Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seApel plac
23. 03. 2000
9
0
2944
Autor
Sarken
Lhostejné polibky deště
dopadly
na pole ostnatého drátu.
Na stíny pokryté cestě
vyrvané osudy
zmíraly
v bídě, úzkosti a blátu.
Mřížoví prosebných dlaní
skloněné
v burácejícím větru.
Život se katům klaní
zlomeně
v zoufale vzdorném gestu
beznaděje.
Tisíce mlčících duchů
žalují
a bez hlesu křičí.
Sítě z bolesti a vzdechů
malují
kostmi v prachu
a bouří hrůzy ničí
nevinnost.
Caroději: byla jsem v Terezíně jen jednou, na minutku
přesvědčila jsem naše, aby zastavili, když jedou kolem
stála jsem tam a nemohla nic než brečet
nedá se zapomenout
P.S. chystám se tam, pořádně si to místo prohlídnout, nechci utíkat
Běhá mi mráz po zádech...
Při četbě tvých básní mi připadá, jako bys mi je vysávala z duše...
Kdesi jsi napsala, že tě jedno dílko položilo pod stůl, já kdybych ti měl vrátit ono přirovnání, bych musel hlavou prorazit panelovou zeď, až tak to se mnou hází
Sarkenko, to opravdu nahlížíš na svět tak, jak to píšeš ve svých básních ??? Nech toho, nebo si tě najdu a zlochtám tě !!! :-)
Opravdu citlivě vyjádřené. Stojím někde uprostřed koncentráku, je tma, reflektory strážních věží, štěkot psů a tiché pohledy duchů. Brrr! Fakt dobrý.
ZbDť (snad jen míto tý nevinosti nakonec bych já dal něco jinýho; mě tam sedne lidskost...)
vysvětlivka :-))
Zb - zbytečně
D - dobrý
ť - ťip