Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepřicházíš
29. 08. 2002
3
0
1777
Autor
Mrkvička
Musím vstát a jít.
Pořád jen tápání a žal.
Nepřicházíš dát mi z dlaní pít,
odešels a už ses neozval.
Už mi není ani líto,
že tu nejsi…
…lžu si…,
že už nebolí to.
Nekonečné čekání
na Tebe…
prosebné volání
do nebe…
Nepřicházíš dát mi pít,
tak musím vstát….
a jít.
Michalka222
11. 11. 2003
Mrkvičko, Albi sice vyzdvihl pár neotřelých rýmů, ale jako celek... víš, je to příběh, který každý z nás mockrát zažil, a někomu přijde banální - mně tak docela ne, ale musím říct, že ani zpracování u Tebe není zrovna z nejoriginálnějších. Ale rozhodně se tím nenech odradit od dalšího psaní. A snaž se číst a porovnávat - ale jen podvědomě, protože vědomé porovnávání (a třeba napodobování) k ničemu dobrému nevede.
Ani líto/nebolí to - krásný neotřelý rým!
Dát pít z dlaní je tak něžné! (A což teprve dát pít z úst do úst.)
"Musím vstát a jít." Tak teď nevím, ale někdo říkal, že když je dneska ten pátek, tak si pěkně přispí. Aha... to bylo napsáno ve čtvrtek... tak to jo :o)))
Na nic nečekat
marným snům se smát
hrdě hlavou pohodit
znova pevně stát:)
Toť rada má:o)
A...můj upřímný t*
Tak tolik neteskni. Chci si přečíst ještě něco jiného tvého, abych si neudělal falešný obraz. tohle mě moc nevzalo.