Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHavarijní rybky
Autor
SarahMarieSchwarz
Havarijní rybky ( aneb povídka,co vůbec není o rybkách )
Uzavřené v průhledném vodím vězení plavou tři rybky. Jedna velká zlatá,druhá s duhovýma šupinkama a ta třetí,ta docela malá a ošklivá, s tou si chodím povídat. Mohla bych říct,jednoduše – Ta třetí je moje. – ale neřeknu to. Nepatří mi přece,jako nepatří nikomu. Jen na sebe občas koukáme přes sklo.Do těch jejích bezvýrazných rybích očí. Dívá se stejně,ať je smutná,nebo veselá. A ona je jen apatická. Smířila se s tím,že její svět – to je půl metru tam a půl metru zpátky. Ví,že vodní království na plagátu je jen atrapa a do toho lidského že nemůže. Dělí nás pár centimetrů a nepřekonatelná dálka. Vidím ji.Mluvím na ni a tolik bych se jí chtěla dotknout. Za tu dobu,co už tady je,o sobě víme všechno, a přesto se z nás staly kamarádky. Ptá se mne,co já a lásky. Jen se potutelně usmívám. A ona už ví,že mám zase něco za lubem. Tváří se,jak mi to přeje. Marně.Poznám,že je naštvaná.Já si můžu běhat po světě a hledat,zatímco ona pozoruje z pitomýho akvárka,jak venku střídá podzim léto.Pozná jen toho,kdo sem příjde. Najednou je mi jí líto. Bezděčně ponořím ruku do zelené vody.
„ Slečno! To nemůžete!“ piští prodavačka. Provinilý výraz. Omluva.
„ Nechcete si tu potvůrku koupit?“
„ Koupit?!?“ ptám se vyděšeně. Vždyť bych ji musela krmit, měnit jí vodu, starat se o ni! Sledovala by mne v pokoji,kamkoliv bych se hnula.Takhle příjdu,jen když skutečně chci.
„Ne. Já myslím,že to by nebylo ono.“ Odpovím tedy a loučím se. Prodavačka krčí rameny.
„Kdy zas příjdeš?“ volá za mnou rybka.
„ Až zas někdy půjdu kolem. Nikam mi zatím neuteč!“ směju se mizím vstříc svému lidskému světu.
Za týden mne zase zastavila vývěska –Zverimex -. Copak asi dělá ošklivá rybka? Jenže její akvárium je prázdné.