Příšerné ráno

     Příšerné ráno. Umocněné ještě pošmourným, plačtivým , mlhavým počasím. Normálně déšť miluje, letní i jarní, bouřkovou vůni vody, ale i podzimní plískanice za okny, jen tak se povalovat v posteli, sám a nemyslet na nic, nebo jen tak ospale bloumat svým životem.

     Odporně unavený, polámaný po včerejším flámu. 19. července 2002. Před 35-ti lety mu dodýchala v náručí jeho první láska. A v poledne se vdává jeho přítelkyně, kamarádka. Dozvěděl se to až před chvílí od své ženy, je to také její přítelkyně, seznámil je.

    Je to zvláštní, věděl, že jej obdivuje, má ráda a touží po každém bezděčném doteku či blízkosti jeho těla. Znal ji daleko dříve než svoji partnerku. Dokázali si povídat dlouhá léta v přítmí kavárny, jen tak beze slov bloumat šerými ulicemi, počítat hvězdy,  nastavovat své tváře slunci i dešti.  Byla s ním šťastná. Roky se bránil všemu, jakémukoliv bližšímu kontaktu a zároveň jej spalovala a trýznila obrovská vášeň. Věděl proč, mohla by být skoro jeho dcera, nebyla, ale dlouho mu to připadalo tak nějak perverzní, téměř pedofilní a to jí bylo už skoro třicet, za sebou nepovedené manželství.

     Malá svatba, svědkové a oni, dva. „Měli bychom jí jít popřát“ ,  probrala jej z těžkého snu žena. „K čemu“, pravil neurvale a  odbelhal se do koupelny.  Celý den nesoustředěně, tupě, zíral do počítače. S blízkostí večera se mu chtělo…… Byli novomanželi pozváni na svatební večeři, pro něj to byl pohřeb, který se nedal odmítnout. Nepřítomně za sebou táhl objemný dar a přemýšlel, zda se ještě v autobusech používají jízdenky. Mohli jet autem nebo taxíkem.

    Trapné přivítání,  s úlevou zjistil, že přítomni jsou i svědci. Odevzdaně odevzdal objemnou krabici, obligátní políbení a fakultativní stisk ruky.  Večer se neskonale vlekl, povídání o ničem. Chtělo se mu zpít se do bezvědomí, udělat ostudu, hnus. Nechtělo se mu smát se přihlouplým vtipům a poznámkám opilých společníků i nevěsty. Konečně zavírací hodina. Společnost se loudavě loučí, svědci, ženich a žena odjíždí v našlapaném taxi. Mrholí. Oba se krčí v podloubí starého náměstí. Přitiskne mu tvář na jeho a ukápne slzička, jen jedna, na jazyk. Není hořká, ani slaná, je sladká, voňavoučká, horká, plná touhy, něhy a vášně……. Opírá si jej o pilíř podloubí…….. Taxík se vrací……..