Ztracené dětství

Radovan - aha. Ale stejně dobrý, ses mohl vrátit docela jinam :)

ále, nevěděl jsem co dělat, nuda, nehty vokósaný až k loktům, tak jsem se vrátil... 

Radovan - díky že ti má veršovánka stála za návrat :-)

Ještě jsem se musel vrátit. Pro jednoduchost, atmosféru, pro krásu a čistotu.

Už si moc nevzpomínám, jestli jsem česala hřívu houpacímu koni, ale jinak si ho vybavuji dost dobře, byl grošovaný a trochu nakřivo, jak na něm řádilo pár generací. A lavička u nás byla pod hrušní, ostatní bylo stejné. 

Děkuji všem za hezká slova. A Radovane, taky bych plakala...

Souhlasím s ostatními.

Ty nezklameš. Dobře vázané a dojemné.

Vzpomněl jsem si na svého u babičky, trochu odřeného po bratrancích a sestřenicích, ale nejkrásnějšího! Byl na nebe vzat, komínem od kotle. I když jsem byl v té době už velkej chlap, bylo mi chvilku trošku do breku.

húpacieho koňa som nemala, len húpacieho kohúta...záblesk spomienky na prvé húpanie - strach, že sa rozhúpem príliš silno a prevrátim sa...teraz sa hojdám v kresle a neďaleká stena za mnou to istí:)

U nás rieka nebola tak blízko, dedina v brehu,  pod ňou tiekol Váh a medzi nimi železnica...tá je už minulosťou, nový most cez rieku a tunely dedinu obišli. Nič už nie je ako predtým...rodičia zomreli, dom predaný a prestavaný na nepoznanie, rovnako záhrada už nie je plná ovocných stromov a orech, pýcha dvora, tiež už nie je...paradoxne, aspoň pohľad na ne tak nebolí...

kresba   ... povedené, Debbi .. :)