Sedím u okna

Sedím u okna a do pokoje vplouvá měsíc

oranžový pomeranč, svítící a sladký

hvězdičky mu nestačí a tak si září jinde

Mnoho básníků takto snilo

mnoho jich bude snít

někteří v radosti, někteří v žalu

někteří samotní, jiní v objetí

všichni však se svobodnou myslí

třeba i pod krutou mocí

 v noci o čemkoli můžeš snít

to nikdo nehlídá, to nikdo hlídat nemůže

uhlídej lásku, uteče ti

Sedím u okna a poslouchám

jak noční země zpívá

žabí končertino, vlčí sólo

co houslí vyrostlo v trávě a vyhrávají

ne do pochodu, ne k tanci, ale ke spánku

celý svět usíná, ale láska nespí, jen leží a sní

Mnoho zamilovaných obdivovalo hvězdy

jejich stříbrný svit a mihotavý jas

i má sladká hvězdička leží na dosah

zlehka zakrytá mlžným závojem

a spí a netuší

že jí pozoruji

Jasně září v měsíčním světle

má stálice, má láska

jí bych všude miloval

na století nezáleží

ony a’t si klidně běží kolem nás

náš čas má jiný rozměr, hvězdný

on nás nerozdělí

vždyť právě on spojil tebe se mnou

nechtěli jsme zůstat jeden bez druhého, odděleni, každý sám

proto jsme teď spolu, jeden s druhým, sami dva

za nocí je to krásné

Sedím u okna

a do pokoje proudí svěží vzduch

kvete les a létem voní louky

medem dýchá lípa a z pole sálá horké aroma žní

z tebe zas heřmánkový šampón, levandule, malinová rtěnka

noc je opojení

Mnoho milenců přemýšlelo o lásce

víc bylo těch, co jí prožívali

spousta jich jen lásku viděla

stačí však k šťastnému milování

samotné tělo, samotné srdce, samotná duše?

Ne, společně nám vládnou

cítím, že v jejich kombinaci je vzrušení

vím, že v jejich propojení souhra

tuším, že ve splynutí je cíl

A tak pronikáme jeden do druhého, k sobě blíž

těla jsou propletená, srdce otevřená, duše splynuté

Sedím u okna a z nebe padaj hvězdy

smítka vesmírného prachu

malá, malinkatá, ale září jak novy

Na jednu hromadu

se je snaží smést kometa

svým dlouhým chvostem

když se jí nedaří, tak letí dál

nevěrnice proradná

zač jí básníci platí

Mnoho nocí uplynulo od chvíle

kdy se objevila láska

mnoho nocí rostla a sílila

a přeci je tak mladá

tak nezkušená, stále panna

už milion let se rodí a umírá, bojuje o život

ovládne člověka, pak dva

připoutá k sobě milence

každého na chvíli uchvátí do své moci

na víc však její síly nestačí

a její světovláda je pořád v nedohlednu

pomozme jí proto, vždyť je ještě v plenkách

a tak velký úkol před ní stojí....a leží

Sedím u okna a píšu básně

nevím, kdo bude číst

ty mé melancholické výlevy

ale tuším, že ty budeš první

možná je pochopíš, to budu rád

možná ne, nevadí, jsme dva

jen jedno si prosím o mne zapamatuj

láska je nejdražší mému tělu, srdci a hlavně duši

vše ostatní klidně zapomeň

a s mírem odejdi

Mnohokrát jsem si položil otázku

proč vlastně miluji, proč

čekání na odpověď je nejisté

ale když přijde, nastává uvolnění

A já odpověď vždy našel

pokaždé jinou, ale pokaždé správnou

jsou jí tvé oči, tvé rty, vlasy a kůže

vzrušený tlukot srdce, zrychlený dech

a hlavně báječné sny a duše

široká, růžová, milující snící

hřejivá, mazlivá, hledající, zkrátka tvá

věčně b ní můžu hledat

věčně v ní budu nacházet inspiraci

pro svůj život, pro naše štěstí

Sedím u okna a svítá

přichází nový den

slavík svým zpěvem slunce vítá

a já jdu dospat zameškaný sen