Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZÁPAD SLUNCE
Autor
Reistlin
V mých uších šumí nejedna věta…
Špičky stromů jak hroty zkrvavených kopí,
Marně touží bodnout do nebes….
Zakrslé a nemohoucí! A nebe přece krvácí.
Mraky zalité krví a přce už nikdo neví…..
Kdo byl ten prvý? Kdo zranil jejich bělostnou krásu?
Kdo znetvořil sílu sílu jejich jasu????
Jen je nedokázal zníčit. V palčivém poledni září dál
jen při večerním soumraku, jak by si s nimi někdo hrál…
Že prý jim rudá brva sluší…
Jen ti kdo pod nimi kráčí, jsou k nim hluší…..
Jen poutník v modrém hávu prosebně zvedá k nim hlavu…
A tiše konejší…..
Rudá barva mraků pomaličku mizí
A místo ní poutník zří temnotu ryzí
Jen zvolna nastoluje svou vládu…
Nastává doba obrovského hladu
Hladu po lidském poroumění…..
Ten cit jenž pohled na svět radikálně změní….
Na nebi už jen tu a tam barvu rudou zří každý sám.
Nebe se barví do nachu, však není to ani tak za strachu…
Už nepadají z mraků zkrvavené slzy
Poutník se mírně usmívá,
už nastoupila temnota hřejivá.
Cestovatel úasný pocit zažívá….
Nocí hudba tichá se ozývá,
Poutník každičký kousek nebe rozechvívá…
A co mu vlasně hraje, když zve noční nebe na prah ráje?
Zkuste poslouchat….. možná uslyšíte jeho píseň……..
Která bude znít už navždy….