie jsou hlavně trestanci a klokani, ale ono to asi bude složitější.“

Taipan velký (Oxyuranus scutellatus) z čeledi korálovcovitých, nazývaný také pobřežní, patří k nejjedovatějším hadům světa. Někdy je proto přirovnáván k mambě černé, ale má zavalitější tělo. Dorůstá běžně délky přes půl druhého metru s hmotností kolem tří kilogramů. Kmeti však mohou dosáhnout až tří a váhy přes šest kilo. Oproti mambě má výrazně světlejší hlavu, tělo od olivově zelené až po černou s oranžovými skvrnkami a kruhovité, světle hnědé až oříškové oči.

Útočí pouze v nouzi, když nemá možnost úniku. I při napadení volí raději útěk, ale pokud již musí zaútočit, většinou nezůstane u jediného kousnutí, které bývá ve většině případů smrtelné. Pokud není ihned podáno sérum, oběť umírá do hodiny následkem ochrnutí svalů a udušení, což způsobují neurotoxiny hlavní složka jedu. Podle vědců ho má tolik, že stačí na usmrcení až stovky lidí.

Domovem taipana je především severní a východní část Austrálie. Dále se vyskytuje na ostrovech Nové Guineje a v západních provincii Papua-Nová Guinea. V Austrálii na něho můžeme narazit až sto kilometrů od pobřeží. Má rád teplé, lehce vlhké tropické pobřeží s křovinatým porostem nebo hustými lesy. V některých oblastech se přizpůsobil životu na třtinových plantážích.

Pokud panuje velmi teplé počasí loví v noci, ale jinak je denním predátorem. Hlavní složku potravy tvoří krysy a myši, za nimiž často zamíří i do lidských obydlí. V divočině hledá úkryt v dírách v zemi nebo dutých stromech. Nezřídka se stává stálým obyvatelem farem, kde ho lákají hospodářská stavení. Kromě dostatku potravy mu poskytují také úkryt. Vystrnadit takového plaza je v podstatě nemožné a většinou ho farmáři zabijí. Jsou známy případy, kdy taipana odvezli několik kilometrů od farmy, kterou si oblíbil. Za týden byl zpět.

- pokračování -