Svítání temna

Svítá. Slunce vystupuje nad hory.

Tma ustupuje ze Světa zpět.

A mně se rozšiřují obzory:

Nač jsem tu já a tenhle Svět?

I já chtěl bych být tmou ustupující ze Světa zpět.

Najděte něco, za co by zde žití stálo!

Proč to neskončit, neskončit hned?

Vždyť stačí opravdu jenom málo.

Žijte tady, lidé, šťastně dál!

Já už pobyt na tomto světě vzdal.

Žil jsem tu s vámi dlouho dost

a často mě na vás popadala zlost.

A tak nechci tu být, nechci tu žít

a nechci již o lepším světě snít.

Vždy se mi o ukončení mých útrap jen zdálo,

ale proč? Vždyť opravdu stačí jenom málo.

Život má vůči mně velký dluh,

nesplacený dluh, jemuž se štěstí říká.

Já nikdy nebyl šťastný, já neměl zásluh

a tak pro mě místo světla tma svítá.

i já si jak zapřáhnutý pluh připadal...

Já už nechci! Tak ať si mě smrt zavolá,

vždyť já už jsem to všechno vzdal.

Tma, samá tma. Tma i ve dne.

Pro mě bude světlo až po smrti...

Tak ať smrt přijde a tíhu života ze mě zvedne.

Smrt mi říká: tak mě následuj...

a ty, větře smrti, ty mocně duj,

ať smrti brzy cestu zkřížím.

Ty, větře smrti, ty mocně duj

a ty, člověče, cos Tam přežil,

kvůli mému odchodu neběduj,

Ten, kdo ti nejvíc v nouzi radí

a tváří se jako tvůj nejlepší přítel,

tě nakonec téměř vždycky zradí

a tváří se jako by byl tvůj spasitel.

Ať je Satan nebo Bůh,

na smrti se nic nemění..

Nějaké nebe? Pouhý vzduch

Nějaké peklo? Žádné není!

Smrt, tou jedinou jsem si opravdu jist,

v tu jedinou věřím, v tu jedinou mám důvěru.

Před smrtí se neschováš, stejně jako se neschová před uschnutím list

A tak nevěřím žádným náboženstvím, ani v žádnou pověru.

Každý si myslí, že po smrti je nějaký ráj,

Po smrti je samá tma, tma a žádný kraj.

Tma samá tma, pouze tma- smrti znak.

Není to taková tma, jakou znáte,

není totiž nepříjemná, ba ani chladná,

takovou tmu na Zemi nemáte,

protože tahle tma je smrt- tajemná a zrádná.

Všichni v ní ji milují. Neexistuje tu slabost,

nejsou v ní žebráci, co prosí o pomoc,

až v ní jsem poznal štěstí, lásku a radost.

Pro mě je tato tma nejjasnějším světlem

a pozemské světlo bylo pro mě tmou nejtemnější.

Přesto, že jsem prošel živých Světem,

Svět mrtvých připadá mi živější.

Svítá. Však není to sluneční záře.

Viděli jste tam smrt? To se vám nezdálo!

Tak se podívejte smrti do tváře!

Vždyť stačí tak málo, tak málo...