Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSam
Autor
Gora
Zaslechl klapnutí dveří a otočení klíčem. Hlas ženy dozníval už jen ve psí paměti.
Pohlazení po srdčité hlavě, pošimrání bílých chlupů pod bradou, lidská vůně, která se zvolna začala vytrácet, sotva jí začal přivykat se měnily v bezradnost, že je náhle v domku sám.
Dal se do vytrvalého cvalu kolem zdí několika místností a předními tlapami bouchnul do všech dveří. Obzor mu rozšiřovala okna, ale na parapety nedovedl Sam vyskočit, byly úzké. Vyzkoušel tedy aspoň hnout s klikou, třeba povolí.
V dobách, kdy ještě žil v Doupěti bez jediného paprsku slunce, které pro vrozenou zimomřivost vyhledával, podařilo se občas dveře otevřít, jenže řetěz bránil psu vyběhnout, letět a běžet – jedno kam, jen pryč… a nevrátit se ani za věnec buřtů.
Tesknil po své rodině, po pěti dětech, s nimiž vyrostl, a právě majitelka Sama umístila do sklepa na řetěz. Jenže on jenom bránil osobu, kterou miloval! Ten opilý chlap, který mu po celou dobu v bytě uštědřoval jeden kopanec za druhým, ji jednou večer začal bít.
Zavrčel, začal štěkat, aby hádku a pláč paničky přehlušil. Napětí se stupňovalo. Řev „přítele“, jemuž se po mohutném skoku zahryzl do lýtka, což je při stisku čelistí pitbula docela malér, skončil až příjezdem sanity. A pak už jen tmu v jeho mysli vystřídala tma všude kolem.
Dokončil kroužení domem. Schváceně sebou mrsknul na podlahu. Příjemně chladila. Snad by se dal i do vytí, kdyby to uměl. Zato štěkání mu šlo dobře. Za oknem nového domova se míhaly kočky a nijak na něj nereagovaly. Přestaly jej po chvíli bavit. Věděl už, že se na ně nedostane.
Chlemtal vodu z nerez misky. Nějak mu z toho lítání po domě vyhládlo. Hladu zažil v Doupěti víc než dost. Je čas poohlédnout se po něčem dobrém. Proutěný košík položený na komodě skýtal pár věcí, připravených na vaření. Jemně vzal do zubů průhledný sáček s těstovinami a donesl doprostřed kuchyně. Pak bramborové těsto v prášku a další a další. Složil se vedle hromádky, kterou navršil, a rezignovaně čekal.
Na bílohnědé psí tělo s vystouplými žebry dopadalo odpolední slunce. Kočky za sklem Sama nadále rozčilovaly, a tak raději zavřel červeně orámované, sklepením těžce zkoušené oči albína…
… a otevřel, teprve až ucítil povědomou vůni a uslyšel klíč v zámku. Vyskočil a nadšeně lítal kolem ženy, která udiveně sbírala ze země neporušené sáčky s potravinami.
Darovala jeho očím světlo a on zas jejím.
21 názorů
Jako milovník psů musím napsat - Moc příjemné čtení.
Jako milovník psů musím napsat - Díky za Sama.
Jarmilo, je možné, že ta kolínka asi poznal po čichu, i když syrová, asi máš pravdu.
Dnes má k večeři vařené mleté maso plus kolínka:-). Díky!
Já si myslím, že poznal svoje žrádlo. Tak jako Frída ho poznala v suchých rohlících. Psi mají výborný čich, náš pes Brit poznal ovesné vločky a reagoval na ně z radostí, protože jsme je vařili jen jemu a on tak věděl, že je to pro něho. Stejně tak poznal maso z nutky, které bylo jeho. Maminka mu vařila, tenkrát granule ještě nebyly. Maso z nutky a měnila přílohy, ovesné vločky často, protože jsou zdravé a on měl vykloubené přední nohy, tak aby měl výživu.
Však říkám - pomáhal ;) Vařit měla samozřejmě panička. On jen nachystal ingredience.
Jarmilo, Janino, doteď jsem nepochopila, k čemu by psu byla neuvařená kolínka a podobně:-). Představte si, že totožný zážitek mám od nalezenkyně z Chorvatska Fridy, kterou u mne jednou v létě "zapomněly" dvě dívky vracející se od moře s fenkou, které se tam ujaly. Byli jsme tehdy s mužem nakoupit a ona si natahala na podlahu suché rohlíky, které u nás našla, a ležela u nich... zajímavý "reflex" psů, kteří byli odevšad vyháněni, zavíráni, hladověli atd. Sam mi Fridu připomněl...
Přemku, moc mne těší, že tě povídka povzbudila! a drž se při veselé mysli.
Jamardi, řekla bych, že se prostě těšil na krmení a tak paničce iniciativně začal pomáhat, aby nezapomněla :)
Nechci se opakovat, přátelé dílko zhodnotili. Včera jsem skončil po operaci a tvoje povídka mi pomohla zapomenout na všechny nepříjemnosti. Jsi velmi sensitivní člověk s velkou mírou vcítění. Ani nevíš, jak si mi pomohla. Je to tvůj obrázek vztahu a lásky k přírodě. Děkuju ti.
Co si asi myslel? Nechala tu žrádlo, tak to bude snad dobrý?
Karle, díky, doufala jsem, že přidáš komentář - vždy mne zajímá.
Tři měsíce jsem si tohle dílko skládala v duchu ode dne, když jsme nového psa z útulku nechali doma prvně samotého a on si nanosil hromadu jídla - strašně mne to dojalo. Začala jsem v duchu splétat z fragmentů toho, co vím a z toho, co na psu pozorujeme, tento textík... a možná uspěchala, ale nelituji. Díky.
Mám teď hodně práce takže jsem četl až teď.
Docela obyčejný, jednoduchý příběh všedních dní a kolik je v něm lidskosti. Vím moc dobře jak dokáží psi bránit svou paničku nebo pána. Z pitbulů mám veliký respekt, i když vím že jsou to veskrz hodní psi. Já se už dlouho chystám napsat o našem Vilíkovi, ale pořád nevím jak to uchopit. Moc hezky jsi to napsala. Asi bych se opakoval, kdybych napsal že je jeden z tvých nejhezčích příběhů. Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je síla.
Chyběl mi odstup, dopsáno ráno:-), sama jsem tušila... a tys popohnala!
Jo, za mě určitě lepší, není tam už ten "schod" ve stylu. Jsi dobrá, a ke všemu rychle!
Díky všem za čtení, názor.
janino, střed jsem mírně poupravila - a děkuji!
Krásné, pro mě přímo lahodné čtení. Nejvíc začátek, tam jsem snad i slyšela to dusání tlapek a škrábání drápky... prostě úplně živý popis. Jako by to ten pes vyprávěl osobně ;) Ta prostřední, "vysvětlovací" část by se myslím dala ještě vylepšit, přijdou mi tam místy moc dlouhá a spletitá souvětí, jak se snažíš celou tu smutnou historii vměstnat do pár řádků. To mě jen tak při čtení napadlo, že by se ta stavba dala odlehčit, třeba nějakou větou zvolací, zdůraznit ten "psí" pohled na svět. Ale to je samozřejmě jen pocit jedné čtenářky. Je to báječný text, který mi dal zapomenout na starosti a odvedl mě od nich do hezkého příběhu, plného pochopení. Bezva.
Darovala jeho očím světlo a on zas jejím.
čo môže byť krajšie...
Tvoje zvieracie príbehy majú neskutočnú silu, milujem ich, mimoriadne tie so šťastným koncom, či skôr pokračovaním ako je tento...Sam už nie je sám...