Žena, moře a Mary - Canton Island I.

Canton Island

(září 2007)

I. 

Počátkem září 2007 mířila Mary do oblasti Francouzské Polynésie a cestou je čekala dvoutýdenní zastávka u atolu Canton, zvaného Abariringa nebo nesprávně Canton Island. Na některých mapách ho však můžete najít pod názvem Laštovičský ostrov nebo Mary Island, či dokonce Mary Balcout. Ať si každý vybere jméno, které mu zní nejlépe. Podivné je, že ve správním centru ostrovní republiky Kiribati, kam patří, můžete nalézt dalších šest názvů.

Kromě množství jmen, což nebývá v Polynésii neobvyklé, a laguny s rozlohou čtyřiceti kilometrů čtverečních, není ničím zajímavý. Co také chtít od atolu s jedinou vesnicí, nezpevněnou cestou a letištěm, kde přistávají jen domorodí piloti zcela postrádající pud sebezáchovy. Co chybí nad hladinou, vynahradí laguna s okolním mořem skrývajícím bohatou faunu. Po týdnu měli zdokumentovaný život uvnitř atolu a přesunuli průzkum na vnější stranu.

Již druhý den po opuštění laguny se začala nejmladší členka posádky chovat divně. Vypadalo to, že místo plného nasazení při práci, sleduje víc hlubinu pod sebou a při návratu do člunu příliš nespěchala. Do posledního okamžiku před opuštěním vody působila dojmem, že po něčem pátrá nebo na něco čeká. Podivné jednání kolegům samozřejmě neušlo, ale na otázky odpovídala zavrtěním hlavou.

Pátý den odpoledne zůstala zavěšená na boku člunu: „Jeďte napřed. Já tu ještě zůstanu a za hodinu se pro mě vraťte.“

„Prcku, koukej vylízt do člunu!“ nařídil Ichtyl.

Argumentací o porušení bezpečnosti se neobtěžoval. Znal její názor na dodržování nařízení. Byla sólista, a i když se přizpůsobovala režimu nutnému pro plnění zakázek, stejně nebylo jisté, kdy dá přednost vlastnímu rozhodnutí. Na druhou stranu si uvědomoval totéž, co zbytek posádky. Díky schopnosti vnímání emocí tvorů, s nimiž přicházela do styku, přinášela většinou neposlušnost prebendy nejen firmě, ale i do jejich kapes z unikátních záběrů. 

„Ichtyle, prosím, aspoň půl hodiny,“ škemrala.

„Hele, už pár dnů se chováš divně. Když mi vysvětlíš, co hledáš, místo abys pořádně makala, zvážím to,“ dostala na výběr.

„Něco dole je. Divnej tvor, jakýho neznám,“ vysoukala ze sebe.

„Prcku, nekecáš? Fakt ho nedokážeš identifikovat,“ nedůvěřivě vrtěl hlavou Čočka.

„Jsem si jistá, že je to žralok. Mám stejnej pocit, jako u Annobónu, kde jsme narazili na goblina. Objevil se hned druhej den, ale nikdy nepřiplaval tak blízko, abych ho mohla vidět. Zůstává hodně dole.“

Ichtyl o jejích slovech nepochyboval. Pokud je pod hladinou cokoliv neobvyklého, tahle holka to ví naprosto přesně.

„Myslíš, že je nebezpečnej?“ zajímalo Zrzouna.

„Jen zvědavej jako všichni žraloci, ale taky hodně nedůvěřivej, když nás nechce vidět na vlastní oči.“

„Pokud je to hlubokomořskej živočich, může nás vidět a my jeho ne,“ uvažoval nahlas Ichtyl, „taky ho třeba rušej bublinky z dejcháků. Odhadneš, jak je hluboko?“

Strčila hlavu pod vodu, než ohlásila: „Třicet až čtyřicet metrů.“

„Prcku, jestli se za ním pustíš, může jít hloub, a to znamená dekompresní zastávky. Jsi dost velkej cvok, abys zapomněla na opatrnost. Na něco takovýho ti nestačí vzduch a nemáš namíchanej nitrox. Nemůžu tě tam pustit,“ namítl vědec.

