Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZahrada přání
09. 10. 2002
2
0
1473
Autor
inblue
Jen žij, ty zahrado mých přání,
a dávej pozor na každý svůj plod.
A kdyby kroky tvé kdy vedly dál až za ni,
zas novým místem plotem bude plot...
Omlouvám se, ale jen jsem se vrátil kvůli avízu pro ty, kteří jste tu byli přede mnou...bylo to dávno...já vím...
Tak líbezná a natolik moudrá…!
Kolik „člověčích“ přání je naprosto jalových…! Jednou si přejeme to a podruhé zase ono a už nás (mnohdy) vůbec nezajímá, kde se ta naše (nesplněná) přání choulí zimou…kde trouchniví a obrůstají plevelem zapomnění…,
Naše přání musí žít! (To je první moudrost této básně.)
Pokud tomu tak není, nejsou ani hodny se přáními nazývat, neboť jsou jen pouhými sny. Sníme-li o něčem, potom je to jen jakési krácení dlouhé chvíle, podobné spíše jen zevlování a předem již počítáme s tím, že se nic z toho nesplní a proto také většinou ani neděláme nic proto, aby se takový sen mohl naplnit.
O každé (skutečně živé) přání musíme pečovat a dávat na ně pozor! (To je druhá moudrost této básně.)
V praxi to znamená, že přání musí být povýšeno na chtění! Nestačí přát si, musíme chtít! Jedná se tedy o akt vůle – musíme opravdu dělat vše proto, aby každé takové přání mohlo dozrát v „plod“ svého naplnění.
Ta třetí a poslední moudrost této básně je v tom, že nejsme nikdy (a ničím) omezeni, takže naše přání mohou být stále smělejší, avšak stále je nutno dbát na jejich (vždy další a nové) „oplocení“, jímž je zabezpečena jejich ochrana a vymezena (výše již popsaná) péče…
Dávám TIP…(„hlubokosklon“)…a díky!
Hmmm mozna kdybych znala pozadi... ale takhle mi to moc nesedi zvlast ten posledni radek...