Davová osamělost I.

To bylo toho rána

když jsem se probudil

z hrůzného snu

ze snu, ve kterém jsem zemřel

Krásná dívka plakala nad mým hrobem

a já se jí zeptal, proč pláče, když ještě žiju

To bylo toho rána

kdy jsem se ještě probudil

Na straně tři Knihy osudu se píše o spáse

nic víc nikdo neví, nikoho to nezajímá

stranu tři ukradl ďábel

už nikdy nezjistíme, jak správně žít

tak žijem jak se dá, jak nás to učí Život

Na konci věků, na hraně vesmíru

mezi minulostí a budoucností, potomci Adama a Evy

pod kotlem instantních událostí v prášku

oheň papírových slov

Zrozeni k bolesti z páchnoucího lůna kurvy

sebezničující touha se vyjádřit

spaluje srdce a nervy nešťastníků

mění mozek ve změť trpících elektronů

syntetické násilí spláchlo stud do pouště

poušť pocitů vstřikuje do žil smrt

Něco mi schází, něco mezi rukama, v objetí

není to v programu televize

není to pod půllitrem piva

ztraceno z lidských gest, zmizelo beze slov

Padáme do náruče orgasmů

orgasmy utopí žal

vdechujeme květy zapomnění, usínáme nepokojným spánkem

Mým mozkem je počítač

Ta správná slova jsou pryč, nikdo je nehledá zapomeňte

Mám v očích tmu a uši z jílu a srdce puklého zvonu