„Šla bych na free,“ měla připravený argument, „nechám flašky ve člunu a obětujem jeden opasek, abych cestou dolů šetřila vzduch.“

Ichtyl byl na rozpacích. Měl by nařídit, aby vylezla do člunu, ale výsledkem si nebyl jist. Mohla zmizet pod hladinu, aniž jí v tom dokáže zabránit. Stejně tak nemusel věřit sdělení, že tvor není nebezpečný. Nikdy ji nepřistihl při lži, ale také netušil, zda říká vše. Na druhé straně misek byla vědecká zvídavost. Umíme se podívat do obrovských vzdáleností vesmíru, ale o mořských hlubinách a jejich obyvatelích víme žalostně málo. Pár desítek metrů pod člunem může být tvor čekající na objevení nebo velmi vzácný.

„Měli bysme se tam aspoň podívat. Šel bych s ní. Nevydržím sice dole tak dlouho jako Prcek, ale sedm minut zvládnu,“ navrhl Čočka, kterému bylo nešťastné přítelkyně líto, a také zvědavý byl.

„Počkám v deseti metrech, kdyby potřebovali pomoct,“ připojil se s návrhem také Zrzoun.

„Když nás bude moc, zdrhne. Půjdem s Čočkou,“ odmítla nabídku.

„Běžte,“ souhlasil nakonec Ichtyl, „máte sedm minut.“

Než se připravili, vydoloval Pumpička z přední schránky člunu lanko a dvacetikilové závaží z těžního stroje. Kdysi jich větší množství znárodnil v Namibii jedné těžební společnosti. Našly použití místo klasické kotvy a nevadilo, když zůstaly na dně.

„Zapomeňte na opasky. Chápu, že vám nevadí, když je utopíte, ale na firmě musím zdůvodňovat, proč jich máme takovou spotřebu. Dolů pojedete výtahem. Podle šňůry budem vědět, jak hluboko jste, a na závaží zavěsíte opasky, než půjdete nahoru.“

Nápad to byl dobrý. Nešlo jen o ztrátu zátěže, ale o urychlení sestupu a tím šetření zásoby vzduchu v plicích. Dolů sešupajdí volným pádem, jehož rychlost omezí pouze odpor vody se vztlakem těl. Až dorazí do hloubky, kde snad na ně neznámý tvor počká, stačí závaží opustit. Na hladině poznají podle rychlejšího poklesu lanka, že sestup je u konce.

V hloubce třiceti metrů dala pokyn k opuštění výtahu. Závaží sjelo ještě kousek, než další sestup kolegové ve člunu zastavili. V té chvíli se jen kousek stranou na hranici viditelnosti, mihlo velké tělo. Zahlédli ho najednou a vyrazili.

Nepochybovala, že žralok o nich ví. Jeho smysly jsou mnohem citlivější než lidské a využívá receptory, o něž příroda člověka ošidila. Pokud jde o hlubokomořského živočicha, tak kromě vnímání elektrických impulsů, vlastní všem tvorům tohoto druhu, má jistě také schopnost vidět v oblasti tepelného spektra.

Zamířili za žralokem, který naštěstí nikam nespěchal. Pomalu plaval v dlouhé, zvolna klesající spirále. Dostihli ho na hranici padesáti metrů. S ohledem na šero, které v této hloubce panuje, museli hodně blízko, aby rozeznali detaily.

Měl něco k sedmi metrům s kapkovitým tvarem těla. Dominantním rysem byla obrovská tlama. Na žraloka byla umístěná poměrně vysoko a končila až za úrovní očí. Odhadla, že při otevření dokořán by ji slupl na jedno polknutí. Poklepala Čočkovi na paži a pohodila hlavou ke žralokovi. Parťák odpověděl zavrtěním a pokrčením ramen. Pochopila význam gesta, ani on ještě nikdy podobného živočicha neviděl.

- pokračování -