Nové vzkříšení

Co všechno sama sobě

co druhým

jsem

Co jenom asi jsem?

Unavené  nohy

dva vykřičníky

bodající

tak tvrdě do země

míjející se v šírání

se vším podstatným

a kdysi mým.

            nohami nejspíš jsem

namátkou

křížem krážem

pomalu

a lopotně

a uboleně

dojít.  

Co asi jsem?

když sečtu všechno v sloupci dal?

To unavené slovo

            tím slovem jsem

Hledání ztraceného

zavilého

vřelého

do větru šeptaného

rouhání

něžných výtek

tichého stýskání

            tím slovem bolavým

            tím asi jsem

Vykřičené vyznání.

Proradné,

prodané,

k pláči

k zasmání.

            tím vroucím slovem být.

Co ksakru vůbec jsem?

Pro tebe, pro mne, pro jiné?

Ta cesta do všech stran.

            Jsem cesta hlíněná

            dlážděná

            zazděná.

            Být cestou do všech stran.

Bez návratu

bez kompasu

bez radosti

proklopýtat

            s vykřičníky

            slovy

bez stopy dýchání.

            Být klopýtavou cestou

a dojít k poznání.

Co prosím vás vlastně jsem?

Pro vás, pro ruce, pro kapsy?

Ty dlaně. 

            Mít unavené zašmudlané dlaně

            těmi dlaněmi chvilku být

co stále touží

po něžném

zázračném

a krutém svírání.

            Mít ty dlaně

a držet v nich

vždy nové svítání.

Řekne mi někdo, co já jsem?

v tom čase

kdy i bohabojní se nebojí

bohů svých ztracených?

Zas rozpraskané unavené rty

            mít rty unavené

            rty bláhové

po paměti si snící

o prolínání

špitání.

            Mít rty.

K dlouhému líbání.

Ať zatratí mě

ti blázni zatracení

ztracení.

Ať bohabojní bojí se

vlastního

posledního troubení.

A taky možná jsem.

V podloubí, na rynku

v divadle, u kašny

ty unavené vlasy

            mít vlasy zrzavé

            být chvilku jimi

fontánou trylků

vlasy zářivými

ve kterých  město

jak ve svém podhoubí

ulehlo ke spánku

s celým svým smrádáním.

            Takovými být vlasy

co všechno schovají

má opona první

poslední.

Sama sobě být si

divadlem národním.

Ach,  tohle asi jsem.

ten lístek ve větru

Ta unavená duše

            být duší zanícenou

            duší bolavou

a přesto

jak lustr s pěti rameny

svítit si

takovou duši mít

            duši duhovou občas být

nezlomenou 

tou věčnou únavou

tím stálým strádáním

tak pšššt,

buďme teď tiší

pokorní

jsem unavený člověk

jsem čekání

            čekání mít

            štoudev celou

celou štroudev čekání

ryb, pulců, tepů

svírání

úst, rtů

vykřičníků a teček

            celou štoudev mít

            zrzavých fontán

            tušení

a čekat

přes věčnost

přes strach

poslední zvonění

tak dlouhou dobu už

na nové vzkříšení.