Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpěch
Autor
beruška2
Jeden z mých četných trapasů pro lepší náladu ostatním. Ani nevím kam ho zařadit
Vracíme se s manželem z návštěvy přátel. Z původně plánované hodiny jsou hodiny dvě. Je začátek prosince, pozdní odpoledne. Začínám být nervozní, tolik hodin. Vyzvednout děti od babičky .. to zas bude řečí..připravit večeři.Bože.Já jsem nic nenakoupila.
"Zastav mi prosím u samoobsluhy ."
Zastavujeme u samoobsluhy, beru peněženku, tašku igelitku a spěchám nakoupit. Kličkuji mezi regály, rohlíky, sýr, mléko, šunka ... platím.Vybíhám ven a sedám do auta, rovnám si tašku pod nohy.
"Hlady neumřeme, můžeš jet."
Nic,stojíme dál.
"Tak můžeš jet."
"To můžu a rád, ale kam ?"
Strnu....cizí mužský hlas....otáčím hlavu... cizí mužská tvář ... je mi mdlo ... vzápětí rudnu .. koktám "Promiňte prosím ." Sbírám tašku a vystupuju, ještě zaslechnu "Škoda."
Už jsem zase na chodníku ... rozhlížím se. Naše auto stojí hned vedle.. stejný typ, stejná barva. Zničeně nasedám .. manžel slzí smíchy.