Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMarnotratnost
Autor
Francois
Snad popošel jsem dál
o míru dálky
a dálka je lék,
na lásku jenž bolí……
se stíny monumentů krásy,
tvrdosti kamenů….
s nimiž krutý je svět
Proč líbat Tě smím,
snad více než jindy,
proč mohu si hrát s láskou,
jíž síla bere dech
Proč nemohu bez tebe žít,
bez perleti Tvých rtů,
a jediné, co mohu chtít,
je smutek beze snů……
Dnes vím,
že ač veršů těch bylo tisíce,
nebylo k ničemu,
ač pocitů celá směsice,
já pochopil jsem rád,
ač smuten a vesel,
jak šílené zároveň,
s Tebou je si hrát….
a jako bleskem zahžhlá pochodeň,
jako cigareta bílá,
jíž dým,
je láskou snů růžových……..
Nemám slov pro to, co vzalo mi dech,
a co měl jsem ho málo,
však zdá se,
trním, co mne ubodá……………..
Žádným rýmem
nedá se vyjádřit má láska k Tvé duši,
vím, že jsem posledním,
co v srdci plném iluzí,
čeká v noci plné zázraků,
na kousek chleba,
cos chtěla kdys…..
a raději,
ač ve slabém průměru,
pokračování příběhu smutně trvá….
Možná,
že se Ti podaří,
najít lásku na smetišti bolesti,
v pozdních plamenech ztrouchnivělého já,
snad tehdy najdeš místo pro své srdce……
a v naději, cos měla kdys,
ve vlasech vítr a sníh,
budeš tu stát dál….
A já,
s rozkoší budu se ptát,
nač mám Tebe,
nač mám dech,
když dávno nedýchám,
nač je mi srdce,
když nebije,
nač všechen ten spěch a závrať,
když rosou chtěl bych smýt,
lásku, jenž nežije a je zlá…….
A ač se Ti to zdá,
umírám v dešti,
na rtech
slova krátká a dlouhá,
co budeš je znát,
vždyť slyšíce je tolikrát,
když spíš a usínáš,
a já stokrát pochopil,
jak marnotratný jsem byl
žijíce láskou k Tobě………………………………