Struktury kůry

Díky, Rhode a Markel:-)

líbí, bříza, krásná *

No tohle je nááádhera.  Utíkám do nejbližšího lesa...

Diano, díky - a ráda tě vidím!

Krásné, působivé.

Jarmilo, Bene, Luboši - díky, jsem ráda, že "šuplíková" vás zaujala.

Líbí se mi, jak se ti mezi břízkami objevil bílý kůň. Občas začne v životě něco skákat. A taky ta volba zvrásněné kůry jako publika.

Pěkné dílko připomnělo pěknou písničku, to je... no prostě pěkné...  (mrk)

A když mi Zuzka přečetla název, už ten se mému sluchovému aparátu, respektive čtenářské duši líbil. Pro mne je holt tak nějak zvukomalebný a libozvučný. Či jak to mám – u všech rohatých – vyjádřit...

(Škoda, že Maruška nejspíš na Písmák nechodí a číst to asi nebude.)

Díky za diskusi a podnětné komentáře, místo "originálu" doplním jiné slovo:-)...

Dynamika půdy, to nás teprve čeká. Dojde-li k pokrevní dohodě s básnířkou Luzz

První sloka se mi moc líbila, ale konec též ruší "má do originálu hodně daleko". Děkuji, vzpomínkování je vždy krásné.

Až na to "má do originálu hodně daleko" je to pěkná básnička.  Tento příliš "civilní" verš podle mého ruší atmosféru básně.

malebné

milé

něžné

citlivé

povedené

holčičí (v dobrém slova smyslu)

zasněné

... malebné už jsem říkal?

Jani,

o to asi jde - vytvořit textík, do kterého se může vžít skoro každý! To kdyby se mi tak někdy povedlo. Příště si sem s sebou vezmu nějaké "posezónní" textíky.

Ony ty vzpomínky na letní lásky má asi skoro každý... dosadí si tam vlastní příběh. Hned mi naskočila Bartošová a její Léto... Mimochodem, to vyvolávání filmů, černobílých fotek,  postaru, doma v koupelně... to byla paráda ;)

Janino,

mnohé dávné texty nostalgicky opěvovaly nedávnou minulost a byly plné vzpomínek. Jako dítě mě to kupodivu dost bralo a brzy jsem začala psát podobné básničky. Bílý kůň patří mezi takové vzpomínací písničky. Úplná klasika je ale třeba tohle:

V září vyvolávám filmy z prázdnin,

v září nejsem sám, když vzpomínám.

I léto se vrátí zpátky, já cítím,

že zas blízko tě mám.

Já samozřejmě vím, že je to odrhovačka, ale moc jsem toužila napsat něco na ten způsob.

Na mě tenkrát nejvíc působil ten racek s křídlem zlomeným / co loď tvou dlouho provázel / a křičel, když jsi odcházel... Bylo mi ho strašně líto. Že to má co dělat s láskou, mi v tom věku snad ani nedocházelo. 

Líbí se mi, jak si dokážeš pohrávat s nostalgií a spojit vlastní verše s textem dávné písničky, z něhož si může čtenář vybavit, co se mu zlíbí. Třeba:

To loňské léto, moře jas

a modré světlo zpod tvých řas.

Zlé ruce láskou zjemnělé

mě pořád pálí po těle.

To je krásné, moc se mi to líbí.

Kůň bílý pádí vlaku vstříc... ano, taky jsem byla zpěvačkou, když mě slyšely jen stromy ;) Krásně napsáno.