Hodějická půda

Gora:

(trapné, že? :-D pětkrát jsem to po sobě četl... Opraveno.)

Chápu - ještě volÁní

Gora:

jejda, díky! :), to byl pozůstatek přepisu z papírové podoby, kdy jsem si opticky řádky dělil lomítkem (měl jsem malý kousek papíru) a pak jsem to prostě přepsal bez přemýšlení jako čárky...

Ještě bych upravila čárky, kterých je v básni opravdu hodně navíc. Tyto konkrétně:

žebříku, kroky

nahoře, dvacet

 skrývají, nemálo

řadí se, do hor

před lety, zas

měli jsme, nejednu

 šuplíky, klidu 

prostoru, schází 

volaní - volání

Moc hezké a normální. 

Díky. 

díky všem :) chtěl jsem po čase uvést ještě něco dalšího mimo mé oblíbené "absolutní rýmy", blbůstky a fóry (...které samozřejmě do budoucna nehodlám zatratit)

Losto, zraješ jako víno!

Nemůžu jinak. Za daktyly, za verše 12,10,12,10..., za milované Hodějice odkud pocházel můj táta, kam jsem jezdil k bábě dědovi na prázdniny, za našu hůru, kde jsme se s bratrancama schovávali, za Litavu za humnama sjízdnou na trokách, do kterých teklo, takže jeden pádloval a druhý musel kastrólem vylívat vodu, za kostel sv. Bartoloměje... musím dát výběr. 

To je moc pěkně napsané!

aj naša povala skrývala veľa tajomného...už jej niet...nie sú tí, ktorí na nás volali, v dome bývajú iní,  povalu prestavali na izby...nikdy nespoznajú krásu pohľadu z malého povalového okienka na Váh a kúpele na jeho druhom brehu, veniec hôr dookola ...ďakujem za pripomenutie...

Tohle mi málem uniklo. Přitom je to parádní dílko s velkou dávkou nostalgie.

Sjížděli jsme Litavu na neckách
od křižanovického splavu
Bartoloměj se modlil klekáním

Prázdno v polích
a léto lehlo znaveně

Už se dříve stmíváním 
pozdí

Je čas
na zdrávas

Drozdí

Kluci mají skoro pudy,

prostě jim to nedá -

propátrávaj prostor půdy,

tam poklady hledaj.

Tvé verše mi silně evokují vzpomínky na vlastní dětství.